Jiří Široký
Redakční článek
Z odborného programu
Skvěle zorganizovaná akce pod hlavičkou České společnosti pro hypertenzi přinesla řadu vysoce aktuálních témat pro každodenní praxi. Ve třech blocích (1. Metabolické faktory, kardiovaskulární riziko, 2. Sekundární hypertenze, ledviny, nadledviny, 3. Farmakologická léčba, renální denervace, komorbidity) zaznělo celkem 21 sdělení našich předních expertů na hypertenzi. Odborný program zásadně obohatili svými příspěvky i nejvyšší zástupci České společnosti pro hypertenzi. Předsedkyně prof. Jitka Mlíková Seidlerová ve svých vstupech rozebrala nejen nová antihypertenziva a inhibitory aldosteronsyntázy a zapojila publikum do interaktivního kvízu, ale zhodnotila také renální denervaci z pohledu dlouhodobých dat. Místopředseda společnosti prof. Jiří Widimský se zaměřil na nezbytná screeningová vyšetření u hypertenze v klinické praxi.
Mezi další klíčové body programu patřila přednáška prof. Hany Rosolové o roli krevního tlaku u kardiorenometabolického syndromu. Důležitá data z domácího prostředí následně představila MUDr. Petra Vysočanová v bloku o výskytu a kontrole hypertenze v ČR a na stěžejní organizační posuny v péči poukázal prof. Jan Filipovský ve své prezentaci o zřizování specializovaných center pro hypertenzi.
Podrobněji sekundární hypertenze
Velkou pozornost vzbudil blok věnovaný sekundární hypertenzi. Profesor Tomáš Zelinka nejprve shrnul, co přinášejí nová guidelines primárního hyperaldosteronismu, a hned po něm vystoupil doc. Ondřej Petrák s palčivou praktickou otázkou: Lze se po biochemickém potvrzení diagnózy obejít bez invazivního katétru?
Ačkoliv separované odběry z nadledvinných žil (AVS) zůstávají zlatým standardem pro určení, zda nadbytek hormonů produkuje jedna (pak je možná operace), nebo obě nadledviny, docent Petrák detailně rozebral úskalí této metody. Jde o postup nejen drahý, kdy se náklady pojišťoven pohybují mezi 40 až 80 tisíci korun, ale především technicky nesmírně obtížný – zejména zavedení katétru do pravé nadledvinné žíly je nesnadné a vyžaduje špičkového intervenčního radiologa. „Pravá nadledvinná žíla ústí rovnou do dolní duté žíly a intervenční radiolog často musí katétrem naslepo hledat místo vstupu. A i když se odběr nakonec podaří, existuje řada dalších úskalí při následné interpretaci výsledků,“ přiblížil limity praxe docent Petrák s tím, že úspěšnost vyšetření stojí a padá na zkušenostech konkrétního radiologa. U mladých pacientů s jasným jednostranným uzlem nad 1 centimetr a vysokými hladinami aldosteronu proto doporučuje od katetrizace upustit a pacienta rovnou indikovat k operaci.
Zatímco starší neinvazivní alternativu v podobě scintigrafie označil docent Petrák za překonanou kvůli dlouhé době trvání, složité medikamentózní přípravě a vysoké radiační zátěži, budoucnost vidí jasně v cíleném PET/CT. Moderní zobrazovací metody využívající specifická radiofarmaka (vázající se například přímo na enzym aldosteronsyntázu nebo CXCR4 receptory) dokážou s mimořádnou přesností odhalit i drobné, sedmimilimetrové mikroadenomy. „Tyto nové PET/CT metody jsou zatím převážně ve fázi výzkumu a do běžné praxe se k nám ještě nedostaly. Teoreticky by ale v budoucnu mohly významně snížit zátěž pacienta a s odhadovanou cenou 25 až 40 tisíc korun zlevnit i celkové náklady na diagnostiku,“ uzavřel svůj příspěvek docent Petrák a vyjádřil naději, že by tyto nové metody výhledově mohly nepříjemnou katetrizaci zcela nahradit a významně tak zvýšit komfort pacientů.
