Životní příběh Jardy Jance: Filmové zrcadlo naší praxe ukázalo, proč diabetologie definitivně opustila glukocentrismus

Citace: Svět praktické medicíny 2026;8(2):73–78.

Diabetologické kongresy bývají plné grafů, tabulek a dat z klinických hodnocení. Sympozium společnosti Boehringer Ingelheim na 62. diabetologických dnech v Luhačovicích však zvolilo zcela jiný, o to však údernější formát. Namísto klasických přednášek se sálem rozezněl profesionálně natočený krátký film. Jeho hlavním hrdinou byl Jarda Janc – fiktivní, avšak naprosto typický polymorbidní diabetik, jehož jméno vtipně odkazuje na průlomový lék Jardiance. Společně s odborným panelem jsme sledovali jeho životní pády i promarněné šance dřívější medicíny, abychom nakonec zjistili, že díky modernímu kardiorenálně-metabo­lickému přístupu může mít tento příběh mnohem lepší konec.

„Jarda Janc je pacient, kterého máme ve svých ambulancích úplně všichni, a možná v mnoha exemplářích,“ uvedl netradiční sympozium jeho moderátor, prof. MUDr. Martin Prázný, CSc., Ph.D. Společně s ním děj filmu v pravidelných pauzách komentovaly dvě expertky: za diabetologii MUDr. Lucie Radovnická, Ph.D., a za kardiologii MUDr. Tereza Švarcová. Výsledkem byl strhující pohled na vývoj medicíny v čase a na to, jak fatální následky může mít pouhé „léčení čísel“ namísto komplexní ochrany orgánů.

Kapitola pátá: Smutný konec za zavřenými dveřmi

Film začíná v současnosti, a to mrazivou scénou za zavřenými dveřmi koupelny. Rodina zvenčí naléhá na osmapadesátiletého Jardu a přemlouvá ho ke společné vycházce. Dveře se otevírají a následuje tvrdý náraz do reality. Jarda nevychází, ale vyjíždí na invalidním vozíku. Je dušný, evidentně vyčerpaný. Zlověstným detailem je jeho noha – zatímco na jedné má botu, na druhé už jen ponožku, což němě, ale o to výmluvněji naznačuje proběhlou amputaci v důsledku špatně kompenzovaného diabetu. Diagnóza je zjevná: těžké ­srdeční selhání, obezita, syndrom ­diabetické nohy a pokročilé orgánové komplikace.

Kardioložka MUDr. Tereza Švarcová okamžitě glosuje: „Už od pohledu jde o pacienta s vysokým rizikem srdečního selhání se sníženou ejekční frakcí. Kdy­bychom ho dnes viděli v ambulanci, klíčové by bylo urychlit diagnostiku. Zásadním pomocníkem je vyšetření NT-proBNP. A jsem nesmírně ráda, že dnes už je stanovení tohoto markeru i v rukou diabetologů, a to včetně bonifikačních programů pojišťoven.“ Inter­aktivní hlasování v sále navíc potvrdilo drsnou pravdu: drtivá většina přítomných lékařů potkává podobně zdevastované pacienty ve svých praxích každý den. Byla to ale nevyhnutelná cesta?

Kapitola první: Rok 2005 a marný boj se životním stylem 

Děj se vrací v čase. Píše se rok 2005 a Jarda je ambiciózní manažer a finanční poradce. Žije ve stresu, hltá nezdravé jídlo přímo v autě, auto je plné prázdných kelímků od kávy a krabiček od cigaret. V ambulanci ho praktický lékař (této role se ujal prof. MUDr. Štěpán Svačina, DrSc.) důrazně varuje: „Máte vysoký tlak, kouříte, máte BMI skoro čtyřicet. To je špatné. Zkrátí vám to život. Tyto nemoci nebolí, ale pak přijde mrtvice nebo infarkt.“ Jarda slibuje, že se sebou něco udělá. Další scéna však ukazuje klasickou prokrastinaci – ve svém životním stylu nemění vůbec nic a na sliby zapomíná.

„Praktik udělal, co mohl. Vyjmenoval mu rizika, nastavil mu zrcadlo. V roce 2005 jsme ale bohužel neměli v kapse tu moderní terapii, kterou máme dnes,“ zhodnotila scénu MUDr. Radovnická. Apel na životní styl je sice základ, ale samotný často selhává. „Dieta vydrží tři měsíce a pak přijde stres a vše se rozpadne. U nás se snažíme zapojovat nutriční terapeuty. Když si s pacientem sednou, vypočítají mu sacharidy a bílkoviny a ukážou mu reálná data na jeho vlastním jídelníčku, má to mnohem větší edukativní dopad než pouhé kázání v ordinaci,“ dodává diabetoložka s tím, že bez moderní farmakoterapie byl Jarda už v této fázi na nejlepší cestě do pekel.

Kapitola druhá: Osudové setkání na chodbě a mrazivé proroctví

Cestou na pravidelnou kontrolu kráčí Jarda chodbou polikliniky. Zrovna míjí dveře nefrologické ambulance, když z nich vyjde známá česká nefroložka MUDr. Michaela Matysková Kubišová. „Jdete ke mně, pane Janci?“ ptá se ho s úsměvem, za kterým se ale skrývá letitá klinická zkušenost s diabetiky. „Kdepak, paní doktorko, já jdu vedle na diabetologii,“ odpovídá Jarda, očividně rád, že se ho těžší komplikace netýkají. Odpověď nefroložky ale vyzní jako temná věštba: „Tak u mě příště.“

Tato zdánlivě úsměvná vsuvka v sobě nesla pro publikum v sále zásadní medicínské sdělení. Srdce a ledviny fungují u diabetika jako spojené nádoby. Pokud diabetolog v této fázi nezasáhne a nenasadí moderní nefroprotektivní léčbu (například glifloziny), ale spokojí se jen s korekcí glykemie, pacientovo směřování do dialyzačního křesla na nefrologii je téměř nevyhnutelné.

Kapitola třetí: Rok 2015 – přísná diabetoložka a glukocentrismus 

Zásadní zlom přichází v roce 2015. Jarda, nyní osmačtyřicetiletý, sedí u přísné diabetoložky, kterou ztvárnila MUDr. Lucie Radovnická. Jeho glykovaný hemoglobin (HbA_1c) je alarmujících 72 mmol/mol, glykemie nalačno přes 7 mmol/l. Lékařka mu nasazuje metformin, dává glukometr a chladně mu hrozí komplikacemi: „Cukrovka je tichý zabiják. Zničí vám ledviny, zrak a nervy.“ Jarda přijde domů zdeptaný a celou „edukaci“ zapije lahví sladké limonády.

Diskutující panelisté upozornili na klíčové chyby tohoto přístupu. Lékařka viděla pouze vysoký cukr (Tab. 1). Přehlédla, že Jarda se už léčí na kardiologii i nefrologii. „Z kardiologického pohledu už v té době musela být přítomna hypertrofie levé komory a počínající srdeční selhání. Chybělo včasné nasazení inhibitorů ACE,“ upozornila dr. Švarcová a dodala, že zásadní chybou bylo chybějící vyšetření albuminurie (UACR). „Albuminurie představuje dvojnásobně až čtyřnásobně vyšší riziko srdečního selhání. Je to naprosto jednoduchá a levná screeningová metoda.“

Profesor Prázný navíc zdůraznil obrovský paradox roku 2015. „V tomto roce přece vyšla přelomová studie EMPA-REG OUTCOME! My už jsme tehdy měli v rukou lék, který uměl něco nevídaného.“ Publikum v sále se při hlasování jednoznačně shodlo – pouhý metformin v této fázi absolutně nestačil. Jarda měl již tehdy dostat gliflozin (inhibitor SGLT2), případně GLP‑1 receptorového agonistu.

Kapitola čtvrtá: Osamělý oběd a rezignace s mrkví

Zajímavý a velmi reálný moment přichází v další fázi filmu. Jarda si totiž hrozby a špatné výsledky nakonec vezme k srdci a skutečně se snaží dodržovat režimová opatření. Vidíme ho v práci – kolegové ho s úsměvem zvou na společný oběd, on ale rezignovaně odmítá. Otevírá si připravenou krabičku se zeleninou a smutně ukusuje kus mrkve. Publiku i diskutujícím je ale v tu chvíli jasné jedno: tato snaha přichází pozdě.

V této fázi progrese kardiorenálního onemocnění mu už samotná, byť sebelépe dodržovaná dieta a chroupání zeleniny zkrátka nepomůže. „Samotná změna životního stylu v momentě, kdy už orgány začínají selhávat a chybí adekvátní farmakologické krytí, pacienta nezachrání,“ shodli se odborníci.

Tichý zabiják nečeká. Co u polymorbidního diabetika nesmíte

přehlédnout?

Kazuistika Jardy Jance ukazuje, že samotná glykemie neodhalí blížící se orgánové selhání. Pro včasné nasazení moderní kardiorenální léčby je klíčové aktivně pátrat po těchto markerech:

• UACR (poměr albumin/kreatinin v moči):Zásadní a levný screening. Přítomnost albuminurie (byť mikroalbuminurie) představuje 2× až 4× vyšší riziko rozvoje srdečního selhání. Slouží také jako nutná podmínka pro úhradu některých dalších moderních molekul (např. finerenonu).
• NT-proBNP:Klíčový biomarker pro časný záchyt srdečního selhání u rizikových pacientů s diabetem, obezitou a hypertenzí (často ještě před rozvojem typických otoků). Toto vyšetření je dnes plně v rukou diabetologů a praktiků a vážou se na něj bonifikační programy pojišťoven.
• eGFR:Pravidelné sledování poklesu glomerulární filtrace, které společně s UACR určuje kardiovaskulární a renální riziko pacienta a je přímou indikací k nasazení inhibitorů SGLT2 (gliflozinů).

Alternativní konec: Když se dveře otevřou do zdraví

Kardiorenálně-metabolický pacient je podle expertů nesmírně křehký. Stačí jeden spouštěč a kaskáda selhávání orgánů se rozjede naplno. Jak ale ukázala závěrečná část filmu, Jarda Janc onen hrozivý scénář na vozíku nakonec nenaplnil. Dostal totiž alternativní šanci v podobě včasného nasazení empagliflozinu (Jardiance).

Film končí scénou, která zrcadlí tu úvodní. Rodina opět stojí před zavřenými dveřmi a volá Jardu ven. Dveře se otevírají, ale tentokrát z nich Jarda Janc sebevědomě vychází po svých, v plné síle a zdraví. Moderní medikace dokázala ochránit jeho srdce i ledviny v čase, kdy ještě nebyly nevratně poškozeny.

Kardiologické echo: Jarda Janc jako medicínský „Sváťa Kuřátko“

Fiktivní pacient Jarda Janc nezůstal jen v Luhačovicích, ale představil se také na XXXIV. výročním sjezdu České kardiologické společnosti, jehož prezenční část proběhla 9.–12. května na brněnském Výstavišti. Tvůrci tohoto edukačního projektu se inspirovali principem interaktivních příběhů, známým například z legendárního seriálu Rozpaky kuchaře Svatopluka. Vytvořili tak promyšlený systém alternativních dějových linií, které na Jardův případ nahlíží vždy optikou jiné specializace, ale v určitých klíčových bodech se nevyhnutelně protínají.

Zatímco luhačovická projekce akcentovala opuštění glukocentrismu, brněnská verze se soustředila primárně na hrozbu srdečního selhání. Zásadní změna se odehrála hned ve stěžejním roce 2015, kdy Jarda namísto diabetologie absolvoval kontrolu přímo v kardiologické ambulanci.

Odborný panel, kterému předsedala MUDr. Tereza Švarcová a děj dále komentovali MUDr. Petr Kala, MUDr. Martin Kameník a MUDr. Michaela Gardiánová, se věnoval především úloze kardiologa a oborové spolupráci s praktickými lékaři, kteří nově v rámci preventivních prohlídek stanovují NT-proBNP jakožto klíčový marker srdečního selhání. „Příběh Jardy přesně ukazuje, jak zásadní je včasný záchyt srdečního selhání a neprodlené odeslání pacienta ke specialistovi, což mu může radikálně zlepšit prognózu,“ shodli se odborníci v sále.

K nekonvenční a autentické atmosféře sympozia přispěla i osobní účast představitele hlavní role, herce Jakuba Sticha. Komplexní „multivesmír“ polymorbidního pa­cienta tím navíc nekončí – projekt se brzy dočká i třetího dějství, které na Jardův zlomový příběh nahlédne z pohledu nefrologie a rozvoje chronického onemocnění ledvin (CKD).

Shrnutí pro praxi

Příběh Jardy Jance byl pro sál plný lékařů mementem. Dnešní medicína nám umožňuje nečekat, až se pacient „vysedí“ k invalidnímu vozíku.

• Glukocentrismus je mrtvý:U pacienta s diabetem 2. typu musíme automaticky pátrat po kardiovaskulárním a renálním riziku.
• Včasný screening:Měření UACR (albuminurie) a NT-proBNP musí být rutinou. Jsou to první poslové blížící se bouře.
• Časná protekce:Nasazení inhibitorů SGLT2 (empagliflozinu) již není jen volbou pro kompenzaci glykemie, ale bazálním kamenem orgánové ochrany (kardio­renální protekce), která doslova mění konec pacientova životního příběhu.

Závěr: Budoucnost patří proaktivním ambulancím

Sympozium přineslo silné a vizuálně poutavé poselství. „Definitivně jsme opustili glukocentrismus,“ uzavřel prof. Prázný. Příběh Jardy Jance ukázal, že dobře kompenzovaná glykemie je dnes sice důležitá, ale představuje pouhé minimum. Jak zaznělo v sále: „Glifloziny preferenčně nasazujeme spolu s inhibitory ACE. Je to základní stavební kámen kardiologické i nefroprotektivní léčby, který navíc řeší i špatně kompenzovaný diabetes.“ Dnešní data z reálné praxe i gigantický klinický program EMPOWER (zahrnující přes 400 000 pacientů) jasně prokazují, že glifloziny zpomalují pokles glomerulární filtrace a dramaticky snižují riziko hospitalizací pro srdeční selhání. Pokud chceme zabránit tomu, aby naši pacienti končili v osmapadesáti letech na vozíku, nesmíme čekat na nevratné poškození orgánů. Musíme se dívat na kardiální i renální rizika a včas, aktivně a odvážně nasazovat moderní orgánově protektivní léky.

Komentář MUDr. Lucie Radovnické, Ph.D.

Interní oddělení, Diabetologické a obezitologické centrum, Masarykova nemocnice v Ústí nad Labem, o.z., Krajská zdravotní, a.s.

Jarda není výjimečný. Má diabetes mellitus 2. typu, obezitu, hypertenzi, dyslipidemii, postupně se rozvíjející chronické onemocnění ledvin a vysoké kardiovaskulární riziko. Dlouho si nestěžuje. Dlouho „jen“ přibírá, kouří, pracuje ve stresu, má hraniční výsledky, později vyšší glykovaný hemoglobin a únavu. A právě v tom spočívá hlavní síla celého sympozia: ukázalo, že dramatické konce u těchto pacientů obvykle nezačínají dramaticky. Začínají nenápadně.

Cílem sympozia bylo na modelové kazuistice ukázat, že přes širokou dostupnost moderní léčby, zejména inhibitorů SGLT2, zůstává její využití u kardiorenálně-metabolických pacientů nedostatečné. Podle prezentovaných dat je v České republice glifloziny léčeno přibližně pouze 18 % pacientů s kardio­renálně-metabolickým onemocněním. Otázka, která visela nad celým sálem, proto zněla jednoduše: Co zbývajících 82 %?

Scénář sympozia zdůraznil, že v roce 2015 už byly inhibitory SGLT2 dostupnou možností, ale pacient je nedostal. Přitom právě tehdy se začínalo rozhodovat, zda bude Jarda za deset let aktivním mužem, nebo polymorbidním pacientem s pokročilými komplikacemi.

Glukocentrismus nestačí

Jedním z hlavních sdělení sympozia bylo, že dobře léčený pacient s diabetem 2. typu není automaticky ten, který má pouze „přijatelný cukr“. Diabetes 2. typu není izolovaná porucha glykemie. Je to onemocnění s vysokým kardiovaskulárním, renálním a metabolickým rizikem. Pacient může mít zdánlivě uspokojivou kompenzaci, ale současně může být nedostatečně chráněn před srdečním selháním, progresí chronického onemocnění ledvin nebo kardiovaskulární mortalitou.

Tento posun od glukocentrického k orgánově-protektivnímu přístupu byl jednou z nejsilnějších linií celého sympozia. Tradiční léčba diabetu se soustředila především na HbA_1c. Moderní přístup se ptá jinak: Má pacient chronické onemocnění ledvin? Má albuminurii? Má srdeční selhání nebo vysoké riziko jeho rozvoje? Má aterosklerotické kardiovaskulární onemocnění? A dostává léčbu, která kromě glykemie ovlivňuje i jeho prognózu?

V prezentovaném scénáři zaznělo, že pacient typu Jardy Jance „nemusí být dobře zaléčený“, i když si nestěžuje nebo je po stránce diabetu zdánlivě kompenzovaný. Právě proto má smysl aktivní screening CKD, srdečního selhání a celkového kardiorenálně-metabolického rizika.

Empagliflozin: od diabetologického léku k léčbě kardiorenálně-metabolického pacienta

Příběh Jardy Jance nebyl postaven pouze na emocích. Byl opřen o robustní klinický program empagliflozinu. Ten zahrnuje studie napříč spektrem kardiorenálních a metabolických onemocnění – od pacientů s diabetem 2. typu a vysokým kardiovaskulárním rizikem přes srdeční selhání se sníženou i zachovanou ejekční frakcí až po chronické onemocnění ledvin. Program EMPOWER zahrnuje více než 400 000 pacientů a patří mezi největší klinické programy v oblasti kardiorenálně-metabolických onemocnění.

Zásadním milníkem byla studie EMPA-REG OUTCOME, která otevřela cestu k vnímání empagliflozinu nejen jako antidiabetika, ale jako léku s kardiovaskulárním přesahem. V dalších letech následovaly studie EMPEROR-Reduced a EMPEROR-Preserved u srdečního selhání, EMPULSE u pacientů po stabilizaci akutního srdečního selhání, EMPA-KIDNEY u chronického onemocnění ledvin a další práce, které rozšířily pohled na empagliflozin do celé kardiorenálně-metabolické oblasti.

V kontextu Jardy Jance je podstatné zejména to, že léčba nemá být zahajována až ve chvíli, kdy pacient sedí na vozíku, je dušný, má pokročilé renální postižení a za sebou řadu komplikací. Největší klinický smysl má včasná intervence – ve fázi, kdy je ještě možné zpomalit trajektorii orgánového poškození.

Co se mohlo stát jinak?

Sympozium pracovalo s jednoduchým, ale účinným principem: jeden pacient, dva možné konce.

V prvním konci Jarda gliflozin nedostane. Léčba se soustředí na glykemii, režimová opatření a postupné řešení jednotlivých komplikací. Pacient se zhoršuje, přibývá únava, dušnost, renální postižení, srdeční selhání a ztráta soběstačnosti. V tomto scénáři medicína reaguje pozdě – až ve chvíli, kdy se komplikace staly klinicky zjevnými.

Ve druhém konci dostane Jarda moderní léčbu včas. Nejde o zázračné „vymazání“ rizika, ale o změnu směru. Cílem je zpomalit progresi CKD, snížit riziko srdečního selhání, chránit pacienta před kardiovaskulárními komplikacemi a prodloužit období kvalitního života. Scénář sympozia uváděl, že včasná diagnostika a následná léčba mohou významně zvýšit kvalitu života pacientů, oddálit dialýzu a prodloužit život; v podkladech byla zmíněna modelace oddálení dialýzy až o 26,6 let v kontextu EMPA-KIDNEY a prodloužení života až o 4,5 roku v kontextu EMPA-REG OUTCOME. Tato čísla je vhodné prezentovat jako data/modelace vycházející z prezentovaných podkladů, nikoli jako individuální garanci pro každého pacienta.

Praktické sdělení: nepřehlédnout tiché riziko

Příběh Jardy Jance je silný právě proto, že takových pacientů není málo. Pacient s diabetem 2. typu často nepřichází s větou: „Mám srdeční selhání“ nebo „Mám progresi chronického onemocnění ledvin.“ Přichází s únavou. S horší tolerancí zátěže. S otoky, které vysvětluje věkem. S albuminurií, kterou necítí. S poklesem eGFR, který nebolí. Nebo nepřichází vůbec, protože „se vlastně cítí docela dobře“.

Proto by u pacienta s diabetem 2. typu mělo být samozřejmostí pravidelné hodnocení nejen HbA_1c, ale také renálního a kardiálního rizika. V praxi to znamená zejména sledování eGFR, UACR, krevního tlaku, lipidů, hmotnosti, symptomů srdečního selhání a u rizikových pacientů také využití NT-proBNP. Albuminurie je přitom mimořádně důležitý, levný a dostupný marker, který pomáhá odhalit pacienta, u něhož již probíhá orgánové poškození, i když klinicky ještě nepůsobí dramaticky.

V sympoziu zaznělo také srovnání renálních parametrů u pacientů léčených v reálné klinické praxi inhibitory SGLT2 nebo agonisty receptoru GLP‑1. Podle prezentované studie Fadini et al. byla léčba inhibitory SGLT2 u pacientů s DM2 spojena s pomalejším poklesem eGFR ve srovnání s GLP‑1 RA. To podporuje postavení inhibitorů SGLT2 jako preferované terapie zejména tam, kde je prioritou ochrana ledvin.

Proč se stále čeká?

Jedna z nejdůležitějších otázek sympozia nezněla, zda máme data. Data máme. Nezněla ani, zda máme léčbu. Léčbu máme. Skutečná otázka zněla: Proč ji u velké části vhodných pacientů stále nepoužíváme?

Důvody mohou být různé: terapeutická setrvačnost, obava z nežádoucích účinků, vnímání gliflozinů pouze jako antidiabetik, nedostatečný screening CKD a srdečního selhání, roztříštěnost péče mezi obory nebo falešný pocit bezpečí při relativně uspokojivém HbA_1c. Jenže pacient jako Jarda Janc nečeká na ideální organizační podmínky. Jeho cévy, srdce a ledviny stárnou a selhávají v reálném čase.

Modelová analýza českých dat od 81 204 pojištěnců v letech 2019–2023, prezentovaná ve slidech, upozorňuje, že nevyužitý potenciál moderní léčby diabetu 2. typu vede ke zbytečně vysoké nemocnosti, výskytu zdravotních komplikací a ekonomické zátěži systému zdravotního pojištění. Jinými slovy: pozdní léčba není drahá jen pro pacienta, ale i pro celý systém.

Závěr: rozdíl nebyl v pacientovi, ale v čase

Sympozium společnosti Boehringer Ingelheim ukázalo, že moderní diabetologie už nemůže být pouze medicínou glykovaného hemoglobinu. HbA_1c zůstává důležitý, ale sám o sobě nestačí. U pacienta s diabetem 2. typu musíme současně myslet na srdce, ledviny, cévy a dlouhodobou prognózu.

Jarda Janc měl dva možné konce. V jednom se stal pacientem s pokročilými komplikacemi, ztrátou soběstačnosti a výrazně zhoršenou kvalitou života. Ve druhém dostal šanci díky včasné intervenci a orgánově protektivní léčbě. Rozdíl nebyl v tom, že by šlo o jiného pacienta. Rozdíl byl v čase, ve screeningu rizika a v rozhodnutí léčit nejen glykemii, ale celého kardiorenálně-metabolického pacienta.

A to je hlavní sdělení pro každodenní praxi: Jardové Jancové sedí v našich ambulancích dnes. Často říkají, že jim vlastně nic není. Někdy jsou jen unavení. Právě tehdy se ale rozhoduje, jaký konec jejich příběh bude mít.

Co si odnést do praxe

1. Diabetes 2. typu není jen glykemie. U každého pacienta je nutné aktivně hodnotit kardiovaskulární a renální riziko.
2. Pacient může být glykemicky „přijatelný“, ale prognosticky nedostatečně chráněný. HbA_1c neříká vše o riziku srdečního selhání, CKD ani kardiovaskulární mortality.
3. Screening CKD a srdečního selhání musí být aktivní. Zásadní jsou eGFR, UACR, krevní tlak, lipidový profil, symptomy srdečního selhání a u rizikových pacientů NT-proBNP.
4. Glifloziny mají být vnímány jako orgánově protektivní léčba. Empagliflozin má data napříč spektrem diabetu 2. typu, srdečního selhání a chronického onemocnění ledvin.
5. Největší ztrátou je čekání. Včasné nasazení léčby může změnit trajektorii onemocnění dříve, než dojde k nevratnému poškození orgánů.

Často kladené otázky FAQ