Co přinesly Diabetologické dny 2026? Umělá inteligence, nové inkretiny i EASD doporučení k distresu. Zjistěte, co zavést do praxe.
Co přinesly Diabetologické dny 2026? Umělá inteligence, nové inkretiny i EASD doporučení k distresu. Zjistěte, co zavést do praxe.
Semaglutid nabízí komplexní kardiometabolickou ochranu. Jak správně titrovat dávku a řešit GI potíže? Zjistěte detaily z diabetologických dnů.
Proč dnes nestačí léčit jen glykemii? Příběh Jardy Jance z 62. diabetologických dnů ukazuje, jak empagliflozin mění prognózu pacienta. Čtěte více.
NT-proBNP screening a AI CGM predikce hypoglykemie v diabetologické ambulanci. Zjistěte, jak interpretovat výsledky a co nezanedbat.
Diabetes 1. typu: časná stadia, screening a teplizumab. Zjistěte, jak snížit riziko ketoacidózy a co sledovat—čtěte dál.
Orforglipron jako perorální GLP‑1: účinek na HbA1c i hmotnost v programech ACHIEVE/ATTAIN. Přečtěte si přehled a data.
Zjistěte, jak tirzepatid snižuje kardiometabolické riziko a hmotnost u pacientů s diabetem 2. typu podle studie SURPASS. Přečtěte si odborný přehled!
Aktuální medicína 1/2026 – úvodník. Za každou hodnotou glykemie, HbA1c nebo BMI stojí konkrétní pacient se svými obavami, životním stylem i očekáváními.
Iniciativa Choosing Wisely v diabetologii upozorňuje na rizika přeléčení seniorů i zbytečný selfmonitoring. Přečtěte si, kdy méně znamená více.
Diabetický distres zhoršuje výsledky léčby. Poznejte 6 kroků nových EASD guidelines k efektivnější komunikaci s pacientem. Otevřete si celý článek.
Proč kombinovat sitagliptin s metforminem? Studie TECOS. Jaké benefity přináší sitagliptin s metforminem? Seznamte se s kardiovaskulární bezpečností i možnostmi úhrady v ČR. Otevřete článek a zjistěte více.
Inhibitory SGLT2 přináší nové možnosti v orgánové protekci. Přečtěte si, jak empagliflozin pomáhá pacientům s kardiorenálním syndromem.
Znáte úskalí léčby inhibitory SGLT2 u starších diabetiků? Zjistěte více o vlivu na srdce i ledviny a managementu frailty. Přečtěte si článek.
Jak vybrat optimální nefroprotektivní léčbu u DKD? Srovnání mechanismů SGLT2 a GLP‑1 pro každodenní praxi. Přečtěte si naši novou analýzu.
Nová éra perorální léčby diabetu? Zjistěte, jak orforglipron překonal semaglutid v redukci HbA1c. Otevřete si detailní shrnutí studie ACHIEVE‑3.
Co tvoří reziduální kardiovaskulární riziko u diabetiků? Zjistěte cílové hodnoty krevního tlaku i LDL cholesterolu a možnosti léčby. Otevřete článek.
GLP‑1 léčba přináší riziko ztráty svalové hmoty. Zjistěte, jak nastavit nutriční management u pacientů s obezitou a diabetem. Přečtěte si článek.
Diabetická ketoacidóza a její euglykemická forma u SGLT2 inhibitorů. Zjistěte, jak na včasný záchyt a bezpečný management v ambulantní praxi.
Zjistěte, jak systémy automatizovaného dávkování inzulinu (AID) mění léčbu diabetu 1. a 2. typu. Přečtěte si odborný přehled pro klinickou praxi.
Jak se změní kompetence praktických lékařů? MUDr. Igor Karen představuje reforma primární péče i týmové praxe. Zjistěte detaily v rozhovoru.
Zjistěte, jaké nové registrace EMA a stanoviska CHMP přinášejí přelom v léčbě diabetu 1. typu, HAE či karcinomu prsu. Přečtěte si odborný přehled!
Zjistěte nejnovější postupy v managementu diabetu 2. typu a obezity pro praktické lékaře. Přečtěte si shrnutí z Františkových Lázní!
Včasné odhalení poruchy metabolismu glukózy je jedním z nejúčinnějších kroků ke snížení komplikací diabetu. V běžné praxi bohužel část ohrožené populace zůstává mimo běžné screeningové mechanismy. Projekt DIA-tour 2025 ukázal, že pokud je prevence pacientům snadno dostupná, dokáže účinně oslovit i skupiny, které klasické preventivní systémy využívají omezeně.
Zavedení nových antidiabetik do klinické praxe v posledních dvou desetiletích zcela změnilo přístup k terapii diabetes mellitus 2. typu. V návaznosti na výsledky nových klinických studií jsou pravidelně významně upravována mezinárodní doporučení pro léčbu diabetes mellitus, komorbidit a komplikací diabetu, zejména chronického onemocnění ledvin a chronického srdečního selhání. Léčba by měla být komplexní, zahrnovat nejen glykemické cíle, ale i efekty nezávislé na redukci hyperglykemie. Moderní antidiabetická terapie by měla být bezpečná z pohledu rizika výskytu hypoglykemie, minimálních požadavků na self-monitoring glykemie, vhodná do kombinační terapie. V blízké budoucnosti se v terapii DM 2. typu dočkáme inzulinů aplikovaných 1× týdně a duálních GLP‑1 a GIP analog.
Inzulinoterapie je důležitou součástí léčby pacientů s diabetem. V případě diabetiků 1. typu je jedinou dostupnou léčbou. U diabetiků 2. typu přistupujeme k inzulinoterapii, pokud dostupná perorální terapie nevede ke zlepšení kompenzace nebo v případě akutních stavů vyžadujících inzulinoterapii. Portfolio inzulinových přípravků je pestré. Můžeme volit mezi humánními inzuliny či inzulinovými analogy, vybírat z premixovaných směsí nebo kombinovaných přípravků. Článek shrnuje dostupné inzulinové přípravky na našem trhu a změny v portfoliu, které můžeme očekávat v průběhu letošního či příštího roku.
Inkretiny jsou hormony trávicího traktu, jejichž analoga dnes běžně využíváme v léčbě obezity a diabetu. GLP‑1 analoga jsou od roku 2008 užívaná injekční antidiabetika, od roku 2006 využíváme blokádu dipeptidylpeptidázy 4 (gliptiny) k prodloužení efektu GLP‑1 a léčbě diabetu. V posledních letech se liraglutid, semaglutid a tirzepatid staly také schválenými antiobezitiky. Provedené studie ukazují, že by inkretinové léky mohly být brzy využívány k léčbě téměř deseti dalších onemocnění. Výzkum a využití hormonů trávicího traktu čeká pravděpodobně velká budoucnost.
Glucagon-like peptide‑1 receptoroví agonisté (GLP‑1 RA) jsou účinná antidiabetika spojená s významným poklesem hmotnosti a minimálním rizikem hypoglykemie. Semaglutid patří mezi GLP‑1 RA s prokázaným kardiovaskulárním benefitem. V současné době je k dispozici také v perorální formě. Aktuálně publikované výsledky studie SOUL potvrzují jeho pozitivní efekt na redukci hlavních kardiovaskulárních příhod u nemocných s diabetem 2. typu. Současná úhradová kritéria činí perorální semaglutid relativně dostupným pro širokou skupinu pacientů. Je vhodný především k léčbě iniciální fáze onemocnění, nicméně bývá účinný i při pozdějším zahájení terapie. Do budoucna lze předpokládat rozšíření indikací perorálního semaglutidu také o jedince bez diabetu.
Diabetes 2. typu je závažné onemocnění a přináší výrazné například kardiovaskulární a onkologické riziko. Podobná rizika přinášejí i s diabetem pevně svázaná onemocnění, tzv. komorbidity diabetu 2. typu, spojené s pojmem metabolický syndrom, a částečně i tzv. prediabetes. Prognóza diabetu 1. typu je dnes ovlivněna dostupnými technologiemi, jako jsou senzory, inzulinové pumpy, pumpy se zpětnou vazbou. Diabetik 1. typu tak dnes může prožít stejně zdravý život jako nediabetik, ale jeho život je znepříjemněn celoživotním podáváním inzulinu. Optimální by tedy bylo se diabetu hned po jeho zjištění zbavit a dívat se na něj trochu jako na infekci či jiné rychle léčitelné onemocnění, kterého se lze natrvalo zbavit. U diabetu 2. typu je tento výsledek reálný a u diabetu 1. typu se výrazně přiblížil.
Stran polymorbidity se všeobecní praktičtí lékaři (VPL) nejčastěji setkávají ve svých ordinacích s arteriální hypertenzí (AH), dyslipidemií (hyperlipoproteinemií, HLP), obezitou a (pre)diabetem (DM). Nejvyšší podíl na úmrtnosti nejen v české populaci a ve všech vyspělých zemích Evropy, ale i v celém vyspělém průmyslovém světě má kardiovaskulární úmrtnost. Tedy typický pacient rizikový pro kardiovaskulární (KV) úmrtí je pacient léčený pro hypertenzi, dyslipidemii a diabetes, a pokud k tomu má obezitu centrálního typu s minimální fyzickou aktivitou, máme před sebou velmi rizikového pacienta, který je ohrožen předčasným úmrtím na kardiální, vaskulární, renální nebo i další komplikace spojené s těmito chorobami.
MUDr. Jan Šoupal, Ph.D.:
> Chtěl jste být vždycky lékařem?
Úplně původně ne, i když do zdravotnictví jsem namířeno měl. Studoval jsem zdravotního laboranta. Ale poměrně rychle jsem pochopil, že to nebude cesta, kterou chci jít. Po maturitě mi zbývalo buď jít na medicínu, nebo farmacii. Nabízely se i nějaké technické obory, ale ty mě nelákaly. Vybral jsem si medicínu a vcelku bez problému jsem prošel prvními ročníky. Spoustu předmětů z prvních ročníků jsem znal, protože jsem z nich maturoval. Mám třeba maturitu z histologie a patologie, hematologie a dalších předmětů, na kterých se z medicíny vyhazovalo a třeba studentům z gymnázií dělávají problémy. Mně zase dělala problémy fyzika, tu jsme měli na střední škole jenom do druhého ročníku a musel jsem se hodně snažit, abych dohnal to, co je studentům gymnázia přednášeno in extenso. Na druhou stranu biofyzika a podobné předměty nejsou na medicíně ty, na kterých se končí studium. Později se rozdíly setřely.
Ve dnech 9.–12. dubna se uskutečnil v Luhačovicích tradiční, již 61. diabetologický kongres – 61. diabetologické dny Luhačovice. Ve čtyřech dnech zde zaznělo téměř 100 odborných přednášek, proběhlo 8 workshopů a byla vystavena řada posterů. Sešlo se zde 1350 účastníků, z toho 950 lékařů, převážně diabetologů, a 40 vystavovatelů. Kongres probíhal hlavně v Kulturním a kongresovém centru Elektra, některé části pak ve Společenském domě a v salonku hotelu Alexandria. Spolu s lékařským kongresem zároveň proběhlo i pracovní setkání sester ČDS.
Změna životního stylu, včetně úpravy stravovacích návyků, představuje klíčový terapeutický přístup v léčbě metabolického syndromu a diabetes mellitus 2. typu. Rostoucí množství vědeckých poznatků o lidské mikrobiotě a analýza jejích změn v kontextu chronických onemocnění otevírají nové možnosti cílených léčebných strategií zaměřených na modulaci mikrobioty. Tato modulace může příznivě ovlivnit interakci mezi mikrobiotou a imunitním systémem, což je zásadní pro udržení homeostázy organismu. Prebiotika, probiotika, synbiotika a perspektivně také postbiotika představují slibné nástroje k podpoře správné funkce a rozvoje střevní mikrobioty. Jejich působení směřuje k harmonizaci mikrobiálního ekosystému a dosažení eubiózy, která je považována za jeden z klíčových faktorů zdraví. Kombinace metforminu s probiotiky se jeví jako perspektivní přístup k obnově eubiózy u pacientů s metabolickým syndromem a diabetes mellitus 2. typu.
Klíčová slova: diabetes mellitus, eubióza, metabolický syndrom, metformin, probiotika, střevní mikrobiota
Diabetes mellitus a onemocnění štítné žlázy patří mezi nejčastější endokrinní poruchy a často se vyskytují společně. Hormonální regulace obou těchto systémů je úzce propojena, což ovlivňuje nejen metabolismus glukózy, ale i citlivost na inzulin. Tento článek nabízí souhrn aktuálních poznatků o výskytu tyreopatií u diabetiků, jejich patofyziologických mechanismech, vlivu na kompenzaci diabetu, diagnostických postupech a možnostech léčby. Hlavní důraz je kladen na klinické důsledky souběhu těchto onemocnění a jejich dopad na celkový zdravotní stav pacientů.
Klíčová slova: diabetes mellitus, štítná žláza hypertyreóza, hypotyreóza, inzulinová rezistence, metabolismus glukózy, autoimunitní tyreoiditida
Diabetes mellitus obou nejčastěji se vyskytujících typů je spojen s vyšším rizikem osteoporotických zlomenin, ačkoli patofyziologické mechanismy se liší. Specifické zhodnocení rizika fraktur a screening osteoporózy by měly patřit ke standardní péči o pacienty s diabetem. Vlastní diagnostické a léčebné možnosti osteoporózy u diabetiků odpovídají s určitými specifiky postupům v obecné populaci, zvláštní zřetel bychom měli věnovat kompenzaci diabetu, snížení rizika hypoglykemií a specifických mikrovaskulárních komplikací a úpravě antidiabetické medikace u pacientů v riziku osteoporózy a zlomenin.
Klíčová slova: diabetes mellitus, osteoporóza, fraktury, screening, terapie
Cílem této přehledové práce je shrnout aktuální poznatky o erektilní dysfunkci (ED) u pacientů s diabetes mellitus, přiblížit hlavní patofyziologické mechanismy, diagnostické postupy a současné terapeutické možnosti včetně inovativních přístupů v léčbě. V úvodní části je diskutována epidemiologie ED u diabetiků, přičemž je zdůrazněna vysoká prevalence i význam tohoto onemocnění v klinické praxi. Následuje rozbor patofyziologických mechanismů se zaměřením na endoteliální dysfunkci, diabetickou neuropatii a hormonální odchylky, včetně hypogonadismu. V diagnostické části jsou popsány základní i speciální vyšetřovací metody, od anamnézy a fyzikálního vyšetření až po penilní dopplerovskou ultrasonografii. Terapie ED u diabetiků zahrnuje především farmakoterapii (inhibitory fosfodiesterázy 5, testosteronová substituce) a doplňkové postupy od psychosexuální terapie, přes režimová opatření až po invazivní metody, jako je injekční léčba či implantace penilních protéz. Erektilní dysfunkce se u pacientů s diabetem vyskytuje častěji a s vyšší mírou závažnosti. Je proto nutné přistupovat k těmto pacientům komplexně, zahrnout do diagnostiky metabolické a hormonální abnormality a pečlivě zvažovat individuální volbu terapie. Správně zvolená léčba může zlepšit kvalitu života pacientů a snížit jejich kardiovaskulární riziko. Další výzkum se zaměří na personalizaci terapie a na vliv nových antidiabetik na sexuální funkce.
Klíčová slova: erektilní dysfunkce, diabetes mellitus, inhibitory PDE‑5, testosteron, kardiovaskulární riziko, penilní protézy
Infekce močových cest (IMC) jsou v populaci diabetiků ještě častější než u pacientů bez této komorbidity. V článku popisujeme příčiny této zvýšené prevalence se zaměřením na specifické rizikové faktory u diabetiků. Podrobně je vysvětlena problematika asymptomatické bakteriurie (ABU), která je poměrně běžným nálezem, často nesprávně léčeným antibiotiky. Jedinou indikací léčby ABU je těhotenství nebo invazivní urologický výkon. Podrobně je v článku prezentována problematika akutní cystitidy a pyelonefritidy, jejich správné diagnostiky a doporučené antibiotické léčby. Článek rovněž upozorňuje na interpretaci nálezu zlatého stafylokoka v moči. Osvojení správných, a přitom jednoduchých diagnostických a terapeutických zásad zvládání močových infekcí může přispět k redukci používání antibiotik, a tím i zachování jejich účinku pro budoucnost i pro konkrétního pacienta.
Klíčová slova: infekce, moč, cystitida, pyelonefritida, diabetes, antibiotika
Diabetické onemocnění ledvin (DKD) je závažnou komplikací diabetes mellitus a v současné době je hlavní příčinou konečného selhání ledvin. DKD je spojeno se zvýšenou morbiditou a mortalitou, zejména z kardiovaskulárních příčin. Dlouhá léta bylo jedinou možností zpomalení progrese funkce ledvin mimo intenzivní léčbu krevního tlaku a glykemie ovlivnění systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAS). I přes blokádu systému RAS, který tvoří doposud základní kámen léčby DKD, přetrvávalo poměrně značné reziduální riziko, které ovlivňují nové léčebné třídy, konkrétně inhibitory sodíko-glukózového kotransportéru 2, nesteroidní antagonisté mineralokortikoidních receptorů a agonisté receptoru pro glukagonu podobný peptid 1. Každý z přístupů ovlivňuje specifický patofyziologický bod DKD, a jejich kombinací tak dochází v současné době k maximalizaci nefroprotekce.
Klíčová slova: chronické onemocnění ledvin, diabetes mellitus, nefroprotekce, inhibitory SGLT2, agonisté receptoru GLP‑1, nesteroidní antagonisté mineralokortikoidních receptorů, eGFR; albuminurie
Diabetes mellitus 2. typu je významným rizikovým faktorem pro rozvoj srdečního selhání, přičemž prevalence diabetu u pacientů se srdečním selháním stále roste. Včasná diagnostika srdečního selhání u diabetiků je často obtížná kvůli absenci typických symptomů v časných stadiích. NT-proBNP je významným diagnostickým markerem, který umožňuje časnou detekci subklinické kardiální dysfunkce a ulehčuje diferenciální diagnostiku dyspnoe.
Zvýšené hodnoty NT-proBNP korelují se závažností srdečního selhání a mohou signalizovat i atriální myopatii a riziko vzniku fibrilace síní. Interpretace NT-proBNP však musí zohlednit obezitu, renální funkci a přítomnost dalších komorbidit, které mohou ovlivnit jeho koncentraci. Kromě diagnostického využití je NT-proBNP i markerem odpovědi na terapii, zejména při léčbě inhibitory SGLT2, GLP‑1 receptorovými agonisty a ARNI (sakubitril/valsartanem).
Kombinace NT-proBNP s klinickým vyšetřením, EKG a echokardiografií umožňuje přesnější diagnostiku a individualizaci terapie. Monitorování NT-proBNP přispívá ke zlepšení prognózy pacientů s diabetem a srdečním selháním, snižuje riziko hospitalizací a umožňuje optimalizaci léčby.
Klíčová slova: diabetes mellitus 2. typu, srdeční selhání, NT-proBNP, HFpEF, HFrEF
Semaglutid je antidiabetikum patřící do skupiny GLP‑1 receptorových agonistů, kteří mají významný účinek na úpravu glykemie i tělesné hmotnosti. Jako u jediného zástupce třídy GLP‑1 RA je možné vedle jeho podávání subkutánní injekcí 1× týdně také užívání perorálně 1× denně. Semaglutid patří mezi nejúčinnější antidiabetika ve smyslu kontroly glykemie a redukce tělesné hmotnosti. Perorální semaglutid je nejúčinnějším perorálním antidiabetikem. GLP‑1 RA mají vedle výše uvedeného také řadu na glukóze nezávislých příznivých efektů, konkrétně prokázanou kardioprotektivitu a nově má právě semaglutid (konkrétně injekční forma) také potvrzenou nefroprotektivitu. Článek se zaměřuje na výsledky studie FLOW s primárně renálními cíli a studii SOUL, která měla primárně kardiovaskulární cíle u osob s DM 2. typu léčených perorálním semaglutidem.
Klíčová slova: semaglutid, nefroprotektivita, kardioprotektivita, GLP‑1
Tirzepatid je duální agonista receptorů GLP‑1 a GIP indikovaný k léčbě diabetu 2. typu a obezity. Současným agonismem dvou inkretinových drah poskytuje tirzepatid lepší kontrolu glykemie, snižuje chuť k jídlu a navozuje vyšší úbytek hmotnosti než dosud používané molekuly ze skupiny agonistů GLP‑1 receptoru. Klinická studie SURPASS‑2 prokázala, že tirzepatid dosahuje významnějšího snížení HbA1c a redukce tělesné hmotnosti než semaglutid. Studie SURMOUNT ukázaly, že tirzepatid dokáže u pacientů s obezitou snížit tělesnou hmotnost až o 22,5 %, což je výsledek srovnatelný s bariatrickou chirurgií. Tirzepatid se tak jeví jako jeden z nejúčinnějších léků pro léčbu diabetu 2. typu i obezity, s potenciálem změnit standardy léčby těchto metabolických onemocnění.
Klíčová slova: diabetes mellitus, obezita, tirzepatid, kompenzace diabetu, dlouhodobá regulace tělesné hmotnosti
Diabetes mellitus 2. typu patří mezi nejčastější metabolická onemocnění a jeho efektivní management vyžaduje pravidelné monitorování glykemie. Zlatým standardem pro monitoraci glykemie u diabetiků 2. typu je měření glykemie pomocí glukometru. Tato metoda však má své limity a nedostatky, a to především omezenou výpovědní hodnotu a větší zátěž pacienta. Naproti tomu kontinuální monitorace glukózy pomocí senzoru (CGM) představuje moderní technologii, která umožňuje detailnější sledování glykemických profilů a podporuje individualizaci léčby. Přestože je dnes využití CGM u pacientů s diabetes mellitus 1. typu (DM1T) již standardem, jeho přínosy se čím dál více ukazují i u pacientů s diabetes mellitus 2. typu (DM2T), zejména u pacientů léčených intenzifikovaným inzulinovým režimem. Tento přehledový článek shrnuje principy CGM, nejpoužívanější typy senzorů a jejich klinické přínosy u DM2T. Diskutovány jsou také ekonomické aspekty a současné i navrhované možnosti úhrady ze zdravotního pojištění.
Klíčová slova: diabetes mellitus 2. typu, kontinuální monitorace glukózy, CGM, hypoglykemie, intenzifikovaný inzulinový režim, glukózové senzory
Metabolická kompenzace lidí žijících s diabetes mellitus 1. typu (DM1) se v poslední dekádě významně zlepšila, ale u většiny z nich stále nedosahuje doporučených cílů. Zlatým grálem diabetologie tak stále zůstává úplné vyléčení DM1, buď zastavením jeho progrese v časných stadiích imunosupresivní léčbou, nebo transplantací beta-buněk u dlouhotrvajícího DM1. Recentní pokroky v obou z těchto léčebných přístupů dávají lidem s DM1 naději na brzké vyléčení.
Klíčová slova: diabetes mellitus 1. typu, imunosupresivní terapie, transplantace beta-buněk
Injekční inkretinová analoga jsou v diabetologii používána již přes 15 let a v obezitologii 4 roky. Již několik let jsou vyvíjeny peptidové molekuly, které mají vlastnosti více střevních peptidů najednou. Prvním v USA a brzy i v Evropě dostupným lékem je tirzepatid – analog dvou hormonů (tzv. twincretin) glukagon like peptidu‑1 (GLP‑1) a gastrického inhibičního peptidu (GIP). Řada studií programu SURPASS i SURMOUNT ukázala vynikající pozitivní efekt při léčbě diabetu 2. typu i obezity. To ukazuje obrovskou perspektivu molekul s vlastnostmi více střevních peptidů v medicíně.
Klíčová slova: tirzepatid, inkretiny, antidiabetika, antiobezitika, twincretin, SURPASS, SURMOUNT
Přípravek IDegLira (Xultophy) je určen pro léčbu diabetiků 2. typu. Je to fixní kombinace dlouhodobého inzulinového analoga degludek a GLP‑1 analoga liraglutid. Umožňuje doplnění nižší (absolutní či relativní) hladiny vlastního bazálního inzulinu i snížení postprandiálních hyperglykemií bez rizika hypoglykemie a zvýšení hmotnosti. Slibná data o jeho efektivitě, bezpečnosti a komfortní aplikace z klinických studií již byly prověřeny několikaletou klinickou praxí. IDegLira je široce využitelný přípravek bez ohledu na věk u diabetiků 2. typu se zachovanou sekrecí inzulinu, kterým lze efektivně dosáhnout normoglykemie bez rizika hypoglykemií a zvyšování hmotnosti. Aplikuje se v jedné denní injekci s minimální potřebou selfmonitoringu glykemie (titrace dávek se řídí podle ranní glykemie).
Klíčová slova: diabetes 2. typu, degludek, liraglutid, IDegLira (Xultophy)
Agonisté receptorů pro glukagonu podobný peptid 1 (GLP‑1 RA) podávaní v léčbě diabetu 2. typu zajímají kromě diabetologů již dlouho také kardiology. Důvodem je jejich prokázaný přínos na snížení kardiovaskulární (KV) mortality, výskytu KV příhod a rizika hospitalizace pro srdeční selhání. První a zatím jediný GLP‑1 RA, jenž je k dispozici i v perorální formě – semaglutid, rozšiřuje využitelnost této třídy antidiabetik v klinické praxi.
Klíčová slova: ateroskleróza, kardiovaskulární riziko, GLP‑1 receptoroví agonisté, semaglutid, perorální forma
Lázeňská léčba diabetes mellitus se od poloviny 20. století stává opět významnou složkou terapeutických postupů. Výhodou lázeňské léčby je intenzifikovaný postup v relativně dlouhém období s minimalizací všech stresových vlivů. Naprosto zásadní součástí je i edukace pacientů a jejich motivace k dodržování režimových opatření. Při léčbě diabetu se využívají pitné kúry i celotělové koupele minerálními vodami. Specifické postavení v léčbě komplikací diabetu mají celotělové koupele radonovými vodami u diabetické polyneuropatie. Součástí je pohybová a nutriční terapie a podpůrná léčba. Lázeňskou léčbu diabetu v indikaci IV/1 lze předepsat jako komplexní na 21 dní s možností opakování v podobě příspěvkové lázeňské péče. Spojení přírodního léčivého zdroje, dietoterapie, pohybové terapie, fyzikální terapie a edukace přispívá ke kontrole diabetu a ke zmírnění dopadu jeho komplikací.
Klíčová slova: lázeňská léčba, diabetes mellitus, komplexní terapie, komplikace diabetu, pitné kúry, celotělové koupele, radonové vody
Téma vitaminu B12 je tématem tradičním (rozumějme tématem, o kterém již bylo popsáno hodně stránek a prosloveno hodně přednášek), nicméně je to téma, kterému bychom se měli jako metabolicky zaměření lékaři stále věnovat. Je možné, že se někteří z nás domnívají, že o vitaminu B12 máme většinu informací a že ho také zcela správně využíváme v diferenciálnědiagnostických úvahách i terapeuticky. Nicméně je možné si znalosti o vitaminu B12 zopakovat a shrnout. Především pak ale zmínit některé novinky. Z těch bych pak na prvním místě uvedl možnost využít perorální podání vitaminu B12. To umožňuje zejména potvrzené vstřebávání pasivní difuzí i bez přítomnosti vnitřního faktoru. K pasivní difuzi při perorálním podání je potřebná dostatečná dávka (1000 μg).
Klíčová slova: vitamin B12, B12 perorálně, kobalamin, deficit, novinky
Článek odpovídá na položenou otázku jednoznačně kladně. Diabetolog, vzdělaný na lékařské fakultě v interně a v interní propedeutice, i za situace, kdy byl opuštěn požadavek interní atestace I. stupně před atestací z interní subspecializace (kardiologie, gastroenterologie, diabetologie atd.) a nahrazen „interním kmenem“, by měl být schopen na základě anamnézy, fyzikálního vyšetření a vyžádaných laboratorních a instrumentálních vyšetření minimálně vyslovit podezření na srdeční selhání. To může dále konzultovat s internistou (který zná celou interní medicínu) nebo s kardiologem. Článek se dále věnuje i možnému podílu diabetologa na sledování a léčbě diabetika se srdečním selháním.
Klíčová slova: srdeční selhání, diabetes mellitus, diagnostika srdečního selhání, klinické symptomy a známky srdečního selhání, laboratorní nálezy u srdečního selhání, léčba srdečního selhání, inhibitory SGLT2
V článku jsou popisovány jednotlivé lékové skupiny antidiabetik v závislosti na jejich preskripci v jednotlivých věkových skupinách podle údajů z Diabetologického registru (data NRHZS). Tento registr poskytuje zajímavé nové informace, které jsou zpětně využitelné pro další zkvalitnění léčby v jednotlivých věkových skupinách, zejména s ohledem na obecné patofyziologické změny související s věkem, a současně umožňuje vyhodnotit vztah k rizikovým nežádoucím účinkům, především k hypoglykemii. Důkladné statistické zpracování by se mohlo promítnout i do doporučených postupů, kdy by bylo možné léčbu ještě více personalizovat a uzpůsobit potřebám pacientů vyplývajícím z jejich věku.
Doporučení pro léčbu diabetu 2. typu zaznamenala v posledních letech dramatické změny. Zpočátku se v léčbě diabetu jednalo prakticky pouze o korekci hyperglykemie a snahu minimalizovat hypoglykemii. V souvislosti s léky ze skupiny gliflozinů a inkretinových analog, u kterých byly prokázány i nové neglykemické efekty, došlo v posledních letech k výraznému nárůstu ambicióznosti cílů při léčbě diabetu – nyní již nejde jen o prostou kontrolu hyper- a hypoglykemie, ale též o kardioprotektivitu, renoprotektivitu a kontrolu hmotnosti. Tyto změny se samozřejmě promítají i do guidelines. V článku je ukázán jejich vývoj za posledních pět let – od roku 2018 do současnosti.
Injekční inkretinová analoga jsou v diabetologii používána již přes 15 let a v obezitologii 5 let. Již několik roků jsou vyvíjeny peptidové molekuly, které mají vlastnosti více střevních peptidů najednou. Prvním v USA a nyní i v Evropě dostupným lékem je tirzepatid – analog dvou hormonů (tzv. twincretin) glukagon like peptidu‑1 (GLP‑1) a glukózo-dependentního inzulinotropního polypeptidu (GIP). Řada studií programu SURPASS i SURMOUNT ukázala vynikající pozitivní efekt při léčbě diabetu 2. typu i obezity. To ukazuje obrovskou perspektivu molekul s vlastnostmi více střevních peptidů v medicíně. Zkušenosti s podáváním léku již máme a od léta bude pravděpodobně dostupný na úhradu pacientem v obezitologii i diabetologii. O úhradě zejména pro diabetiky 2. typu se jedná.