MUDr. Milan Flekač, Ph.D.
3. interní klinika – klinika endokrinologie a metabolismu 1. LF UK a VFN v Praze
Citace: Aktuální medicína 2026;10(1):26–32.
Glifloziny u seniorů představují určité klinické dilema. Ačkoliv panují časté obavy z nežádoucích účinků spojených s věkem a syndromem křehkosti (frailty), data ukazují, že absolutní kardiorenální přínos inhibitorů SGLT2 může být u starších pacientů s vysokým rizikem ještě větší než u mladší populace. Přečtěte si, jak překonat terapeutickou inercii, na která rizika (jako je hypovolemie) si dát pozor a proč hraje klíčovou roli fenotypizace seniora.
Souhrn: Inhibitory SGLT2 (SGLT2i) se během poslední dekády staly jedním z pilířů léčby diabetes mellitus (DM) 2. typu. U seniorů mají mimořádný význam proto, že jejich účinek přesahuje samotné snížení glykemie a zahrnuje redukci počtu hospitalizací pro srdeční selhání, zpomalení progrese chronického onemocnění ledvin a snížení kardiovaskulárního rizika [1–8]. Současně jde o léčbu s minimálním rizikem hypoglykemie, což je u seniorů důležité. Přesto bývají SGLT2i u seniorů užívány méně z obavy před volumovou deplecí, ortostatickou hypotenzí, genitálními infekcemi, infekcemi močových cest, počátečním poklesem eGFR nebo vzácnou euglykemickou ketoacidózou [1,2,9]. Dostupná evidence však ukazuje, že kardiorenální benefit je ve vyšším věku zachován, navíc s ohledem na vyšší riziko srdečního selhání či progrese CKD může být klinický přínos u seniorů dokonce vyšší než u mladších nemocných [4–8,10–14]. Největší výzvou klinické praxe proto není otázka, zda inhibitory SGLT2 u seniorů fungují, ale jak správně identifikovat pacienty s vysokým benefitem a jak minimalizovat rizika u křehkého seniora. Tento přehled shrnuje současné důkazy o účinnosti a bezpečnosti SGLT2i u starších nemocných s diabetem 2. typu a navrhuje praktický algoritmus pro běžnou diabetologickou ambulanci.
Klíčová slova: inhibitor SGLT2, senior, diabetes mellitus 2. typu, frailty, srdeční selhání, chronické onemocnění ledvin, bezpečnost léčby
SGLT2 inhibitor treatment in seniors with type 2 diabetes mellitus
Abstract: Sodium-glucose cotransporter 2 inhibitors (SGLT2is) have become one of the cornerstones of type 2 diabetes treatment over the last decade. In older adults, they are particularly important because their effects extend beyond glucose lowering and include robust cardiovascular and renoprotective benefits. At the same time, however, older patients are a highly heterogeneous population with a substantial burden of frailty, polypharmacy, orthostatic hypotension, chronic kidney disease, malnutrition, and functional dependence. This often leads to therapeutic inertia in routine practice. Current evidence shows that the relative benefit of SGLT2 inhibitors on hospitalization for heart failure and renal outcomes is preserved at older age, and due to higher baseline risk, the absolute benefit may even be greater in older than in younger patients [1–8]. The main clinical challenge is therefore not whether SGLT2 inhibitors work in older adults, but how to identify patients with the highest net benefit and how to minimize risks in the frail senior phenotype.
Keywords: SGLT2 inhibitor, older adult, type 2 diabetes mellitus, frailty, heart failure, chronic kidney disease, treatment safety
ke stažení po přihlášení
