Perspektiva nefroprotekce v moderní léčbě diabetu – inhibitory SGLT2, nebo agonisté GLP‑1 receptoru?

Citace: Aktuální medicína 2026;10(1):33–38.

Moderní léčba diabetického onemocnění ledvin (DKD) zažívá revoluci. Zatímco inhibitory SGLT2 působí přímo na renální hemodynamiku, fungují jako „statiny 21. století“ a prokazatelně oddalují nutnost dialýzy o celé roky, GLP‑1 agonisté přinášejí masivní systémový a metabolický benefit u obézních pacientů. Zjistěte, jak dopadla nejnovější nepřímá srovnání z reálné praxe, proč se glifloziny stávají naprostým základem časné terapie a u koho je naopak klíčové sáhnout po inkretinech či včasné kombinační léčbě.

Souhrn: Diabetické onemocnění ledvin (DKD) představuje hlavní příčinu terminálního selhání ledvin a významně přispívá ke kardiovaskulární morbiditě a mortalitě. Zavedení inhibitorů sodíko-glukózového kotransportéru 2 (SGLT2i) a agonistů receptoru pro glukagon-like peptid‑1 (GLP‑1 RA) zásadně změnilo terapeutické strategie. Přestože obě lékové skupiny vykazují kardiovaskulární i renální benefity, dostupná data naznačují jejich rozdílné, ale současně komplementární působení. Inhibitory SGLT2 primárně ovlivňují intraglomerulární hemodynamiku a konzistentně zpomalují pokles eGFR, zatímco GLP‑1 RA snižují albuminurii a aterosklerotické riziko především prostřednictvím metabolických a protizánětlivých mechanismů. Reálná klinická data i nepřímá srovnání naznačují superioritu inhibitorů SGLT2 v zachování renální funkce. Novější doporučené postupy (např. NICE) již reflektují význam časné iniciace léčby kombinací metformin + inhibitor SGLT2. U pacientů s obezitou a převažujícím fenotypem metabolicky podmíněné nefropatie však zůstávají GLP‑1 RA klíčovou součástí léčby. Budoucnost terapie DKD pravděpodobně spočívá v individualizovaném a kombinačním přístupu, přičemž role inhibitorů SGLT2 se zřejmě posouvá do pozice „baseline“ terapie v časném stadiu diabetu s následnou intenzifikací podle dominantních projevů onemocnění.

Klíčová slova: inhibitory SGLT2, agonisté GLP‑1 receptoru, diabetické onemocnění ledvin (DKD), nefroprotekce, chronické onemocnění ledvin (CKD), diabetes mellitus 2. typu

The perspective of nephroprotection in the modern treatment of diabetes – SGLT2 inhibitors or GLP‑1 receptor agonists?

Summary: Diabetic kidney disease (DKD) represents the leading cause of end-stage kidney disease and significantly contributes to cardiovascular morbidity and mortality. The introduction of sodium-glucose cotransporter‑2 inhibitors (SGLT2i) and glucagon-like peptide‑1 receptor agonists (GLP‑1 RA) has fundamentally changed therapeutic strategies. Although both drug classes demonstrate cardiovascular and renal benefits, available data suggest their distinct, yet complementary effects. SGLT2 inhibitors primarily affect intraglomerular hemodynamics and consistently slow the decline in eGFR, whereas GLP‑1 RAs reduce albuminuria and atherosclerotic risk primarily through metabolic and anti-inflammatory mechanisms. Real-world clinical data and indirect comparisons suggest the superiority of SGLT2 inhibitors in preserving renal function. Recent guidelines (e.g., NICE) already reflect the importance of early initiation of combination therapy with metformin and an SGLT2 inhibitor. However, in patients with obesity and a predominant phenotype of metabolically driven nephropathy, GLP‑1 RAs remain a key component of treatment. The future of DKD therapy likely lies in an individualized and combination approach, with the role of SGLT2 inhibitors seemingly shifting to the position of a baseline therapy in the early stages of diabetes, followed by treatment intensification based on the predominant disease manifestations.

Keywords: SGLT2 inhibitors, GLP‑1 receptor agonists, diabetic kidney disease (DKD), nephroprotection, chronic kidney disease (CKD), type 2 diabetes mellitus

Dočtěte tento článek s předplatným
Pro členy s placeným přístupem
Přihlásit/Předplatit