MUDr. Jan Vachek, MHA
Klinika nefrologie 1. LF UK a VFN v Praze
Interní oddělení Klatovské nemocnice a.s.
Citace: Aktuální medicína 2024;8(1):15–21.
Souhrn: Diabetes mellitus je celosvětově nejčastější příčinou konečného stadia onemocnění ledvin. Diabetické onemocnění ledvin je významně spojeno s nepříznivými kardiovaskulárními následky. Od 90. let 20. století byla zavedena specifická léčba, která zpomaluje progresi diabetického onemocnění ledvin, a to blokátory systému renin-angiotenzin-aldosteron – především inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu (ACEI), blokátory receptorů pro angiotenzin (ARB), antagonisté nesteroidních mineralokortikoidních receptorů (ns-MRA – finerenon) a inhibitory kotransportéru sodíku a glukózy‑2 (SGLT2). Tyto třídy látek vykazují protizánětlivé, antifibrotické a hemodynamické účinky, takže mají aditivní přínos pro zpomalení progrese onemocnění. Zcela nově (3/2024) jsou k dispozici důkazy o nefroprotektivním účinku semaglutidu, agonisty receptoru pro glukagonu podobný peptid‑1. U všech výše uvedených léků byly prokázány také kardioprotektivní účinky. Všechny tři skupiny (maximálně dávkované ACEI nebo ARB, nízké dávky inhibitorů SGLT2 a ns-MRA – finerenon) tedy tvoří „pilíře léčby“ tak, že při společném užívání maximálně zpomalují progresi diabetického onemocnění ledvin. Probíhající studie se snaží tyto pilíře rozšířit o další léky, které by potenciálně normalizovaly pokles funkce ledvin a snížily související kardiovaskulární mortalitu.
Klíčová slova: ledviny, nefropatie, diabetes, dialýza, guidelines
Diabetic kidney disease
Summary: Diabetes mellitus is the most common cause of end-stage renal disease worldwide. Diabetic kidney disease is significantly associated with adverse cardiovascular outcomes. Since the 1990s, specific therapies have been introduced to slow the progression of diabetic kidney disease, namely blockers of the renin-angiotensin-aldosterone system – mainly angiotensin converting enzyme inhibitors (ACEIs), angiotensin receptor blockers (ARBs), non-steroidal mineralocorticoid receptor antagonists (ns-MRAs – finerenone) and sodium-glucose cotransporter‑2 (SGLT2) inhibitors. These classes of agents exhibit anti-inflammatory, antifibrotic and haemodynamic effects, so they have additive benefits in slowing disease progression. More recently (3/2024), there is evidence for a nephroprotective effect of semaglutide, a glucagon-like peptide‑1 receptor agonist. All of the above drugs have also been shown to have cardioprotective effects. Thus, all three groups (maximal-dose ACEIs or ARBs, low-dose SGLT2 inhibitors and ns-MRA – finerenone) form ‘pillars of treatment’ such that when used together they maximally slow the progression of diabetic kidney disease. Ongoing studies are seeking to extend these pillars to include other drugs that could potentially normalise the decline in renal function and reduce associated cardiovascular mortality.
Key words: kidneys, nephropathy, diabetes, dialysis, guidelines
