Uživatelů bezdýmných alternativ kouření, zejména e‑cigaret a nahřívaného tabáku, v kartotékách ordinací všeobecných praktických lékařů (VPL) přibývá. Co je o těchto produktech již známo z preklinických a klinických studií a jaký je jejich potenciál v procesu odvykání kouření, který již reflektují i aktuální Doporučení pro léčbu závislosti na tabáku v ordinaci VPL?
Po 70 letech od prvních pokusů snížit nadměrnou hmotnost medikamentózně jsou na trhu velmi účinné a bezpečné léky nejen na podporu hubnutí, ale i snižující kardiovaskulární rizika. Ty nejúčinnější a nejperspektivnější využívají mechanismy gastrointestinálních hormonů GLP‑1, GIP a glukagonu a dosahují poklesu hmotnosti až o více než 20 kg. Ani vynikající efekty v klinických studiích by ale neměly vést k představě, že obezita bude zvládnutelná jen léky, bez komplexního režimu a péče.
Neustále rostoucí výskyt obezity představuje jednu z největších (zdravotně-ekonomických) výzev našeho století. Intenzivní výzkum v posledních letech nejen zásadně změnil vědecké a lékařské chápání obezity, ale vedl také k vývoji nových možností léčby. Na základě poznatku, že obezita je onemocnění charakterizované změnami v centrálním nervovém systému, patří mezi hlavní možnosti konzervativní léčby farmakoterapie, jejímž nejzajímavějším obohacením je aktuálně tirzepatid. Samotná farmakoterapie obezity však není nikdy úspěšná, není-li realizována jako součást komplexní změny životního stylu s úpravou stravování, fyzické aktivity a podpory motivace pacientů. Součástí léčby obezity prováděné lege artis je i identifikace komorbidit včetně důkladného zhodnocení psychosociálních aspektů. Výsledná léčba by měla být šitá na míru, podle potřeby může zahrnovat kromě výše uvedených opatření i intervenční metody, zejména metabolickou chirurgii. Předkládané sdělení si klade za cíl prezentovat na několika kazuistikách naše vlastní zkušenosti v léčbě nemocných s obezitou pomocí tirzepatidu.
Tato práce se zabývá dlouhodobou léčbou inkretinovými analogy. Vychází ze záznamů léčby 23 pacientů léčených déle než 5 let (6–13 let). Práce se zaměřuje na pokles glykovaného hemoglobinu (HbA1c) a hmotnosti v čase a predikovatelností úspěšnosti léčby. Časný pokles HbA1c a hmotnosti nepredikuje celkový léčebný efekt, naopak porovnání za 5 let ukazuje, že pokles HbA1c a hmotnosti dlouhodobý efekt predikují. Zhruba u třetiny pacientů bylo po 5. roce nutné přidat do kombinace inzulin. Práce dále porovnává výsledky tříleté léčby dulaglutidem (18 pacientů) a semaglutidem (22 pacientů). U obou léků dobře koreluje pokles hmotnosti s poklesem HbA1c, i když u dulaglutidu je odpověď více variabilní. V obou skupinách se až polovina pacientů dostává do nediabetických hodnot HbA1c. Z výsledků vychází, že léčba inkretinovými analogy může probíhat velmi dlouho a u většiny pacientů může být i trvale efektivní.
Inkretinová analoga jsou velmi úspěšnou skupinou injekčních antidiabetik podávanou obvykle ve druhé nebo třetí volbě. U diabetiků s komplikacemi kardiálními a renálními mohou podle mezinárodních doporučení být podávána i nezávisle na výši glykovaného hemoglobinu, tedy i u dobře kompenzovaných diabetiků.
Praktičtí lékaři se ve své praxi denně setkávají s diabetiky a diabetes mellitus 2. typu (DM2) dnes již ve velké míře léčí. DM2 se týká takřka 10 % populace (v současné době je evidováno přes jeden milion diabetiků). Z toho asi 20 % je léčeno praktickými lékaři a je v zájmu celého systému zdravotní péče, aby tito lékaři měli přístup k moderní léčbě této nemoci.
Hypertenze ohrožuje několik cílových orgánů. Významné místo mezi nimi zaujímá mozek, kdy na rozdíl od ostatních cílových orgánů je jeho poškození ireverzibilní. Hypertenze je z hlediska CNS důležitá především z důvodu rizika vzniku cévních mozkových příhod (CMP) nebo tranzientní ischemické ataky (TIA) a dochází k poklesu kognitivních funkcí a demenci. Zatímco CMP je náhlá příhoda, k poklesu kognitivních funkcí při nekontrolované hypertenzi dochází postupně vlivem kumulace nepříznivého vysokého tlaku krve na stěnu cév. Hypertenzí mediované orgánové poškození (HMOD) mozku v podobě změn v bílé hmotě mozkové a atrofie šedé hmoty jsou patrné na magnetické rezonanci skoro u poloviny pacientů s hypertenzí. Hypertenze vede k patofyziologickým změnám mozkové tkáně ovlivněním struktury a funkce mozkových cév jednak hemodynamicky, jednak je spojena také s endoteliální dysfunkcí, oxidačním stresem a zánětem. V posledních několika letech byly zjištěny nové možné mechanismy na molekulární úrovni. Nepříznivou prognózu hypertoniků z hlediska poškození mozku, riziko rozvoje demence a nesoběstačnosti může zvrátit důsledná a včasná léčba hypertenze. Podle současných doporučení je u osob po prodělané CMP doporučeno snížení krevního tlaku (TK) a dosažení cílových hodnot pod 130/80 mmHg.1
prof. MUDr. Hana Rosolová, DrSc.
• Narozena 12. 5. 1954
• Vedoucí Centra preventivní kardiologie II. interní kliniky FN a LF UK, Plzeň
• Místopředsedkyně výboru ČSAT
• Členka výboru ČIS
• Předsedkyně ČIMS, o.p.s.
Na konci května letošního roku uspořádala Asociace inovativního farmaceutického průmyslu ve spolupráci se Zdravotnickým deníkem kulatý stůl na téma Organizace onkologické péče a dostupnost léčby. Přední odborníci v oboru onkologie diskutovali o aktuálních tématech týkajících se české onkologie, zejména o pilotním projektu delegované preskripce a o spolupráci komplexních onkologických center (KOC) s regionálními poskytovateli onkologické péče. Nad zmíněnými tématy se podrobněji zastavíme s jednou z diskutujících, s MUDr. Kateřinou Jirsovou, primářkou onkologického oddělení Nemocnice Na Pleši.
Pacienti s metabolickým syndromem (MetS) mají vysokou incidenci akutní pankreatitidy (AP). Prevalence hospitalizovaných pacientů s AP s MetS se za poslední dekádu zdvojnásobila s trendem zvyšující se úmrtnosti. Přítomnost MetS u pacientů s AP je spojena s vyšší pravděpodobností akutního selhání ledvin, syndromu systémové zánětlivé odpovědi a šoku a vede k významnému nárůstu nákladů na hospitalizaci a délky hospitalizace. Pokud jde o jednotlivé komponenty metabolického syndromu, s vývojem AP jsou nezávisle asociovány vysoké hodnoty celkového cholesterolu (total cholesterol, TC), triglyceridů (TG), glykemie nalačno (fasting plasma glucose, FPG) a nízké hodnoty apolipoproteinu A (Apo A). Úspěšná terapie metabolického syndromu – ať už změnami životního stylu, nebo farmakologickou léčbou – je prostředkem k zamezení rostoucí incidence AP.
V odborné literatuře se můžeme setkat s různými názvy syndromů, které v sobě zahrnují současný výskyt a vzájemnou interakci metabolických rizikových faktorů (především poruchy metabolismu glukózy a lipidů) a kardiovaskulárních rizikových faktorů (především hypertenze); jedná se nejčastěji o známý metabolický syndrom, resp. kardiometabolický syndrom. Za společný jmenovatel neboli patofyziologické pozadí tohoto syndromu byla a je považována inzulinová rezistence a zvýšená aktivita sympatického nervového systému. Tento syndrom znamená pro svého nositele 5× vyšší riziko rozvoje diabetes mellitus 2. typu (DM2) a 2–3× vyšší riziko rozvoje předčasné aterosklerózy a jejích komplikací, především koronární aterosklerózy.1
V uplynulých pozdně jarních a letních měsících Výbor pro humánní léčivé přípravky vydal řadu kladných stanovisek zahrnujících kupříkladu novou mRNA vakcínu proti respiračním syncytiálním virům (mResvia®), živou atenuovanou nosní vakcínu proti chřipce (Fluenz®) či živou vakcínu proti chikungunya viru (Ixchiq®). Poměrně bohaté je jako obvykle portfolio léčiv určených k léčbě onkologických onemocnění.
MUDr. Jan Šoupal, Ph.D.:
> Chtěl jste být vždycky lékařem?
Úplně původně ne, i když do zdravotnictví jsem namířeno měl. Studoval jsem zdravotního laboranta. Ale poměrně rychle jsem pochopil, že to nebude cesta, kterou chci jít. Po maturitě mi zbývalo buď jít na medicínu, nebo farmacii. Nabízely se i nějaké technické obory, ale ty mě nelákaly. Vybral jsem si medicínu a vcelku bez problému jsem prošel prvními ročníky. Spoustu předmětů z prvních ročníků jsem znal, protože jsem z nich maturoval. Mám třeba maturitu z histologie a patologie, hematologie a dalších předmětů, na kterých se z medicíny vyhazovalo a třeba studentům z gymnázií dělávají problémy. Mně zase dělala problémy fyzika, tu jsme měli na střední škole jenom do druhého ročníku a musel jsem se hodně snažit, abych dohnal to, co je studentům gymnázia přednášeno in extenso. Na druhou stranu biofyzika a podobné předměty nejsou na medicíně ty, na kterých se končí studium. Později se rozdíly setřely.
Změna životního stylu, včetně úpravy stravovacích návyků, představuje klíčový terapeutický přístup v léčbě metabolického syndromu a diabetes mellitus 2. typu. Rostoucí množství vědeckých poznatků o lidské mikrobiotě a analýza jejích změn v kontextu chronických onemocnění otevírají nové možnosti cílených léčebných strategií zaměřených na modulaci mikrobioty. Tato modulace může příznivě ovlivnit interakci mezi mikrobiotou a imunitním systémem, což je zásadní pro udržení homeostázy organismu. Prebiotika, probiotika, synbiotika a perspektivně také postbiotika představují slibné nástroje k podpoře správné funkce a rozvoje střevní mikrobioty. Jejich působení směřuje k harmonizaci mikrobiálního ekosystému a dosažení eubiózy, která je považována za jeden z klíčových faktorů zdraví. Kombinace metforminu s probiotiky se jeví jako perspektivní přístup k obnově eubiózy u pacientů s metabolickým syndromem a diabetes mellitus 2. typu.
Klíčová slova: diabetes mellitus, eubióza, metabolický syndrom, metformin, probiotika, střevní mikrobiota
Diabetes mellitus a onemocnění štítné žlázy patří mezi nejčastější endokrinní poruchy a často se vyskytují společně. Hormonální regulace obou těchto systémů je úzce propojena, což ovlivňuje nejen metabolismus glukózy, ale i citlivost na inzulin. Tento článek nabízí souhrn aktuálních poznatků o výskytu tyreopatií u diabetiků, jejich patofyziologických mechanismech, vlivu na kompenzaci diabetu, diagnostických postupech a možnostech léčby. Hlavní důraz je kladen na klinické důsledky souběhu těchto onemocnění a jejich dopad na celkový zdravotní stav pacientů.
Klíčová slova: diabetes mellitus, štítná žláza hypertyreóza, hypotyreóza, inzulinová rezistence, metabolismus glukózy, autoimunitní tyreoiditida
Diabetes mellitus obou nejčastěji se vyskytujících typů je spojen s vyšším rizikem osteoporotických zlomenin, ačkoli patofyziologické mechanismy se liší. Specifické zhodnocení rizika fraktur a screening osteoporózy by měly patřit ke standardní péči o pacienty s diabetem. Vlastní diagnostické a léčebné možnosti osteoporózy u diabetiků odpovídají s určitými specifiky postupům v obecné populaci, zvláštní zřetel bychom měli věnovat kompenzaci diabetu, snížení rizika hypoglykemií a specifických mikrovaskulárních komplikací a úpravě antidiabetické medikace u pacientů v riziku osteoporózy a zlomenin.
Klíčová slova: diabetes mellitus, osteoporóza, fraktury, screening, terapie
Cílem této přehledové práce je shrnout aktuální poznatky o erektilní dysfunkci (ED) u pacientů s diabetes mellitus, přiblížit hlavní patofyziologické mechanismy, diagnostické postupy a současné terapeutické možnosti včetně inovativních přístupů v léčbě. V úvodní části je diskutována epidemiologie ED u diabetiků, přičemž je zdůrazněna vysoká prevalence i význam tohoto onemocnění v klinické praxi. Následuje rozbor patofyziologických mechanismů se zaměřením na endoteliální dysfunkci, diabetickou neuropatii a hormonální odchylky, včetně hypogonadismu. V diagnostické části jsou popsány základní i speciální vyšetřovací metody, od anamnézy a fyzikálního vyšetření až po penilní dopplerovskou ultrasonografii. Terapie ED u diabetiků zahrnuje především farmakoterapii (inhibitory fosfodiesterázy 5, testosteronová substituce) a doplňkové postupy od psychosexuální terapie, přes režimová opatření až po invazivní metody, jako je injekční léčba či implantace penilních protéz. Erektilní dysfunkce se u pacientů s diabetem vyskytuje častěji a s vyšší mírou závažnosti. Je proto nutné přistupovat k těmto pacientům komplexně, zahrnout do diagnostiky metabolické a hormonální abnormality a pečlivě zvažovat individuální volbu terapie. Správně zvolená léčba může zlepšit kvalitu života pacientů a snížit jejich kardiovaskulární riziko. Další výzkum se zaměří na personalizaci terapie a na vliv nových antidiabetik na sexuální funkce.
Klíčová slova: erektilní dysfunkce, diabetes mellitus, inhibitory PDE‑5, testosteron, kardiovaskulární riziko, penilní protézy
Infekce močových cest (IMC) jsou v populaci diabetiků ještě častější než u pacientů bez této komorbidity. V článku popisujeme příčiny této zvýšené prevalence se zaměřením na specifické rizikové faktory u diabetiků. Podrobně je vysvětlena problematika asymptomatické bakteriurie (ABU), která je poměrně běžným nálezem, často nesprávně léčeným antibiotiky. Jedinou indikací léčby ABU je těhotenství nebo invazivní urologický výkon. Podrobně je v článku prezentována problematika akutní cystitidy a pyelonefritidy, jejich správné diagnostiky a doporučené antibiotické léčby. Článek rovněž upozorňuje na interpretaci nálezu zlatého stafylokoka v moči. Osvojení správných, a přitom jednoduchých diagnostických a terapeutických zásad zvládání močových infekcí může přispět k redukci používání antibiotik, a tím i zachování jejich účinku pro budoucnost i pro konkrétního pacienta.
Klíčová slova: infekce, moč, cystitida, pyelonefritida, diabetes, antibiotika
Diabetické onemocnění ledvin (DKD) je závažnou komplikací diabetes mellitus a v současné době je hlavní příčinou konečného selhání ledvin. DKD je spojeno se zvýšenou morbiditou a mortalitou, zejména z kardiovaskulárních příčin. Dlouhá léta bylo jedinou možností zpomalení progrese funkce ledvin mimo intenzivní léčbu krevního tlaku a glykemie ovlivnění systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAS). I přes blokádu systému RAS, který tvoří doposud základní kámen léčby DKD, přetrvávalo poměrně značné reziduální riziko, které ovlivňují nové léčebné třídy, konkrétně inhibitory sodíko-glukózového kotransportéru 2, nesteroidní antagonisté mineralokortikoidních receptorů a agonisté receptoru pro glukagonu podobný peptid 1. Každý z přístupů ovlivňuje specifický patofyziologický bod DKD, a jejich kombinací tak dochází v současné době k maximalizaci nefroprotekce.
Klíčová slova: chronické onemocnění ledvin, diabetes mellitus, nefroprotekce, inhibitory SGLT2, agonisté receptoru GLP‑1, nesteroidní antagonisté mineralokortikoidních receptorů, eGFR; albuminurie
Diabetes mellitus 2. typu je významným rizikovým faktorem pro rozvoj srdečního selhání, přičemž prevalence diabetu u pacientů se srdečním selháním stále roste. Včasná diagnostika srdečního selhání u diabetiků je často obtížná kvůli absenci typických symptomů v časných stadiích. NT-proBNP je významným diagnostickým markerem, který umožňuje časnou detekci subklinické kardiální dysfunkce a ulehčuje diferenciální diagnostiku dyspnoe.
Zvýšené hodnoty NT-proBNP korelují se závažností srdečního selhání a mohou signalizovat i atriální myopatii a riziko vzniku fibrilace síní. Interpretace NT-proBNP však musí zohlednit obezitu, renální funkci a přítomnost dalších komorbidit, které mohou ovlivnit jeho koncentraci. Kromě diagnostického využití je NT-proBNP i markerem odpovědi na terapii, zejména při léčbě inhibitory SGLT2, GLP‑1 receptorovými agonisty a ARNI (sakubitril/valsartanem).
Kombinace NT-proBNP s klinickým vyšetřením, EKG a echokardiografií umožňuje přesnější diagnostiku a individualizaci terapie. Monitorování NT-proBNP přispívá ke zlepšení prognózy pacientů s diabetem a srdečním selháním, snižuje riziko hospitalizací a umožňuje optimalizaci léčby.
Klíčová slova: diabetes mellitus 2. typu, srdeční selhání, NT-proBNP, HFpEF, HFrEF
Semaglutid je antidiabetikum patřící do skupiny GLP‑1 receptorových agonistů, kteří mají významný účinek na úpravu glykemie i tělesné hmotnosti. Jako u jediného zástupce třídy GLP‑1 RA je možné vedle jeho podávání subkutánní injekcí 1× týdně také užívání perorálně 1× denně. Semaglutid patří mezi nejúčinnější antidiabetika ve smyslu kontroly glykemie a redukce tělesné hmotnosti. Perorální semaglutid je nejúčinnějším perorálním antidiabetikem. GLP‑1 RA mají vedle výše uvedeného také řadu na glukóze nezávislých příznivých efektů, konkrétně prokázanou kardioprotektivitu a nově má právě semaglutid (konkrétně injekční forma) také potvrzenou nefroprotektivitu. Článek se zaměřuje na výsledky studie FLOW s primárně renálními cíli a studii SOUL, která měla primárně kardiovaskulární cíle u osob s DM 2. typu léčených perorálním semaglutidem.
Klíčová slova: semaglutid, nefroprotektivita, kardioprotektivita, GLP‑1
Tirzepatid je duální agonista receptorů GLP‑1 a GIP indikovaný k léčbě diabetu 2. typu a obezity. Současným agonismem dvou inkretinových drah poskytuje tirzepatid lepší kontrolu glykemie, snižuje chuť k jídlu a navozuje vyšší úbytek hmotnosti než dosud používané molekuly ze skupiny agonistů GLP‑1 receptoru. Klinická studie SURPASS‑2 prokázala, že tirzepatid dosahuje významnějšího snížení HbA1c a redukce tělesné hmotnosti než semaglutid. Studie SURMOUNT ukázaly, že tirzepatid dokáže u pacientů s obezitou snížit tělesnou hmotnost až o 22,5 %, což je výsledek srovnatelný s bariatrickou chirurgií. Tirzepatid se tak jeví jako jeden z nejúčinnějších léků pro léčbu diabetu 2. typu i obezity, s potenciálem změnit standardy léčby těchto metabolických onemocnění.
Klíčová slova: diabetes mellitus, obezita, tirzepatid, kompenzace diabetu, dlouhodobá regulace tělesné hmotnosti
Diabetes mellitus 2. typu patří mezi nejčastější metabolická onemocnění a jeho efektivní management vyžaduje pravidelné monitorování glykemie. Zlatým standardem pro monitoraci glykemie u diabetiků 2. typu je měření glykemie pomocí glukometru. Tato metoda však má své limity a nedostatky, a to především omezenou výpovědní hodnotu a větší zátěž pacienta. Naproti tomu kontinuální monitorace glukózy pomocí senzoru (CGM) představuje moderní technologii, která umožňuje detailnější sledování glykemických profilů a podporuje individualizaci léčby. Přestože je dnes využití CGM u pacientů s diabetes mellitus 1. typu (DM1T) již standardem, jeho přínosy se čím dál více ukazují i u pacientů s diabetes mellitus 2. typu (DM2T), zejména u pacientů léčených intenzifikovaným inzulinovým režimem. Tento přehledový článek shrnuje principy CGM, nejpoužívanější typy senzorů a jejich klinické přínosy u DM2T. Diskutovány jsou také ekonomické aspekty a současné i navrhované možnosti úhrady ze zdravotního pojištění.
Klíčová slova: diabetes mellitus 2. typu, kontinuální monitorace glukózy, CGM, hypoglykemie, intenzifikovaný inzulinový režim, glukózové senzory
Metabolická kompenzace lidí žijících s diabetes mellitus 1. typu (DM1) se v poslední dekádě významně zlepšila, ale u většiny z nich stále nedosahuje doporučených cílů. Zlatým grálem diabetologie tak stále zůstává úplné vyléčení DM1, buď zastavením jeho progrese v časných stadiích imunosupresivní léčbou, nebo transplantací beta-buněk u dlouhotrvajícího DM1. Recentní pokroky v obou z těchto léčebných přístupů dávají lidem s DM1 naději na brzké vyléčení.
Klíčová slova: diabetes mellitus 1. typu, imunosupresivní terapie, transplantace beta-buněk
Zkraťte duální protidestičkovou léčbu a snižte riziko krvácení. Zjistěte, u kterých pacientů po PCI je bezpečná deeskalace na tikagrelor.
Telmisartan neřeší jen tlak. Znáte jeho vliv na metabolický syndrom či nefroprotektivní účinky? Otevřete si detailní přehled pro vaši praxi.
Metoprolol není jen na tepovou frekvenci. Kdy nasadit metoprolol-sukcinát, jak na jeho dávkování a převod pacienta? Otevřete si praktický přehled.
Semaglutid snižuje riziko MACE o 20 % i bez diabetu. Přečtěte si přehled důkazů ze studií SUSTAIN‑6 a SELECT pro vaši klinickou praxi.
Kazuistika ukazuje roli sulodexidu v léčbě bércových vředů žilní etiologie. Přečtěte si praktický postup, dávkování a kombinovanou terapii.
Chronická žilní nedostatečnost v kazuistice z praxe PL. Přečtěte si postup péče, diferenciální diagnostiku i možnosti podpory.
Co přinesly Diabetologické dny 2026? Umělá inteligence, nové inkretiny i EASD doporučení k distresu. Zjistěte, co zavést do praxe.
Semaglutid nabízí komplexní kardiometabolickou ochranu. Jak správně titrovat dávku a řešit GI potíže? Zjistěte detaily z diabetologických dnů.
Proč dnes nestačí léčit jen glykemii? Příběh Jardy Jance z 62. diabetologických dnů ukazuje, jak empagliflozin mění prognózu pacienta. Čtěte více.
NT-proBNP screening a AI CGM predikce hypoglykemie v diabetologické ambulanci. Zjistěte, jak interpretovat výsledky a co nezanedbat.
