Riegel Karel - Medicína 39 plus

MUDr. Karel Riegel
Interní oddělení, Klatovská nemocnice a.s., Klatovy
Kardiologická klinika, Nemocnice Østfold Kalnes, Sarpsborg, Norsko

Poruchy hladiny magnesia v denní praxi

Vachek Jan, Oulehle Kateřina, Pikner Richard, Riegel Karel

Hypomagnesemie patří k nejčastějším, avšak často přehlíženým elektrolytovým poruchám v ambulantní i nemocniční praxi. Vzniká při farmakoterapii (zejména diuretika a inhibitory protonové pumpy), chronickém abúzu alkoholu, gastrointestinálních ztrátách a u stavů spojených s inzulinovou rezistencí či malnutricí. Klinicky se manifestuje neuromuskulární dráždivostí, křečemi, poruchami vědomí, a především arytmiemi; často koexistuje s hypokalemií a hypokalcemií, které zhoršuje. Dlouhodobý deficit zvyšuje mj. riziko osteoporózy a urolitiázy. Hypermagnesemie je naopak vzácná a typicky sekundární při renální insuficienci nebo iatrogenní zátěži. Včasná diagnostika poruch metabolismu magnesia, cílená substituce hypomagnesemie a úprava vyvolávajících faktorů mají přímý dopad na stabilitu vnitřního prostředí a prevenci komplikací.
Klíčová slova: hořčík, hypomagnesemie, hypermagnesemie, arytmie, hypokalemie, osteoporóza, urolitiáza, praktické lékařství

Umělá inteligence může řešit nedostupnost a standardizaci péče o pacienty

Šoupal Jan, Moravcová Jindra

MUDr. Jan Šoupal, Ph.D.:
> Chtěl jste být vždycky lékařem?
Úplně původně ne, i když do zdravotnictví jsem namířeno měl. Studoval jsem zdravotního laboranta. Ale poměrně rychle jsem pochopil, že to nebude cesta, kterou chci jít. Po maturitě mi zbývalo buď jít na medicínu, nebo farmacii. Nabízely se i nějaké technické obory, ale ty mě nelákaly. Vybral jsem si medicínu a vcelku bez problému jsem prošel prvními ročníky. Spoustu předmětů z prvních ročníků jsem znal, protože jsem z nich maturoval. Mám třeba maturitu z histologie a patologie, hematologie a dalších předmětů, na kterých se z medicíny vyhazovalo a třeba studentům z gymnázií dělávají problémy. Mně zase dělala problémy fyzika, tu jsme měli na střední škole jenom do druhého ročníku a musel jsem se hodně snažit, abych dohnal to, co je studentům gymnázia přednášeno in extenso. Na druhou stranu biofyzika a podobné předměty nejsou na medicíně ty, na kterých se končí studium. Později se rozdíly setřely.

Metformin, probiotika a střevní mikrobiota – na prahu hledání nových perspektiv?

Vejmelka Jiří, Kohout Pavel

Změna životního stylu, včetně úpravy stravovacích návyků, představuje klíčový terapeutický přístup v léčbě metabolického syndromu a diabetes mellitus 2. typu. Rostoucí množství vědeckých poznatků o lidské mikrobiotě a analýza jejích změn v kontextu chronických onemocnění otevírají nové možnosti cílených léčebných strategií zaměřených na modulaci mikrobioty. Tato modulace může příznivě ovlivnit interakci mezi mikrobiotou a imunitním systémem, což je zásadní pro udržení homeostázy organismu. Prebiotika, probiotika, synbiotika a perspektivně také postbiotika představují slibné nástroje k podpoře správné funkce a rozvoje střevní mikrobioty. Jejich působení směřuje k harmonizaci mikrobiálního ekosystému a dosažení eubiózy, která je považována za jeden z klíčových faktorů zdraví. Kombinace metforminu s probiotiky se jeví jako perspektivní přístup k obnově eubiózy u pacientů s metabolickým syndromem a diabetes mellitus 2. typu.
Klíčová slova: diabetes mellitus, eubióza, metabolický syndrom, metformin, probiotika, střevní mikrobiota

Autoimunitní onemocnění štítné žlázy a diabetes

Radovnická Lucie, Krejčík Daniel, Zdurná Tereza

Diabetes mellitus a onemocnění štítné žlázy patří mezi nejčastější endokrinní poruchy a často se vyskytují společně. Hormonální regulace obou těchto systémů je úzce propojena, což ovlivňuje nejen metabolismus glukózy, ale i citlivost na inzulin. Tento článek nabízí souhrn aktuálních poznatků o výskytu tyreopatií u diabetiků, jejich patofyziologických mechanismech, vlivu na kompenzaci diabetu, diagnostických postupech a možnostech léčby. Hlavní důraz je kladen na klinické důsledky souběhu těchto onemocnění a jejich dopad na celkový zdravotní stav pacientů.
Klíčová slova: diabetes mellitus, štítná žláza hypertyreóza, hypotyreóza, inzulinová rezistence, metabolismus glukózy, autoimunitní tyreoiditida

Myslíme na osteoporózu diabetiků dostatečně?

Brunerová Ludmila

Diabetes mellitus obou nejčastěji se vyskytujících typů je spojen s vyšším rizikem osteoporotických zlomenin, ačkoli patofyziologické mechanismy se liší. Specifické zhodnocení rizika fraktur a screening osteoporózy by měly patřit ke standardní péči o pacienty s diabetem. Vlastní diagnostické a léčebné možnosti osteoporózy u diabetiků odpovídají s určitými specifiky postupům v obecné populaci, zvláštní zřetel bychom měli věnovat kompenzaci diabetu, snížení rizika hypoglykemií a specifických mikrovaskulárních komplikací a úpravě antidiabetické medikace u pacientů v riziku osteoporózy a zlomenin.
Klíčová slova: diabetes mellitus, osteoporóza, fraktury, screening, terapie

Erektilní dysfunkce u diabetiků: možnosti terapie

Broul Marek, Hujová Aneta, Liegertová Michaela

Cílem této přehledové práce je shrnout aktuální poznatky o erektilní dysfunkci (ED) u pacientů s diabetes mellitus, přiblížit hlavní patofyziologické mechanismy, diagnostické postupy a současné terapeutické možnosti včetně inovativních přístupů v léčbě. V úvodní části je diskutována epidemiologie ED u diabetiků, přičemž je zdůrazněna vysoká prevalence i význam tohoto onemocnění v klinické praxi. Následuje rozbor patofyziologických mechanismů se zaměřením na endoteliální dysfunkci, diabetickou neuropatii a hormonální odchylky, včetně hypogonadismu. V diagnostické části jsou popsány základní i speciální vyšetřovací metody, od anamnézy a fyzikálního vyšetření až po penilní dopplerovskou ultrasonografii. Terapie ED u diabetiků zahrnuje především farmakoterapii (inhibitory fosfodiesterázy 5, testosteronová substituce) a doplňkové postupy od psychosexuální terapie, přes režimová opatření až po invazivní metody, jako je injekční léčba či implantace penilních protéz. Erektilní dysfunkce se u pacientů s diabetem vyskytuje častěji a s vyšší mírou závažnosti. Je proto nutné přistupovat k těmto pacientům komplexně, zahrnout do diagnostiky metabolické a hormonální abnormality a pečlivě zvažovat individuální volbu terapie. Správně zvolená léčba může zlepšit kvalitu života pacientů a snížit jejich kardiovaskulární riziko. Další výzkum se zaměří na personalizaci terapie a na vliv nových antidiabetik na sexuální funkce.
Klíčová slova: erektilní dysfunkce, diabetes mellitus, inhibitory PDE‑5, testosteron, kardiovaskulární riziko, penilní protézy

Diabetes a infekce močových cest z pohledu infektologa

Cíchová Lucie, Bartoš Hynek, Hašková Kateřina

Infekce močových cest (IMC) jsou v populaci diabetiků ještě častější než u pacientů bez této komorbidity. V článku popisujeme příčiny této zvýšené prevalence se zaměřením na specifické rizikové faktory u diabetiků. Podrobně je vysvětlena problematika asymptomatické bakteriurie (ABU), která je poměrně běžným nálezem, často nesprávně léčeným antibiotiky. Jedinou indikací léčby ABU je těhotenství nebo invazivní urologický výkon. Podrobně je v článku prezentována problematika akutní cystitidy a pyelonefritidy, jejich správné diagnostiky a doporučené antibiotické léčby. Článek rovněž upozorňuje na interpretaci nálezu zlatého stafylokoka v moči. Osvojení správných, a přitom jednoduchých diagnostických a terapeutických zásad zvládání močových infekcí může přispět k redukci používání antibiotik, a tím i zachování jejich účinku pro budoucnost i pro konkrétního pacienta.
Klíčová slova: infekce, moč, cystitida, pyelonefritida, diabetes, antibiotika

Diabetické onemocnění ledvin a nové možnosti terapie

Janíčková Žďárská Denisa

Diabetické onemocnění ledvin (DKD) je závažnou komplikací diabetes mellitus a v současné době je hlavní příčinou konečného selhání ledvin. DKD je spojeno se zvýšenou morbiditou a mortalitou, zejména z kardiovaskulárních příčin. Dlouhá léta bylo jedinou možností zpomalení progrese funkce ledvin mimo intenzivní léčbu krevního tlaku a glykemie ovlivnění systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAS). I přes blokádu systému RAS, který tvoří doposud základní kámen léčby DKD, přetrvávalo poměrně značné reziduální riziko, které ovlivňují nové léčebné třídy, konkrétně inhibitory sodíko-glukózového kotransportéru 2, nesteroidní antagonisté mineralokortikoidních receptorů a agonisté receptoru pro glukagonu podobný peptid 1. Každý z přístupů ovlivňuje specifický patofyziologický bod DKD, a jejich kombinací tak dochází v současné době k maximalizaci nefroprotekce.
Klíčová slova: chronické onemocnění ledvin, diabetes mellitus, nefroprotekce, inhibitory SGLT2, agonisté receptoru GLP‑1, nesteroidní antagonisté mineralokortikoidních receptorů, eGFR; albuminurie

Chronické srdeční selhání u diabetiků: význam NT-proBNP v diagnostice a managementu

Jakabčin Jozef, Radovnická Lucie

Diabetes mellitus 2. typu je významným rizikovým faktorem pro rozvoj srdečního selhání, přičemž prevalence diabetu u pacientů se srdečním selháním stále roste. Včasná diagnostika srdečního selhání u diabetiků je často obtížná kvůli absenci typických symptomů v časných stadiích. NT-proBNP je významným diagnostickým markerem, který umožňuje časnou detekci subklinické kardiální dysfunkce a ulehčuje diferenciální diagnostiku dyspnoe.
Zvýšené hodnoty NT-proBNP korelují se závažností srdečního selhání a mohou signalizovat i atriální myopatii a riziko vzniku fibrilace síní. Interpretace NT-proBNP však musí zohlednit obezitu, renální funkci a přítomnost dalších komorbidit, které mohou ovlivnit jeho koncentraci. Kromě diagnostického využití je NT-proBNP i markerem odpovědi na terapii, zejména při léčbě inhibitory SGLT2, GLP‑1 receptorovými agonisty a ARNI (sakubitril/valsartanem).
Kombinace NT-proBNP s klinickým vyšetřením, EKG a echokardiografií umožňuje přesnější diagnostiku a individualizaci terapie. Monitorování NT-proBNP přispívá ke zlepšení prognózy pacientů s diabetem a srdečním selháním, snižuje riziko hospitalizací a umožňuje optimalizaci léčby.
Klíčová slova: diabetes mellitus 2. typu, srdeční selhání, NT-proBNP, HFpEF, HFrEF

Semaglutid ve studiích FLOW a SOUL

Flekač Milan

Semaglutid je antidiabetikum patřící do skupiny GLP‑1 receptorových agonistů, kteří mají významný účinek na úpravu glykemie i tělesné hmotnosti. Jako u jediného zástupce třídy GLP‑1 RA je možné vedle jeho podávání subkutánní injekcí 1× týdně také užívání perorálně 1× denně. Semaglutid patří mezi nejúčinnější antidiabetika ve smyslu kontroly glykemie a redukce tělesné hmotnosti. Perorální semaglutid je nejúčinnějším perorálním antidiabetikem. GLP‑1 RA mají vedle výše uvedeného také řadu na glukóze nezávislých příznivých efektů, konkrétně prokázanou kardioprotektivitu a nově má právě semaglutid (konkrétně injekční forma) také potvrzenou nefroprotektivitu. Článek se zaměřuje na výsledky studie FLOW s primárně renálními cíli a studii SOUL, která měla primárně kardiovaskulární cíle u osob s DM 2. typu léčených perorálním semaglutidem.
Klíčová slova: semaglutid, nefroprotektivita, kardioprotektivita, GLP‑1

Tirzepatid v terapii diabetu a obezity

Doležalová Barbora

Tirzepatid je duální agonista receptorů GLP‑1 a GIP indikovaný k léčbě diabetu 2. typu a obezity. Současným agonismem dvou inkretinových drah poskytuje tirzepatid lepší kontrolu glykemie, snižuje chuť k jídlu a navozuje vyšší úbytek hmotnosti než dosud používané molekuly ze skupiny agonistů GLP‑1 receptoru. Klinická studie SURPASS‑2 prokázala, že tirzepatid dosahuje významnějšího snížení HbA1c a redukce tělesné hmotnosti než semaglutid. Studie SURMOUNT ukázaly, že tirzepatid dokáže u pacientů s obezitou snížit tělesnou hmotnost až o 22,5 %, což je výsledek srovnatelný s bariatrickou chirurgií. Tirzepatid se tak jeví jako jeden z nejúčinnějších léků pro léčbu diabetu 2. typu i obezity, s potenciálem změnit standardy léčby těchto metabolických onemocnění.
Klíčová slova: diabetes mellitus, obezita, tirzepatid, kompenzace diabetu, dlouhodobá regulace tělesné hmotnosti

Využití glukózových senzorů u diabetiků 2. typu

Kordíková Kristina, Kolár Leoš, Radovnická Lucie

Diabetes mellitus 2. typu patří mezi nejčastější metabolická onemocnění a jeho efektivní management vyžaduje pravidelné monitorování glykemie. Zlatým standardem pro monitoraci glykemie u diabetiků 2. typu je měření glykemie pomocí glukometru. Tato metoda však má své limity a nedostatky, a to především omezenou výpovědní hodnotu a větší zátěž pacienta. Naproti tomu kontinuální monitorace glukózy pomocí senzoru (CGM) představuje moderní technologii, která umožňuje detailnější sledování glykemických profilů a podporuje individualizaci léčby. Přestože je dnes využití CGM u pacientů s diabetes mellitus 1. typu (DM1T) již standardem, jeho přínosy se čím dál více ukazují i u pacientů s diabetes mellitus 2. typu (DM2T), zejména u pacientů léčených intenzifikovaným inzulinovým režimem. Tento přehledový článek shrnuje principy CGM, nejpoužívanější typy senzorů a jejich klinické přínosy u DM2T. Diskutovány jsou také ekonomické aspekty a současné i navrhované možnosti úhrady ze zdravotního pojištění.
Klíčová slova: diabetes mellitus 2. typu, kontinuální monitorace glukózy, CGM, hypoglykemie, intenzifikovaný inzulinový režim, glukózové senzory

Dokážeme vyléčit diabetes 1. typu?

Neuman Vít

Metabolická kompenzace lidí žijících s diabetes mellitus 1. typu (DM1) se v poslední dekádě významně zlepšila, ale u většiny z nich stále nedosahuje doporučených cílů. Zlatým grálem diabetologie tak stále zůstává úplné vyléčení DM1, buď zastavením jeho progrese v časných stadiích imunosupresivní léčbou, nebo transplantací beta-buněk u dlouhotrvajícího DM1. Recentní pokroky v obou z těchto léčebných přístupů dávají lidem s DM1 naději na brzké vyléčení.
Klíčová slova: diabetes mellitus 1. typu, imunosupresivní terapie, transplantace beta-buněk

Přesnější léčba a širší screening mají změnit vyhlídky pacientů s rakovinou plic

« Starší příspěvky