MUDr. Dita Pichlerová, Ph.D.Centrum léčby obezity Interní kliniky 2. LF UK a FNMH, PrahaKazuistika...
MUDr. Dita Pichlerová, Ph.D.Centrum léčby obezity Interní kliniky 2. LF UK a FNMH, PrahaKazuistika...
Semaglutid se blíží výsledkům bariatrie – bez skalpelu. Kardioprotekce, jaterní remise i migréna u žen. Klinická data pro lékaře čtěte na 39plus.cz.
Jak udržet hmotnost po injekční léčbě GLP‑1? Orforglipron – perorální alternativa bez arestinové adaptace. Klinická data pro lékaře na 39plus.cz.
Telmisartan neřeší jen tlak. Znáte jeho vliv na metabolický syndrom či nefroprotektivní účinky? Otevřete si detailní přehled pro vaši praxi.
Jak zpomalit stárnutí cév u pacientů s metabolickým syndromem? Zjistěte výhody časné kombinační léčby hypertenze a dyslipidemie. Přečtěte si celý článek.
V posledních desetiletích dochází k dramatickému nárůstu polymorbidity, a to především chronických neinfekčních onemocnění, která se vzájemně prolínají a vytvářejí složité klinické obrazy. Mezi nimi se tyčí obezita (především viscerálního typu), kterou představují autorky článku o léčbě obezity jako progredující heterogenní onemocnění. Nová antiobezitika (semaglutid a tirzepatid) představují převrat nejen v redukci hmotnosti, ale i v ovlivnění dalších onemocnění spojených s obezitou. Obezita spolu s inzulinovou rezistencí a neurohumorální aktivací sympatiku a RAAS (renin-angiotenzin-aldosteronového systému) hraje zřejmě hlavní roli v celém komplexu onemocnění zahrnujícím metabolické poruchy lipidů a glukózy s následkem rozvoje orgánových komplikací kardiovaskulárního systému, jater, ledvin i častých nádorů. Obezita stojí v centru kardiorenometabolického syndromu (KRMS), který se rozvíjí v závislosti na genetickém pozadí jednotlivce a na epigenetických vlivech (tj. interakci mezi geny a zevním prostředím). KRMS je jedním z příkladů komplexity a vzájemného propojení řady (na první pohled) různých onemocnění.
Kardiorenální metabolický syndrom (KRMS) je komplexní porucha, kde se vzájemně ovlivňují srdce, ledviny a metabolismus (zejména metabolismus glukózy a lipidů). Rizikové faktory zahrnují nadváhu a obezitu abdominálního typu, vysoký krevní tlak, diabetes mellitus 2. typu, dyslipidemii a chronické onemocnění ledvin. Zdravý životní styl může významně snížit riziko vzniku KRMS i zpomalit jeho progresi. Léčba rizikových faktorů je prevencí orgánových poškození i manifestace kardiorenálních onemocnění. Léčba inhibitory SGLT2 (empagliflozin a dapagliflozin) a agonisty GLP‑1 receptorů (zvláště semaglutid) představuje nový přístup v léčbě nejen hyperglykemie, ale svými protektivními kardiorenálními účinky ovlivňuje KRMS komplexně.
Klíčová slova: metabolický syndrom, kardiorenální syndrom, zdravý životní styl, glifloziny, GLP‑1
Souhrn: Kardiorenometabolický syndrom je onemocnění způsobené komplexní interakcí mezi kardiovaskulárním postižením, chronickým onemocněním ledvin a metabolickými rizikovými faktory. Jedná se o velmi častý zdravotní problém, který kromě nefarmakologických opatření často vyžaduje i farmakologickou intervenci. Mezi léky, které jsou schopny pozitivně ovlivnit projevy a komplikace kardiorenometabolického syndromu, patří dapagliflozin. Data z klinických studií, ale i z běžné praxe ukazují, že potenciál tohoto léku lze využít již v časných stadiích této poruchy, a proto by jeho užívání nemělo být zbytečně odkládáno.
Klíčová slova: kardiorenometabolický syndrom, diabetes 2. typu, kardiovaskulární onemocnění, chronická onemocnění ledvin, dapagliflozin
Ukládání tuků v parenchymatózních orgánech vedoucí ke steatóze jater a pankreatické lipomatóze má nepříznivé metabolické důsledky pro organismus. Tyto stavy jsou spojené především s metabolickým syndromem, diabetem 2. typu a obezitou. Steatóza jater představuje, po vyloučení jiných příčin, hlavně steatotickou chorobu jater asociovanou s metabolickou dysfunkcí (MASLD), která se stává nejčastějším chronickým jaterním onemocněním, s rizikem progrese do fibrózy až jaterní cirhózy. Její prevalence je velmi vysoká zejména u pacientů s diabetem, a neměla by tedy zůstávat bez terapeutické intervence. Důsledky lipomatózy pankreatu jsou méně probádané, může zvyšovat např. riziko chronické pankreatitidy a karcinomu pankreatu. I v tomto případě se jedná o významný problém s vysokou prevalencí u diabetiků. Na příkladu z klinické praxe jsme zjistili steatózu jater u 68 % a lipomatózu pankreatu u 60 % dispenzarizovaných diabetiků.
Změna životního stylu, včetně úpravy stravovacích návyků, představuje klíčový terapeutický přístup v léčbě metabolického syndromu a diabetes mellitus 2. typu. Rostoucí množství vědeckých poznatků o lidské mikrobiotě a analýza jejích změn v kontextu chronických onemocnění otevírají nové možnosti cílených léčebných strategií zaměřených na modulaci mikrobioty. Tato modulace může příznivě ovlivnit interakci mezi mikrobiotou a imunitním systémem, což je zásadní pro udržení homeostázy organismu. Prebiotika, probiotika, synbiotika a perspektivně také postbiotika představují slibné nástroje k podpoře správné funkce a rozvoje střevní mikrobioty. Jejich působení směřuje k harmonizaci mikrobiálního ekosystému a dosažení eubiózy, která je považována za jeden z klíčových faktorů zdraví. Kombinace metforminu s probiotiky se jeví jako perspektivní přístup k obnově eubiózy u pacientů s metabolickým syndromem a diabetes mellitus 2. typu.
Klíčová slova: diabetes mellitus, eubióza, metabolický syndrom, metformin, probiotika, střevní mikrobiota
prof. MUDr. Hana Rosolová, DrSc.
• Narozena 12. 5. 1954
• Vedoucí Centra preventivní kardiologie II. interní kliniky FN a LF UK, Plzeň
• Místopředsedkyně výboru ČSAT
• Členka výboru ČIS
• Předsedkyně ČIMS, o.p.s.
Pacienti s metabolickým syndromem (MetS) mají vysokou incidenci akutní pankreatitidy (AP). Prevalence hospitalizovaných pacientů s AP s MetS se za poslední dekádu zdvojnásobila s trendem zvyšující se úmrtnosti. Přítomnost MetS u pacientů s AP je spojena s vyšší pravděpodobností akutního selhání ledvin, syndromu systémové zánětlivé odpovědi a šoku a vede k významnému nárůstu nákladů na hospitalizaci a délky hospitalizace. Pokud jde o jednotlivé komponenty metabolického syndromu, s vývojem AP jsou nezávisle asociovány vysoké hodnoty celkového cholesterolu (total cholesterol, TC), triglyceridů (TG), glykemie nalačno (fasting plasma glucose, FPG) a nízké hodnoty apolipoproteinu A (Apo A). Úspěšná terapie metabolického syndromu – ať už změnami životního stylu, nebo farmakologickou léčbou – je prostředkem k zamezení rostoucí incidence AP.
V odborné literatuře se můžeme setkat s různými názvy syndromů, které v sobě zahrnují současný výskyt a vzájemnou interakci metabolických rizikových faktorů (především poruchy metabolismu glukózy a lipidů) a kardiovaskulárních rizikových faktorů (především hypertenze); jedná se nejčastěji o známý metabolický syndrom, resp. kardiometabolický syndrom. Za společný jmenovatel neboli patofyziologické pozadí tohoto syndromu byla a je považována inzulinová rezistence a zvýšená aktivita sympatického nervového systému. Tento syndrom znamená pro svého nositele 5× vyšší riziko rozvoje diabetes mellitus 2. typu (DM2) a 2–3× vyšší riziko rozvoje předčasné aterosklerózy a jejích komplikací, především koronární aterosklerózy.1