Úvodní slovo: Holistický přístup jako klíč k porozumění častých chronických neinfekčních onemocnění

Citace: Aktuální medicína 2025;9(2):1–2.

V posledních desetiletích dochází k dramatickému nárůstu polymorbidity, a to především chronických neinfekčních onemocnění, která se vzájemně prolínají a vytvářejí složité klinické obrazy. Mezi nimi se tyčí obezita (především viscerálního typu), kterou představují autorky článku o léčbě obezity jako progredující heterogenní onemocnění. Nová antiobezitika (semaglutid a tirzepatid) představují převrat nejen v redukci hmotnosti, ale i v ovlivnění dalších onemocnění spojených s obezitou. Obezita spolu s inzulinovou rezistencí a neurohumorální aktivací sympatiku a RAAS (renin-angiotenzin-aldosteronového systému) hraje zřejmě hlavní roli v celém komplexu onemocnění zahrnujícím metabolické poruchy lipidů a glukózy s následkem rozvoje orgánových komplikací kardiovaskulárního systému, jater, ledvin i častých nádorů. Obezita stojí v centru kardiorenometabolického syndromu (KRMS), který se rozvíjí v závislosti na genetickém pozadí jednotlivce a na epigenetických vlivech (tj. interakci mezi geny a zevním prostředím). KRMS je jedním z příkladů komplexity a vzájemného propojení řady (na první pohled) různých onemocnění.

V tomto čísle časopisu se nám povedlo oslovit různé specialisty, kteří sepsali novinky v diagnostice a léčbě různých chorob, jež však spolu neuvěřitelně souvisejí. Například hypomagnesemie, což je často přehlížená porucha intracelulárního iontu. Vede k ní nižší příjem (nižší obsah hořčíku ve vodě a v potravinách), event. jeho vyšší vylučování (při užívání diuretik, inhibitorů protonové pumpy, alkoholu atd.). Hypomagnesemie je často spojena s dalšími poruchami (hypokalemií a hypokalcemií) a může vést ke křečím, k závažným komorovým arytmiím a negativně ovlivňuje i kostní metabolismus a přispívá k osteoporóze. V minulosti jsme zjistili snížené hladiny Mg²⁺ v krvi u osob s prokázanou inzulinovou rezistencí; jedná se o další spojnici mezi KRMS a dalšími komorbiditami [1]. Osteoporóza je často přehlížená u pacientů s diabetem a srdečním nebo ledvinovým selháním. Vzniká také důsledkem kombinace zánětu, hormonálních změn, nedostatku pohybu, případně i vedlejších účinků farmakoterapie.

Ze všech KVO nejvíce narůstá prevalence chronického srdečního selhání, což má řadu příčin, například úspěšná léčba akutních koronárních syndromů a následná léčba v sekundární prevenci vede k vyššímu věku pacientů a s věkem se objevují další onemocnění (např. amyloidóza aj.), která přispívají k selhání srdce, ale také je projevem nejvyšších stadií KRMS. Prevence srdečního selhání u pacientů s KRMS spočívá v léčbě všech rizikových faktorů tohoto syndromu, především hypertenze, obezity, poruch metabolismu tuků a glukózy atd. Článek o současné léčbě srdečního selhání přináší důležité informace o nové nomenklatuře této diagnózy i o léčbě srdečního selhání i například nutnosti očkování těchto nemocných proti chřipce, covidu i pneumokokům, což také snižuje úmrtnost pacientů se srdečním selháním.

Psoriáza byla tradičně považována za kožní onemocnění, dnes je však stále více vnímána jako systémová zánětlivá choroba, která zvyšuje riziko aterosklerózy, metabolického syndromu i srdečního selhání. Je známo, že pokročilý KRMS zkracuje přežívání pacientů s psoriázou v průměru o dva roky. Na druhé straně bylo zjištěno, že genetické faktory přispívající ke vzniku psoriázy významně přispívají i k rozvoji dyslipidemie, arteriální hypertenze, metabolického syndromu, diabetu i aterosklerotickým kardiovaskulárním onemocněním [2].

Tradiční orgánově orientovaný přístup v medicíně často selhává při snaze porozumět těmto komplexním interakcím. V této souvislosti nabývá na významu holistický přístup, který vnímá pacienta jako celek – biologickou, psychickou i sociální jednotku – a umožňuje lépe pochopit souvislosti mezi zdánlivě nesouvisejícími diagnózami. KRMS tak představuje nejen klinickou entitu, ale i výzvu pro mezioborovou spolupráci a systémové myšlení.

Budoucnost medicíny proto nespočívá pouze v lepších „specializacích“, ale také v integraci poznatků a péče. Holistický pohled je nejen vědecky podložený, ale také eticky nezbytný, protože pacient je jeden organický celek, v němž „vše souvisí se vším“ [3].

Holistický přístup znamená:

• integrovanou péči (spolupráce diabetologa, kardiologa, nefrologa, dermatologa, endokrinologa a nutričního specialisty),
• důraz na životní styl a psychosociální faktory,
• časnou identifikaci subklinických změn pomocí biomarkerů a zobrazovacích metod,
• terapeutickou strategii „multi-target“, zahrnující nejen farmakoterapii (např. inhibitory SGLT2, GLP‑1 agonisty, blokátory RAAS), ale i personalizovanou výživu, pohyb a psychologickou podporu.

Zároveň je kladen důraz na personalizovanou medicínu, která by čím dále více měla zohledňovat genetické predispozice jednotlivce, životní styl, psychosociální faktory i environmentální vlivy.

V éře stárnoucí populace a rostoucí prevalence chronických onemocnění je čas přehodnotit náš přístup v diagnostice a léčbě. Holistický přístup nám umožňuje nejen lépe porozumět komplexním interakcím mezi nemocemi, ale především poskytovat péči, která je skutečně zaměřena na pacienta – nikoli pouze na jeho diagnózy.

Vážené a milé kolegyně a vážení a milí kolegové, přeji vám příjemné a poučné čtení.

Vaše
Hana Rosolová

Literatura

1. Rosolová H, Mayer O Jr, Reaven G. Effect of variations in plasma magnesium concentration on resistance to insulin-mediated glucose disposal in nondiabetic subjects. J Clin Endocrinol Metab 1997;82(11):3783–3785.
2. Hao Y, Zhu Y‑j, Zou S, et al. Metabolic syndrome and psoriasis: mechanisms and future directions. Front Immunol 2021;12:711060.
3. Hoenders R, Ghelman R, Portella C, et al. A review of the WHO strategy on traditional, complementary, and integrative medicine from the perspective of academic consortia for integrative medicine and health. Front Med 2024;11:1395698.