Svět praktické medicíny 1/2024

Co přináší novelizace Doporučeného postupu Arteriální hypertenze pro všeobecné praktické lékaře?

Po deseti letech vydala Společnost všeobecného lékařství ČLS JEP novelizaci Doporučeného postupu (DP) Arteriální hypertenze. Tato doporučení vycházejí z nových poznatků a aktualizovaných guidelines Evropské společnosti pro hypertenzi (ESH) z roku 2023 a z doporučení České společnosti pro hypertenzi (ČSH) z roku 2022. Novinky jsou zde zejména ve stanovení kardiovaskulárního rizika, kdy se nově používají nomogramy SCORE2 & SCORE2-OP v léčbě hypertoniků, kteří mohou výrazně profitovat z rozšíření indikací gliflozinů směrem do kardiorenální oblasti. Dalším novým zmiňovaným lékem je finerenon, který je zatím v našich podmínkách indikován až v 3. linii léčby onemocnění ledvin spojeného s diabetem. Přídatná hypolipidemická léčba také přináší další možnosti oproti předcházejícím DP – jedná se zejména o kyselinu bempedoovou u pacientů netolerujících statin a možnost nasazení inhibitorů PCSK9 nebo inklisiranu u pacientů nedosahujících cílových parametrů při klasické hypolipidemické léčbě.

Léčebné možnosti pomocí hormonální manipulace u karcinomu prostaty

Plincelnerová Lenka

Karcinom prostaty (KP) je nejčastějším onkologickým onemocněním mužů v České republice (ČR). Ačkoliv incidence KP v posledních dekádách významně vzrostla, mortalita zůstává prakticky stejná. Důvodem této zdánlivé diskrepance je kromě zlepšujících se diagnostických postupů, které vedou k detekci časnějších, a tedy snáze léčitelných stadií, také rychle se rozvíjející terapeutické možnosti aplikované na pokročilejší stadia. To vede k významnému prodloužení doby do progrese onemocnění a rovněž nádorově specifického i celkového přežití pacienta. Vznik a růst klasického KP (adenokarcinomu) je podmíněn přítomností androgenů. Kromě lokalizovaného KP nízkého rizika se tak v podstatě u všech stadií, včetně případů selhání primární léčby, uplatňuje léčba pomocí hormonální manipulace neboli androgen deprivační terapie (ADT).

Leuprorelin v inovativních lékových formách

Slíva Jiří

Karcinom prostaty (PCa) je druhým nejčastěji diagnostikovaným nádorovým onemocněním u mužů. Kupříkladu v roce 2012 se celosvětově odhaduje na 1,1 milionu diagnóz, což představuje 15 % všech diagnostikovaných případů nádorového onemocnění.1 Systematický přehled pitevních studií ukázal prevalenci PCa ve věku 30 let 5 % s postupným nárůstem až k 59 % u mužů starších 79 let.2

Budoucnost antikoagulační léčby – inhibicí koagulačního faktoru XIa?

Bultas Jan, Karetová Debora

V poměrně široce rozšířené dlouhodobé antikoagulační léčbě disponujeme řadou orálních přípravků inhibujících buď koagulační faktor Xa, trombin, či více koagulačních faktorů současně – všechny cílí na společnou cestu koagulační kaskády. Přímá perorální antikoagulancia mají řadu výhod, ale stále je přítomno jisté riziko krvácení, které se pohybuje podle indikace a konkrétního léčiva mezi 1 až 3 % ročně. Proto se hledají léky s cílem zachování antitrombotického efektu a snížení rizika krvácení. V posledních letech se objevuje výrazný pokrok v oblasti inhibitorů vnitřní cesty koagulační kaskády. Zachování aktivní vnější cesty koagulace pak umožní účinnou hemostázu při poškození cévní stěny.
V inhibici této vnitřní cesty koagulace je v pokročilé fázi klinického hodnocení řada inhibitorů faktoru XI/XIa na bázi klasických malomolekulárních léčiv (např. asundexian, milvexian), monoklonálních protilátek (např. abelacimab, osocimab) či oligonukleotidů inhibujících syntézu faktoru XI (např. fesomersen). Klinické hodnocení probíhá v rámci profylaxe tromboembolické nemoci, v rámci prevence tromboembolických příhod při fibrilaci síní či v indikaci sekundární prevence po infarktu myokardu nebo iktu.

Kavální filtry

Chochola Miroslav

Venózní tromboembolismus (TEN) je stále častou příčinou morbidity a mortality u hospitalizovaných nemocných. Přerušení dolní duté žíly (DDŽ) perkutánním zavedením kaválního filtru (KF) je důležitou alternativní terapeutickou možností prevence TEN u vybraných pacientů, kteří mají kontraindikaci antikoagulační léčby. Použití KF se exponenciálně rozšířilo se zavedením odstranitelných KF na trh, což ale vedlo k liberalizaci indikací pro zavádění KF i přes omezené důkazy podporující tuto praxi s řadou závažných komplikací. V tomto článku se snažíme podat ucelený pohled na problematiku KF.

Potrombotický syndrom – pokročili jsme v možnosti rekanalizace chronických žilních uzávěrů?

Procházka Pavel

Potrombotický syndrom je onemocnění významně snižující kvalitu života pacientů. Příčiny mohou být získané i vrozené. Selektovaným pacientům s chronickým žilním uzávěrem můžeme nabídnout intervenční rekanalizaci uzavřených žil, která poskytuje dobré dlouhodobé výsledky a zlepšuje kvalitu života.

Paradoxní embolie

Bayerová Kristýna

Při paradoxní embolii dochází k embolizaci trombu s původem v žilním systému, nejčastěji dolních končetin, do tepen systémového oběhu, nejčastěji mozkové cirkulace. Tato situace může nastat pouze za předpokladu existující komunikace mezi levou a pravou srdeční síní a současně za přítomnosti tlakového gradientu směřujícího z pravé síně do levé, přičemž ale fyziologicky je gradient mezi síněmi právě opačný. K obrácení interatriálního gradientu může dojít při současné plicní embolii, která vede k navýšení tlaku v plicním řečišti, případně u pacientů s preexistující plicní hypertenzí. Klinická manifestace paradoxní embolie může být velice široká od ischemických mozkových iktů, přes akutní koronární syndrom až po akutní viscerální či končetinovou ischemii. Léčba se potom již neliší od standardní léčby systémové embolie a je závislá na tíži embolie a typu postiženého orgánu. Zásadní součástí léčby paradoxní embolie je prevence její recidivy.

Ultrasonografická diagnostika hluboké žilní trombózy a jejích recidiv

Hudská Jana, Karetová Debora, Kuchynková Sylvie

Flebotrombóza představuje závažné onemocnění žilního systému, u kterého je klíčová včasná a správná diagnostika. Sonografie má zásadní význam nejen v iniciální diagnostice tohoto onemocnění, ale může nám rovněž pomoci v určení délky cílené antikoagulační léčby a pátrání po následcích flebotrombózy v případě rozvoje posttrombotického syndromu.

Role vaskulárního specialisty v léčbě chronické žilní insuficience, přehled endovenózních technik

Lubanda Jean-Claude, Lubanda Hana

Péče o nemocné s chronickou venózní insuficiencí je multioborová činnost vyžadující kooperaci všech odborníků, kteří jsou zainteresovaní. V moderní době se neobejde bez použití endovenózních technik. O vaskulárním specialistovi hovoříme, pokud se jedná o lékaře se specializací, který pečuje o pacienty s vaskulární problematikou včetně chronické venózní insuficience.

Jak funguje žilní návrat a proč vzniká žilní hypertenze?

Ambrož David

Žilní návrat a s tím spojená správná funkce žilního a lymfatického systému jsou nezbytnou podmínkou pro dobré fungování celého krevního oběhu. Žilní systém není pouze pasivní systém pro přepravu odkysličené krve se zplodinami metabolismu k srdci, ale je to aktivní cévní systém, který zajišťuje optimální plnění srdce a napomáhá regulaci celého oběhu. Jeho nesprávná funkce, která typicky vede k rozvoji žilní hypertenze, má mnoho negativních důsledků pro celý organismus. Pochopení správné funkce žilního systému a patofyziologie žilní hypertenze pomáhá v léčbě jejích důsledků.

Anatomie povrchových žil dolních končetin

Veselá Michaela, Kachlík David

Povrchové žíly dolních končetin se vyznačují velkou variabilitou. Právě kvůli své variabilitě se stále řadí do aktuálních témat postgraduální výuky i vědeckého výzkumu. V klinické praxi je znalost typických a netypických variant průběhu povrchových žil dolních končetin důležitá, ať při vyšetřování tromboembolické nemoci či varixů, při chirurgických (endovenózních i otevřených) výkonech nebo při hledání vhodných žilních štěpů pro bypassy. Tento článek připomíná typické průběhy hlavních povrchových žil (vena saphena magna, vena saphena parva) včetně jejich vústění do žil hlubokých (junctio saphenofemoralis, junctio saphenopoplitea) a upozorňuje na jejich nejčastější odlišnosti od normy. Na závěr článek shrnuje poslední verzi názvosloví povrchových žil, která vede k větší přehlednosti a přesnosti jejich pojmenování.

Finerenon chrání ledviny a srdce

Karen Igor, Vachek Jan

Finerenon, lék pro pacienty s diabetem a chronickým onemocněním ledvin, je k dispozici v České republice od září 2023. Jde o antagonistu mineralokortikoidních receptorů, který však na rozdíl od spironolaktonu a eplerenonu nemá steroidní strukturu a je indikován k oddálení progrese chronického onemocnění ledvin.

Docentka Debora Karetová: „Ani venofarmakum nespasí zcela pacienta, který se 150 kg hmotnosti zůstává sedět u televize“

Moravcová Jindra, Karetová Debora

doc. MUDr. Debora Karetová, CSc.
• Internistka, specialistka v oboru angiologie
• 1. LF UK a VFN, II. interní klinika kardiologie a angiologie
• Předsedkyně České angiologické společnosti ČLS JEP
• Aktivně organizuje pregraduální výchovu mediků a postgraduální vzdělávání lékařů v oboru kardiovaskulární medicíny
• Autorka a spoluautorka více než sta článků, hlavní autorka dvou vydání publikace pro postgraduální vzdělávání Vaskulární medicína, Angiologie pro praxi, autorka monografie Farmakoterapie tromboembolické nemoci, spoluautorka slovenské učebnice Choroby ciev

Nové registrace EMA a zprávy z PRAC (19)

Slíva Jiří

Na svém lednovém zasedání Výbor CHMP při Evropské lékové agentuře (EMA) doporučil schválení tří léčivých přípravků. Výbor doporučil udělení rozhodnutí o registraci přípravku Exblifep (cefepim/enmetazobaktam) k léčbě komplikovaných infekcí močových cest, včetně pyelonefritidy, nemocniční pneumonie, včetně ventilátorové pneumonie, a k léčbě pacientů s bakteriemií způsobenou výše uvedenými infekcemi. Ryzneuta (efbemalenograstim alfa) obdržel od CHMP kladné stanovisko ke zkrácení doby trvání neutropenie a výskytu febrilní neutropenie v důsledku chemoterapie. Výbor CHMP rovněž vydal kladné stanovisko k přípravku Niapelf (paliperidon), tedy generického přípravku určeného pro léčbu schizofrenie.

Umělá inteligence může řešit nedostupnost a standardizaci péče o pacienty

Šoupal Jan, Moravcová Jindra

MUDr. Jan Šoupal, Ph.D.:
> Chtěl jste být vždycky lékařem?
Úplně původně ne, i když do zdravotnictví jsem namířeno měl. Studoval jsem zdravotního laboranta. Ale poměrně rychle jsem pochopil, že to nebude cesta, kterou chci jít. Po maturitě mi zbývalo buď jít na medicínu, nebo farmacii. Nabízely se i nějaké technické obory, ale ty mě nelákaly. Vybral jsem si medicínu a vcelku bez problému jsem prošel prvními ročníky. Spoustu předmětů z prvních ročníků jsem znal, protože jsem z nich maturoval. Mám třeba maturitu z histologie a patologie, hematologie a dalších předmětů, na kterých se z medicíny vyhazovalo a třeba studentům z gymnázií dělávají problémy. Mně zase dělala problémy fyzika, tu jsme měli na střední škole jenom do druhého ročníku a musel jsem se hodně snažit, abych dohnal to, co je studentům gymnázia přednášeno in extenso. Na druhou stranu biofyzika a podobné předměty nejsou na medicíně ty, na kterých se končí studium. Později se rozdíly setřely.

Metformin, probiotika a střevní mikrobiota – na prahu hledání nových perspektiv?

Vejmelka Jiří, Kohout Pavel

Změna životního stylu, včetně úpravy stravovacích návyků, představuje klíčový terapeutický přístup v léčbě metabolického syndromu a diabetes mellitus 2. typu. Rostoucí množství vědeckých poznatků o lidské mikrobiotě a analýza jejích změn v kontextu chronických onemocnění otevírají nové možnosti cílených léčebných strategií zaměřených na modulaci mikrobioty. Tato modulace může příznivě ovlivnit interakci mezi mikrobiotou a imunitním systémem, což je zásadní pro udržení homeostázy organismu. Prebiotika, probiotika, synbiotika a perspektivně také postbiotika představují slibné nástroje k podpoře správné funkce a rozvoje střevní mikrobioty. Jejich působení směřuje k harmonizaci mikrobiálního ekosystému a dosažení eubiózy, která je považována za jeden z klíčových faktorů zdraví. Kombinace metforminu s probiotiky se jeví jako perspektivní přístup k obnově eubiózy u pacientů s metabolickým syndromem a diabetes mellitus 2. typu.
Klíčová slova: diabetes mellitus, eubióza, metabolický syndrom, metformin, probiotika, střevní mikrobiota

Autoimunitní onemocnění štítné žlázy a diabetes

Radovnická Lucie, Krejčík Daniel, Zdurná Tereza

Diabetes mellitus a onemocnění štítné žlázy patří mezi nejčastější endokrinní poruchy a často se vyskytují společně. Hormonální regulace obou těchto systémů je úzce propojena, což ovlivňuje nejen metabolismus glukózy, ale i citlivost na inzulin. Tento článek nabízí souhrn aktuálních poznatků o výskytu tyreopatií u diabetiků, jejich patofyziologických mechanismech, vlivu na kompenzaci diabetu, diagnostických postupech a možnostech léčby. Hlavní důraz je kladen na klinické důsledky souběhu těchto onemocnění a jejich dopad na celkový zdravotní stav pacientů.
Klíčová slova: diabetes mellitus, štítná žláza hypertyreóza, hypotyreóza, inzulinová rezistence, metabolismus glukózy, autoimunitní tyreoiditida

Myslíme na osteoporózu diabetiků dostatečně?

Brunerová Ludmila

Diabetes mellitus obou nejčastěji se vyskytujících typů je spojen s vyšším rizikem osteoporotických zlomenin, ačkoli patofyziologické mechanismy se liší. Specifické zhodnocení rizika fraktur a screening osteoporózy by měly patřit ke standardní péči o pacienty s diabetem. Vlastní diagnostické a léčebné možnosti osteoporózy u diabetiků odpovídají s určitými specifiky postupům v obecné populaci, zvláštní zřetel bychom měli věnovat kompenzaci diabetu, snížení rizika hypoglykemií a specifických mikrovaskulárních komplikací a úpravě antidiabetické medikace u pacientů v riziku osteoporózy a zlomenin.
Klíčová slova: diabetes mellitus, osteoporóza, fraktury, screening, terapie

Erektilní dysfunkce u diabetiků: možnosti terapie

Broul Marek, Hujová Aneta, Liegertová Michaela

Cílem této přehledové práce je shrnout aktuální poznatky o erektilní dysfunkci (ED) u pacientů s diabetes mellitus, přiblížit hlavní patofyziologické mechanismy, diagnostické postupy a současné terapeutické možnosti včetně inovativních přístupů v léčbě. V úvodní části je diskutována epidemiologie ED u diabetiků, přičemž je zdůrazněna vysoká prevalence i význam tohoto onemocnění v klinické praxi. Následuje rozbor patofyziologických mechanismů se zaměřením na endoteliální dysfunkci, diabetickou neuropatii a hormonální odchylky, včetně hypogonadismu. V diagnostické části jsou popsány základní i speciální vyšetřovací metody, od anamnézy a fyzikálního vyšetření až po penilní dopplerovskou ultrasonografii. Terapie ED u diabetiků zahrnuje především farmakoterapii (inhibitory fosfodiesterázy 5, testosteronová substituce) a doplňkové postupy od psychosexuální terapie, přes režimová opatření až po invazivní metody, jako je injekční léčba či implantace penilních protéz. Erektilní dysfunkce se u pacientů s diabetem vyskytuje častěji a s vyšší mírou závažnosti. Je proto nutné přistupovat k těmto pacientům komplexně, zahrnout do diagnostiky metabolické a hormonální abnormality a pečlivě zvažovat individuální volbu terapie. Správně zvolená léčba může zlepšit kvalitu života pacientů a snížit jejich kardiovaskulární riziko. Další výzkum se zaměří na personalizaci terapie a na vliv nových antidiabetik na sexuální funkce.
Klíčová slova: erektilní dysfunkce, diabetes mellitus, inhibitory PDE‑5, testosteron, kardiovaskulární riziko, penilní protézy

Diabetes a infekce močových cest z pohledu infektologa

Cíchová Lucie, Bartoš Hynek, Hašková Kateřina

Infekce močových cest (IMC) jsou v populaci diabetiků ještě častější než u pacientů bez této komorbidity. V článku popisujeme příčiny této zvýšené prevalence se zaměřením na specifické rizikové faktory u diabetiků. Podrobně je vysvětlena problematika asymptomatické bakteriurie (ABU), která je poměrně běžným nálezem, často nesprávně léčeným antibiotiky. Jedinou indikací léčby ABU je těhotenství nebo invazivní urologický výkon. Podrobně je v článku prezentována problematika akutní cystitidy a pyelonefritidy, jejich správné diagnostiky a doporučené antibiotické léčby. Článek rovněž upozorňuje na interpretaci nálezu zlatého stafylokoka v moči. Osvojení správných, a přitom jednoduchých diagnostických a terapeutických zásad zvládání močových infekcí může přispět k redukci používání antibiotik, a tím i zachování jejich účinku pro budoucnost i pro konkrétního pacienta.
Klíčová slova: infekce, moč, cystitida, pyelonefritida, diabetes, antibiotika

Diabetické onemocnění ledvin a nové možnosti terapie

Janíčková Žďárská Denisa

Diabetické onemocnění ledvin (DKD) je závažnou komplikací diabetes mellitus a v současné době je hlavní příčinou konečného selhání ledvin. DKD je spojeno se zvýšenou morbiditou a mortalitou, zejména z kardiovaskulárních příčin. Dlouhá léta bylo jedinou možností zpomalení progrese funkce ledvin mimo intenzivní léčbu krevního tlaku a glykemie ovlivnění systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAS). I přes blokádu systému RAS, který tvoří doposud základní kámen léčby DKD, přetrvávalo poměrně značné reziduální riziko, které ovlivňují nové léčebné třídy, konkrétně inhibitory sodíko-glukózového kotransportéru 2, nesteroidní antagonisté mineralokortikoidních receptorů a agonisté receptoru pro glukagonu podobný peptid 1. Každý z přístupů ovlivňuje specifický patofyziologický bod DKD, a jejich kombinací tak dochází v současné době k maximalizaci nefroprotekce.
Klíčová slova: chronické onemocnění ledvin, diabetes mellitus, nefroprotekce, inhibitory SGLT2, agonisté receptoru GLP‑1, nesteroidní antagonisté mineralokortikoidních receptorů, eGFR; albuminurie

Chronické srdeční selhání u diabetiků: význam NT-proBNP v diagnostice a managementu

Jakabčin Jozef, Radovnická Lucie

Diabetes mellitus 2. typu je významným rizikovým faktorem pro rozvoj srdečního selhání, přičemž prevalence diabetu u pacientů se srdečním selháním stále roste. Včasná diagnostika srdečního selhání u diabetiků je často obtížná kvůli absenci typických symptomů v časných stadiích. NT-proBNP je významným diagnostickým markerem, který umožňuje časnou detekci subklinické kardiální dysfunkce a ulehčuje diferenciální diagnostiku dyspnoe.
Zvýšené hodnoty NT-proBNP korelují se závažností srdečního selhání a mohou signalizovat i atriální myopatii a riziko vzniku fibrilace síní. Interpretace NT-proBNP však musí zohlednit obezitu, renální funkci a přítomnost dalších komorbidit, které mohou ovlivnit jeho koncentraci. Kromě diagnostického využití je NT-proBNP i markerem odpovědi na terapii, zejména při léčbě inhibitory SGLT2, GLP‑1 receptorovými agonisty a ARNI (sakubitril/valsartanem).
Kombinace NT-proBNP s klinickým vyšetřením, EKG a echokardiografií umožňuje přesnější diagnostiku a individualizaci terapie. Monitorování NT-proBNP přispívá ke zlepšení prognózy pacientů s diabetem a srdečním selháním, snižuje riziko hospitalizací a umožňuje optimalizaci léčby.
Klíčová slova: diabetes mellitus 2. typu, srdeční selhání, NT-proBNP, HFpEF, HFrEF

Semaglutid ve studiích FLOW a SOUL

Flekač Milan

Semaglutid je antidiabetikum patřící do skupiny GLP‑1 receptorových agonistů, kteří mají významný účinek na úpravu glykemie i tělesné hmotnosti. Jako u jediného zástupce třídy GLP‑1 RA je možné vedle jeho podávání subkutánní injekcí 1× týdně také užívání perorálně 1× denně. Semaglutid patří mezi nejúčinnější antidiabetika ve smyslu kontroly glykemie a redukce tělesné hmotnosti. Perorální semaglutid je nejúčinnějším perorálním antidiabetikem. GLP‑1 RA mají vedle výše uvedeného také řadu na glukóze nezávislých příznivých efektů, konkrétně prokázanou kardioprotektivitu a nově má právě semaglutid (konkrétně injekční forma) také potvrzenou nefroprotektivitu. Článek se zaměřuje na výsledky studie FLOW s primárně renálními cíli a studii SOUL, která měla primárně kardiovaskulární cíle u osob s DM 2. typu léčených perorálním semaglutidem.
Klíčová slova: semaglutid, nefroprotektivita, kardioprotektivita, GLP‑1

Tirzepatid v terapii diabetu a obezity

Doležalová Barbora

Tirzepatid je duální agonista receptorů GLP‑1 a GIP indikovaný k léčbě diabetu 2. typu a obezity. Současným agonismem dvou inkretinových drah poskytuje tirzepatid lepší kontrolu glykemie, snižuje chuť k jídlu a navozuje vyšší úbytek hmotnosti než dosud používané molekuly ze skupiny agonistů GLP‑1 receptoru. Klinická studie SURPASS‑2 prokázala, že tirzepatid dosahuje významnějšího snížení HbA1c a redukce tělesné hmotnosti než semaglutid. Studie SURMOUNT ukázaly, že tirzepatid dokáže u pacientů s obezitou snížit tělesnou hmotnost až o 22,5 %, což je výsledek srovnatelný s bariatrickou chirurgií. Tirzepatid se tak jeví jako jeden z nejúčinnějších léků pro léčbu diabetu 2. typu i obezity, s potenciálem změnit standardy léčby těchto metabolických onemocnění.
Klíčová slova: diabetes mellitus, obezita, tirzepatid, kompenzace diabetu, dlouhodobá regulace tělesné hmotnosti

Využití glukózových senzorů u diabetiků 2. typu

Kordíková Kristina, Kolár Leoš, Radovnická Lucie

Diabetes mellitus 2. typu patří mezi nejčastější metabolická onemocnění a jeho efektivní management vyžaduje pravidelné monitorování glykemie. Zlatým standardem pro monitoraci glykemie u diabetiků 2. typu je měření glykemie pomocí glukometru. Tato metoda však má své limity a nedostatky, a to především omezenou výpovědní hodnotu a větší zátěž pacienta. Naproti tomu kontinuální monitorace glukózy pomocí senzoru (CGM) představuje moderní technologii, která umožňuje detailnější sledování glykemických profilů a podporuje individualizaci léčby. Přestože je dnes využití CGM u pacientů s diabetes mellitus 1. typu (DM1T) již standardem, jeho přínosy se čím dál více ukazují i u pacientů s diabetes mellitus 2. typu (DM2T), zejména u pacientů léčených intenzifikovaným inzulinovým režimem. Tento přehledový článek shrnuje principy CGM, nejpoužívanější typy senzorů a jejich klinické přínosy u DM2T. Diskutovány jsou také ekonomické aspekty a současné i navrhované možnosti úhrady ze zdravotního pojištění.
Klíčová slova: diabetes mellitus 2. typu, kontinuální monitorace glukózy, CGM, hypoglykemie, intenzifikovaný inzulinový režim, glukózové senzory

Dokážeme vyléčit diabetes 1. typu?

Neuman Vít

Metabolická kompenzace lidí žijících s diabetes mellitus 1. typu (DM1) se v poslední dekádě významně zlepšila, ale u většiny z nich stále nedosahuje doporučených cílů. Zlatým grálem diabetologie tak stále zůstává úplné vyléčení DM1, buď zastavením jeho progrese v časných stadiích imunosupresivní léčbou, nebo transplantací beta-buněk u dlouhotrvajícího DM1. Recentní pokroky v obou z těchto léčebných přístupů dávají lidem s DM1 naději na brzké vyléčení.
Klíčová slova: diabetes mellitus 1. typu, imunosupresivní terapie, transplantace beta-buněk

Deeskalace antitrombotické léčby – strategie včasné deeskalace z duální terapie na monoterapii tikagrelorem po perkutánní koronární intervenci (PCI)

Krupička Jiří, Budek Tomáš, Franc Pavel, Králík Robin

Zkraťte duální protidestičkovou léčbu a snižte riziko krvácení. Zjistěte, u kterých pacientů po PCI je bezpečná deeskalace na tikagrelor.