info@axonite.cz
+420 608 058 398
+420 222 544 852
Přihlásit se

Členství - informace

Svět praktické medicíny 1/2025

  1. Home
  2. Svět praktické medicíny 1/2025
Cílená léčba intersticiálních plicních procesů

Cílená léčba intersticiálních plicních procesů

Intersticiální plicní procesy tvoří heterogenní skupinu chorob, pro něž je typické postižení plicních sklípků a drobných bronchiolů. Zatímco pro některé choroby je typické izolované postižení plicní tkáně, v jiných případech (například v rámci systémových chorob pojiva nebo sarkoidózy) jsou plíce jedním ze zasažených orgánů. Cílená léčba našla svoje největší využití právě u zmiňovaných systémových chorob pojiva, kde i plicní projevy umíme ovlivnit zásahem do imunopatogeneze nemoci. Uplatňuje se dále u nemocných s progredujícím fibrotizujícím fenotypem intersticiálního plicního postižení včetně idiopatické plicní fibrózy, kde současné léčebné možnosti umožňují zpomalit proces fibrotické přestavby plicní tkáně díky cílenému zásahu do mechanismu fibrogeneze. Pozadu nezůstávají ani vzácné intersticiální plicní procesy, cílená léčba je k dispozici pro část pacientů s plicní histiocytózou z Langerhansových buněk, pro pacienty s autoimunitní plicní alveolární proteinózou nebo pro nemocné s deficitem kyselé sfingomyelinázy, typ B.

Zácpa – choroba více odborností

Zácpa – choroba více odborností

,

Zácpa postihuje až 20 % obyvatel ve vyspělých zemích, může být akutní či chronická, primární nebo sekundární, funkční anebo organická. Při primární zácpě je namístě konzervativní léčba nebo biofeedback, po selhání těchto variant lze v některých případech zvažovat léčbu chirurgickou. Cílem sdělení je upozornit na zácpu jako významný problém, zmínit její příčiny, diagnostiku a možnosti léčby.

Steatotické postižení jater a pankreatu u diabetiků

Steatotické postižení jater a pankreatu u diabetiků

,

Ukládání tuků v parenchymatózních orgánech vedoucí ke steatóze jater a pankreatické lipomatóze má nepříznivé metabolické důsledky pro organismus. Tyto stavy jsou spojené především s metabolickým syndromem, diabetem 2. typu a obezitou. Steatóza jater představuje, po vyloučení jiných příčin, hlavně steatotickou chorobu jater asociovanou s metabolickou dysfunkcí (MASLD), která se stává nejčastějším chronickým jaterním onemocněním, s rizikem progrese do fibrózy až jaterní cirhózy. Její prevalence je velmi vysoká zejména u pacientů s diabetem, a neměla by tedy zůstávat bez terapeutické intervence. Důsledky lipomatózy pankreatu jsou méně probádané, může zvyšovat např. riziko chronické pankreatitidy a karcinomu pankreatu. I v tomto případě se jedná o významný problém s vysokou prevalencí u diabetiků. Na příkladu z klinické praxe jsme zjistili steatózu jater u 68 % a lipomatózu pankreatu u 60 % dispenzarizovaných diabetiků.

Diabetické onemocnění ledvin – jak jej nepřehlédnout a správně léčit v roce 2025 podle moderních poznatků?

Diabetické onemocnění ledvin – jak jej nepřehlédnout a správně léčit v roce 2025 podle moderních poznatků?

Diabetické onemocnění ledvin je dnes nejčastější příčinou chronického selhání ledvin. Pacienti s chronickým onemocněním ledvin mají významně zvýšené riziko kardiovaskulární morbidity a mortality i dalších komplikací, jako je hypoglykemie. Diabetické onemocnění ledvin navíc omezuje užívání některých antidiabetik. Pravidelné sledování funkce ledvin a albuminurie je nesmírně důležité – jen tak lze včas rozpoznat chronické onemocnění ledvin, aby bylo možné okamžitě přijmout opatření k oddálení progrese chronického onemocnění ledvin.

Jaké inzuliny máme v současnosti k dispozici? (změny v portfoliu)

Jaké inzuliny máme v současnosti k dispozici? (změny v portfoliu)

Inzulinoterapie je důležitou součástí léčby pacientů s diabetem. V případě diabetiků 1. typu je jedinou dostupnou léčbou. U diabetiků 2. typu přistupujeme k inzulinoterapii, pokud dostupná perorální terapie nevede ke zlepšení kompenzace nebo v případě akutních stavů vyžadujících inzulinoterapii. Portfolio inzulinových přípravků je pestré. Můžeme volit mezi humánními inzuliny či inzulinovými analogy, vybírat z premixovaných směsí nebo kombinovaných přípravků. Článek shrnuje dostupné inzulinové přípravky na našem trhu a změny v portfoliu, které můžeme očekávat v průběhu letošního či příštího roku.

Inkretiny – přelomová léčba diabetu a obezity je jen začátek

Inkretiny – přelomová léčba diabetu a obezity je jen začátek

Inkretiny jsou hormony trávicího traktu, jejichž analoga dnes běžně využíváme v léčbě obezity a diabetu. GLP‑1 analoga jsou od roku 2008 užívaná injekční antidiabetika, od roku 2006 využíváme blokádu dipeptidylpeptidázy 4 (gliptiny) k prodloužení efektu GLP‑1 a léčbě diabetu. V posledních letech se liraglutid, semaglutid a tirzepatid staly také schválenými antiobezitiky. Provedené studie ukazují, že by inkretinové léky mohly být brzy využívány k léčbě téměř deseti dalších onemocnění. Výzkum a využití hormonů trávicího traktu čeká pravděpodobně velká budoucnost.

Wegovy® (semaglutid 2,4 mg s. c.) v terapii nadváhy a obezity

Wegovy® (semaglutid 2,4 mg s. c.) v terapii nadváhy a obezity

Vzhledem k celosvětové prevalenci obezity a nepříznivé dynamice nárůstu osob žijících s nadměrnou hmotností lze hovořit o pandemii obezity. Léčba tohoto onemocnění je pro své četné komplikace a komorbidity jednou z největších výzev současné medicíny. Od května 2025 je v České republice dostupné vysoce účinné antiobezitikum Wegovy obsahující semaglutid v antiobezitické dávce 2,4 mg. Úkolem nás lékařů by mělo být informování pacientů indikovaných k léčbě nadváhy a obezity o tom, že existuje takto účinný preparát a jaké další zdravotní benefity nad rámec redukce hmotnosti přináší.

Semaglutid, zejména perorální, a jeho vliv na kardiovaskulární riziko

Semaglutid, zejména perorální, a jeho vliv na kardiovaskulární riziko

Glucagon-like peptide‑1 receptoroví agonisté (GLP‑1 RA) jsou účinná antidiabetika spojená s významným poklesem hmotnosti a minimálním rizikem hypoglykemie. Semaglutid patří mezi GLP‑1 RA s prokázaným kardiovaskulárním benefitem. V současné době je k dispozici také v perorální formě. Aktuálně publikované výsledky studie SOUL potvrzují jeho pozitivní efekt na redukci hlavních kardiovaskulárních příhod u nemocných s diabetem 2. typu. Současná úhradová kritéria činí perorální semaglutid relativně dostupným pro širokou skupinu pacientů. Je vhodný především k léčbě iniciální fáze onemocnění, nicméně bývá účinný i při pozdějším zahájení terapie. Do budoucna lze předpokládat rozšíření indikací perorálního semaglutidu také o jedince bez diabetu.

Remise diabetu

Remise diabetu

Diabetes 2. typu je závažné onemocnění a přináší výrazné například kardiovaskulární a onkologické riziko. Podobná rizika přinášejí i s diabetem pevně svázaná onemocnění, tzv. komorbidity diabetu 2. typu, spojené s pojmem metabolický syndrom, a částečně i tzv. prediabetes. Prognóza diabetu 1. typu je dnes ovlivněna dostupnými technologiemi, jako jsou senzory, inzulinové pumpy, pumpy se zpětnou vazbou. Diabetik 1. typu tak dnes může prožít stejně zdravý život jako nediabetik, ale jeho život je znepříjemněn celoživotním podáváním inzulinu. Optimální by tedy bylo se diabetu hned po jeho zjištění zbavit a dívat se na něj trochu jako na infekci či jiné rychle léčitelné onemocnění, kterého se lze natrvalo zbavit. U diabetu 2. typu je tento výsledek reálný a u diabetu 1. typu se výrazně přiblížil.

Polymorbidní pacient v ordinaci všeobecného praktického lékaře

Polymorbidní pacient v ordinaci všeobecného praktického lékaře

Stran polymorbidity se všeobecní praktičtí lékaři (VPL) nejčastěji setkávají ve svých ordinacích s arteriální hypertenzí (AH), dyslipidemií (hyperlipoproteinemií, HLP), obezitou a (pre)diabetem (DM). Nejvyšší podíl na úmrtnosti nejen v české populaci a ve všech vyspělých zemích Evropy, ale i v celém vyspělém průmyslovém světě má kardiovaskulární úmrtnost. Tedy typický pacient rizikový pro kardiovaskulární (KV) úmrtí je pacient léčený pro hypertenzi, dyslipidemii a diabetes, a pokud k tomu má obezitu centrálního typu s minimální fyzickou aktivitou, máme před sebou velmi rizikového pacienta, který je ohrožen předčasným úmrtím na kardiální, vaskulární, renální nebo i další komplikace spojené s těmito chorobami.

Cílená léčba intersticiálních plicních procesů

Umělá inteligence může řešit nedostupnost a standardizaci péče o pacienty

,

MUDr. Jan Šoupal, Ph.D.:
> Chtěl jste být vždycky lékařem?
Úplně původně ne, i když do zdravotnictví jsem namířeno měl. Studoval jsem zdravotního laboranta. Ale poměrně rychle jsem pochopil, že to nebude cesta, kterou chci jít. Po maturitě mi zbývalo buď jít na medicínu, nebo farmacii. Nabízely se i nějaké technické obory, ale ty mě nelákaly. Vybral jsem si medicínu a vcelku bez problému jsem prošel prvními ročníky. Spoustu předmětů z prvních ročníků jsem znal, protože jsem z nich maturoval. Mám třeba maturitu z histologie a patologie, hematologie a dalších předmětů, na kterých se z medicíny vyhazovalo a třeba studentům z gymnázií dělávají problémy. Mně zase dělala problémy fyzika, tu jsme měli na střední škole jenom do druhého ročníku a musel jsem se hodně snažit, abych dohnal to, co je studentům gymnázia přednášeno in extenso. Na druhou stranu biofyzika a podobné předměty nejsou na medicíně ty, na kterých se končí studium. Později se rozdíly setřely.

Cílená léčba intersticiálních plicních procesů

Umělá inteligence může řešit nedostupnost a standardizaci péče o pacienty

,

MUDr. Jan Šoupal, Ph.D.:
> Chtěl jste být vždycky lékařem?
Úplně původně ne, i když do zdravotnictví jsem namířeno měl. Studoval jsem zdravotního laboranta. Ale poměrně rychle jsem pochopil, že to nebude cesta, kterou chci jít. Po maturitě mi zbývalo buď jít na medicínu, nebo farmacii. Nabízely se i nějaké technické obory, ale ty mě nelákaly. Vybral jsem si medicínu a vcelku bez problému jsem prošel prvními ročníky. Spoustu předmětů z prvních ročníků jsem znal, protože jsem z nich maturoval. Mám třeba maturitu z histologie a patologie, hematologie a dalších předmětů, na kterých se z medicíny vyhazovalo a třeba studentům z gymnázií dělávají problémy. Mně zase dělala problémy fyzika, tu jsme měli na střední škole jenom do druhého ročníku a musel jsem se hodně snažit, abych dohnal to, co je studentům gymnázia přednášeno in extenso. Na druhou stranu biofyzika a podobné předměty nejsou na medicíně ty, na kterých se končí studium. Později se rozdíly setřely.

Metformin, probiotika a střevní mikrobiota – na prahu hledání nových perspektiv?

Metformin, probiotika a střevní mikrobiota – na prahu hledání nových perspektiv?

,

Změna životního stylu, včetně úpravy stravovacích návyků, představuje klíčový terapeutický přístup v léčbě metabolického syndromu a diabetes mellitus 2. typu. Rostoucí množství vědeckých poznatků o lidské mikrobiotě a analýza jejích změn v kontextu chronických onemocnění otevírají nové možnosti cílených léčebných strategií zaměřených na modulaci mikrobioty. Tato modulace může příznivě ovlivnit interakci mezi mikrobiotou a imunitním systémem, což je zásadní pro udržení homeostázy organismu. Prebiotika, probiotika, synbiotika a perspektivně také postbiotika představují slibné nástroje k podpoře správné funkce a rozvoje střevní mikrobioty. Jejich působení směřuje k harmonizaci mikrobiálního ekosystému a dosažení eubiózy, která je považována za jeden z klíčových faktorů zdraví. Kombinace metforminu s probiotiky se jeví jako perspektivní přístup k obnově eubiózy u pacientů s metabolickým syndromem a diabetes mellitus 2. typu.
Klíčová slova: diabetes mellitus, eubióza, metabolický syndrom, metformin, probiotika, střevní mikrobiota

Autoimunitní onemocnění štítné žlázy a diabetes

Autoimunitní onemocnění štítné žlázy a diabetes

, ,

Diabetes mellitus a onemocnění štítné žlázy patří mezi nejčastější endokrinní poruchy a často se vyskytují společně. Hormonální regulace obou těchto systémů je úzce propojena, což ovlivňuje nejen metabolismus glukózy, ale i citlivost na inzulin. Tento článek nabízí souhrn aktuálních poznatků o výskytu tyreopatií u diabetiků, jejich patofyziologických mechanismech, vlivu na kompenzaci diabetu, diagnostických postupech a možnostech léčby. Hlavní důraz je kladen na klinické důsledky souběhu těchto onemocnění a jejich dopad na celkový zdravotní stav pacientů.
Klíčová slova: diabetes mellitus, štítná žláza hypertyreóza, hypotyreóza, inzulinová rezistence, metabolismus glukózy, autoimunitní tyreoiditida

Myslíme na osteoporózu diabetiků dostatečně?

Myslíme na osteoporózu diabetiků dostatečně?

Diabetes mellitus obou nejčastěji se vyskytujících typů je spojen s vyšším rizikem osteoporotických zlomenin, ačkoli patofyziologické mechanismy se liší. Specifické zhodnocení rizika fraktur a screening osteoporózy by měly patřit ke standardní péči o pacienty s diabetem. Vlastní diagnostické a léčebné možnosti osteoporózy u diabetiků odpovídají s určitými specifiky postupům v obecné populaci, zvláštní zřetel bychom měli věnovat kompenzaci diabetu, snížení rizika hypoglykemií a specifických mikrovaskulárních komplikací a úpravě antidiabetické medikace u pacientů v riziku osteoporózy a zlomenin.
Klíčová slova: diabetes mellitus, osteoporóza, fraktury, screening, terapie

Erektilní dysfunkce u diabetiků: možnosti terapie

Erektilní dysfunkce u diabetiků: možnosti terapie

, ,

Cílem této přehledové práce je shrnout aktuální poznatky o erektilní dysfunkci (ED) u pacientů s diabetes mellitus, přiblížit hlavní patofyziologické mechanismy, diagnostické postupy a současné terapeutické možnosti včetně inovativních přístupů v léčbě. V úvodní části je diskutována epidemiologie ED u diabetiků, přičemž je zdůrazněna vysoká prevalence i význam tohoto onemocnění v klinické praxi. Následuje rozbor patofyziologických mechanismů se zaměřením na endoteliální dysfunkci, diabetickou neuropatii a hormonální odchylky, včetně hypogonadismu. V diagnostické části jsou popsány základní i speciální vyšetřovací metody, od anamnézy a fyzikálního vyšetření až po penilní dopplerovskou ultrasonografii. Terapie ED u diabetiků zahrnuje především farmakoterapii (inhibitory fosfodiesterázy 5, testosteronová substituce) a doplňkové postupy od psychosexuální terapie, přes režimová opatření až po invazivní metody, jako je injekční léčba či implantace penilních protéz. Erektilní dysfunkce se u pacientů s diabetem vyskytuje častěji a s vyšší mírou závažnosti. Je proto nutné přistupovat k těmto pacientům komplexně, zahrnout do diagnostiky metabolické a hormonální abnormality a pečlivě zvažovat individuální volbu terapie. Správně zvolená léčba může zlepšit kvalitu života pacientů a snížit jejich kardiovaskulární riziko. Další výzkum se zaměří na personalizaci terapie a na vliv nových antidiabetik na sexuální funkce.
Klíčová slova: erektilní dysfunkce, diabetes mellitus, inhibitory PDE‑5, testosteron, kardiovaskulární riziko, penilní protézy

Diabetes a infekce močových cest z pohledu infektologa

Diabetes a infekce močových cest z pohledu infektologa

, ,

Infekce močových cest (IMC) jsou v populaci diabetiků ještě častější než u pacientů bez této komorbidity. V článku popisujeme příčiny této zvýšené prevalence se zaměřením na specifické rizikové faktory u diabetiků. Podrobně je vysvětlena problematika asymptomatické bakteriurie (ABU), která je poměrně běžným nálezem, často nesprávně léčeným antibiotiky. Jedinou indikací léčby ABU je těhotenství nebo invazivní urologický výkon. Podrobně je v článku prezentována problematika akutní cystitidy a pyelonefritidy, jejich správné diagnostiky a doporučené antibiotické léčby. Článek rovněž upozorňuje na interpretaci nálezu zlatého stafylokoka v moči. Osvojení správných, a přitom jednoduchých diagnostických a terapeutických zásad zvládání močových infekcí může přispět k redukci používání antibiotik, a tím i zachování jejich účinku pro budoucnost i pro konkrétního pacienta.
Klíčová slova: infekce, moč, cystitida, pyelonefritida, diabetes, antibiotika

Diabetické onemocnění ledvin a nové možnosti terapie

Diabetické onemocnění ledvin a nové možnosti terapie

Diabetické onemocnění ledvin (DKD) je závažnou komplikací diabetes mellitus a v současné době je hlavní příčinou konečného selhání ledvin. DKD je spojeno se zvýšenou morbiditou a mortalitou, zejména z kardiovaskulárních příčin. Dlouhá léta bylo jedinou možností zpomalení progrese funkce ledvin mimo intenzivní léčbu krevního tlaku a glykemie ovlivnění systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAS). I přes blokádu systému RAS, který tvoří doposud základní kámen léčby DKD, přetrvávalo poměrně značné reziduální riziko, které ovlivňují nové léčebné třídy, konkrétně inhibitory sodíko-glukózového kotransportéru 2, nesteroidní antagonisté mineralokortikoidních receptorů a agonisté receptoru pro glukagonu podobný peptid 1. Každý z přístupů ovlivňuje specifický patofyziologický bod DKD, a jejich kombinací tak dochází v současné době k maximalizaci nefroprotekce.
Klíčová slova: chronické onemocnění ledvin, diabetes mellitus, nefroprotekce, inhibitory SGLT2, agonisté receptoru GLP‑1, nesteroidní antagonisté mineralokortikoidních receptorů, eGFR; albuminurie

Chronické srdeční selhání u diabetiků: význam NT-proBNP v diagnostice a managementu

Chronické srdeční selhání u diabetiků: význam NT-proBNP v diagnostice a managementu

,

Diabetes mellitus 2. typu je významným rizikovým faktorem pro rozvoj srdečního selhání, přičemž prevalence diabetu u pacientů se srdečním selháním stále roste. Včasná diagnostika srdečního selhání u diabetiků je často obtížná kvůli absenci typických symptomů v časných stadiích. NT-proBNP je významným diagnostickým markerem, který umožňuje časnou detekci subklinické kardiální dysfunkce a ulehčuje diferenciální diagnostiku dyspnoe.
Zvýšené hodnoty NT-proBNP korelují se závažností srdečního selhání a mohou signalizovat i atriální myopatii a riziko vzniku fibrilace síní. Interpretace NT-proBNP však musí zohlednit obezitu, renální funkci a přítomnost dalších komorbidit, které mohou ovlivnit jeho koncentraci. Kromě diagnostického využití je NT-proBNP i markerem odpovědi na terapii, zejména při léčbě inhibitory SGLT2, GLP‑1 receptorovými agonisty a ARNI (sakubitril/valsartanem).
Kombinace NT-proBNP s klinickým vyšetřením, EKG a echokardiografií umožňuje přesnější diagnostiku a individualizaci terapie. Monitorování NT-proBNP přispívá ke zlepšení prognózy pacientů s diabetem a srdečním selháním, snižuje riziko hospitalizací a umožňuje optimalizaci léčby.
Klíčová slova: diabetes mellitus 2. typu, srdeční selhání, NT-proBNP, HFpEF, HFrEF

Diabetes a infekce močových cest z pohledu infektologa

Semaglutid ve studiích FLOW a SOUL

Semaglutid je antidiabetikum patřící do skupiny GLP‑1 receptorových agonistů, kteří mají významný účinek na úpravu glykemie i tělesné hmotnosti. Jako u jediného zástupce třídy GLP‑1 RA je možné vedle jeho podávání subkutánní injekcí 1× týdně také užívání perorálně 1× denně. Semaglutid patří mezi nejúčinnější antidiabetika ve smyslu kontroly glykemie a redukce tělesné hmotnosti. Perorální semaglutid je nejúčinnějším perorálním antidiabetikem. GLP‑1 RA mají vedle výše uvedeného také řadu na glukóze nezávislých příznivých efektů, konkrétně prokázanou kardioprotektivitu a nově má právě semaglutid (konkrétně injekční forma) také potvrzenou nefroprotektivitu. Článek se zaměřuje na výsledky studie FLOW s primárně renálními cíli a studii SOUL, která měla primárně kardiovaskulární cíle u osob s DM 2. typu léčených perorálním semaglutidem.
Klíčová slova: semaglutid, nefroprotektivita, kardioprotektivita, GLP‑1

Metformin, probiotika a střevní mikrobiota – na prahu hledání nových perspektiv?

Tirzepatid v terapii diabetu a obezity

Tirzepatid je duální agonista receptorů GLP‑1 a GIP indikovaný k léčbě diabetu 2. typu a obezity. Současným agonismem dvou inkretinových drah poskytuje tirzepatid lepší kontrolu glykemie, snižuje chuť k jídlu a navozuje vyšší úbytek hmotnosti než dosud používané molekuly ze skupiny agonistů GLP‑1 receptoru. Klinická studie SURPASS‑2 prokázala, že tirzepatid dosahuje významnějšího snížení HbA1c a redukce tělesné hmotnosti než semaglutid. Studie SURMOUNT ukázaly, že tirzepatid dokáže u pacientů s obezitou snížit tělesnou hmotnost až o 22,5 %, což je výsledek srovnatelný s bariatrickou chirurgií. Tirzepatid se tak jeví jako jeden z nejúčinnějších léků pro léčbu diabetu 2. typu i obezity, s potenciálem změnit standardy léčby těchto metabolických onemocnění.
Klíčová slova: diabetes mellitus, obezita, tirzepatid, kompenzace diabetu, dlouhodobá regulace tělesné hmotnosti

Využití glukózových senzorů u diabetiků 2. typu

Využití glukózových senzorů u diabetiků 2. typu

, ,

Diabetes mellitus 2. typu patří mezi nejčastější metabolická onemocnění a jeho efektivní management vyžaduje pravidelné monitorování glykemie. Zlatým standardem pro monitoraci glykemie u diabetiků 2. typu je měření glykemie pomocí glukometru. Tato metoda však má své limity a nedostatky, a to především omezenou výpovědní hodnotu a větší zátěž pacienta. Naproti tomu kontinuální monitorace glukózy pomocí senzoru (CGM) představuje moderní technologii, která umožňuje detailnější sledování glykemických profilů a podporuje individualizaci léčby. Přestože je dnes využití CGM u pacientů s diabetes mellitus 1. typu (DM1T) již standardem, jeho přínosy se čím dál více ukazují i u pacientů s diabetes mellitus 2. typu (DM2T), zejména u pacientů léčených intenzifikovaným inzulinovým režimem. Tento přehledový článek shrnuje principy CGM, nejpoužívanější typy senzorů a jejich klinické přínosy u DM2T. Diskutovány jsou také ekonomické aspekty a současné i navrhované možnosti úhrady ze zdravotního pojištění.
Klíčová slova: diabetes mellitus 2. typu, kontinuální monitorace glukózy, CGM, hypoglykemie, intenzifikovaný inzulinový režim, glukózové senzory

Autoimunitní onemocnění štítné žlázy a diabetes

Dokážeme vyléčit diabetes 1. typu?

Metabolická kompenzace lidí žijících s diabetes mellitus 1. typu (DM1) se v poslední dekádě významně zlepšila, ale u většiny z nich stále nedosahuje doporučených cílů. Zlatým grálem diabetologie tak stále zůstává úplné vyléčení DM1, buď zastavením jeho progrese v časných stadiích imunosupresivní léčbou, nebo transplantací beta-buněk u dlouhotrvajícího DM1. Recentní pokroky v obou z těchto léčebných přístupů dávají lidem s DM1 naději na brzké vyléčení.
Klíčová slova: diabetes mellitus 1. typu, imunosupresivní terapie, transplantace beta-buněk