MUDr. Olga Růžičková
Revmatologický ústav a Revmatologická klinika 1. LF UK, Praha
Citace: Aktuální medicína 2025;9(2):50–58.
Souhrn: Pokud dojde k porušení rovnováhy mezi novotvorbou a resorpcí kosti, vzniká nejprve osteopenický stav, a pokud tato nerovnováha trvá, dojde ke vzniku osteoporózy se všemi jejími komplikacemi, vedoucími k výraznému zhoršení kvality života a zvýšení morbidity i mortality. Již 15 let máme možnost používat v léčbě osteoporózy přípravek, který cíleně zasahuje do procesu kostní remodelace, a to ve smyslu útlumu resorpce kosti. Jeho použití je tedy nejefektivnější v případě vystupňované resorpce kosti, která není následována adekvátně zvýšenou novotvorbou. Je to zejména případ postmenopauzální osteoporózy. Denosumab je plně humánní monoklonální IgG2 protilátka proti ligandu receptoru aktivátoru nukleárního faktoru kappa B (RANKL). Tento lék je prvním reprezentantem biologického léku v oblasti léčby osteoporózy. Podání denosumabu vede ke snížení resorpce kosti a k nárůstu BMD (denzita kostního minerálu) cestou inhibice RANKL. Denosumab podávaný 2× ročně podkožně po dobu 36 měsíců vedl ke snížení rizika obratlových zlomenin, zlomenin v oblasti kyčle i neobratlových zlomenin u postmenopauzálních žen s osteoporózou. Léčba denosumabem i po 10 letech signifikantně snížila výskyt nonvertebrálních a klinických vertebrálních fraktur při zachování pozitivního poměru benefit/riziko. Po ukončení podávání denosumabu dochází k nárůstu hladin markerů kostního obratu, hodnoty BMD rychle klesají a narůstá riziko mnohočetných fraktur, proto je třeba navázat další antiresorpční terapií.
Klíčová slova: postmenopauzální osteoporóza, RANK, RANKL, kostní denzita, riziko zlomeniny, bezpečnost léčby, denosumab
Osteoporosis under control, the role of denosumab in modern internal medicine
Summary: If the balance between new formation and bone resorption is disrupted, an osteopenic state first occurs, and if this imbalance persists, osteoporosis develops with all its complications, leading to a significant deterioration in the quality of life and an increase in morbidity and mortality. For 15 years, we have been able to use a preparation in the treatment of osteoporosis that specifically interferes with the process of bone remodeling, in the sense of suppressing bone resorption. Its use is therefore most effective in the case of increased bone resorption that is not followed by adequately increased new formation. This is especially the case in postmenopausal osteoporosis. Denosumab is a fully human monoclonal IgG2 antibody against the receptor activator of nuclear factor kappa B ligand (RANKL). This drug is the first representative of a biological drug in the field of osteoporosis treatment. Administration of denosumab leads to a decrease in bone resorption and an increase in BMD (bone mineral density) by inhibiting RANKL. Denosumab administered subcutaneously twice a year for 36 months led to a decrease in the risk of vertebral fractures, hip fractures and non-vertebral fractures in postmenopausal women with osteoporosis. Treatment with denosumab significantly reduced the incidence of nonvertebral and clinical vertebral fractures even after 10 years, while maintaining a positive benefit/risk ratio. After discontinuation of denosumab, bone turnover marker levels increase, BMD values decrease rapidly and the risk of multiple fractures increases, therefore further antiresorptive therapy should be initiated.
Keywords: postmenopausal osteoporosis, RANK, RANKL, bone density, fracture risk, treatment safety, denosumab
ke stažení po přihlášení
