Cílená léčba

Přesnější léčba a širší screening mají změnit vyhlídky pacientů s rakovinou plic

Časný záchyt rakoviny plic: Pneumologové plánují širší genetické testování nádorů i propojení s mamografií. Přečtěte si přehled chystaných novinek.

Nové registrace EMA (28)

Slíva Jiří

Jaké nové léky schválila EMA? Seznamte se s inovacemi v léčbě MASH, HRT či chronické urtikarie a zjistěte jejich účinky. Otevřete si odborný přehled.

O tichém zloději kostí hovoří Vladimír Palička

Hátlová Petra, Palička Vladimír

Osteoporóza, diagnostika DXA, populační screening i léčba. Přečtěte si rozhovor s prof. Vladimírem Paličkou a zlepšete péči o své pacienty.

Nové registrace EMA (27)

Slíva Jiří

Zjistěte, jaké nové registrace EMA a stanoviska CHMP přinášejí přelom v léčbě diabetu 1. typu, HAE či karcinomu prsu. Přečtěte si odborný přehled!

Osteoporóza v roce 2025: klinická praxe a novinky v terapii v českém prostředí

Rosa Jan

Osteoporóza je rizikovým faktorem nízkotraumatických zlomenin. Její diagnostika zahrnuje anamnézu, klinické, denzitometrické (DXA) a laboratorní vyšetření. Jejich výstupem je zhodnocení krátko- a dlouhodobého rizika osteoporotické zlomeniny.
Vedle eliminace neskeletálních rizikových faktorů zlomenin je základem prevence i terapie osteoporózy suplementace vápníkem a vitaminem D, která je vzhledem k pravidelnému nedostatku uvedených živin v dietě téměř vždy nezbytná.
U pacientů ve zvýšeném riziku zlomeniny je namístě léčba ovlivňující aktivitu kostních buněk: léčba antiremodelační (bisfosfonáty a denosumab) nebo léčba osteoanabolická (teriparatid a romosozumab). U pacientů v nejvyšším riziku zlomeniny je indikováno zahájení osteoanabolické léčby, následované potentním antiremodelačním přípravkem (sekvenční léčba). U pacientů v nízkém a středním riziku zlomeniny je namístě šetrnější antiremodelační léčba, jež, v případě zvýšení rizika zlomeniny, umožňuje převedení na potentnější antiremodelační přípravek či osteoanabolikum. Do dlouhodobé léčby bisfosfonáty by měly být zařazovány pauzy, které nutně – vzhledem k perzistenci efektu bisfosfonátů – nemusí znamenat zvýšení rizika zlomeniny. Pacienti s léčenou osteoporózou by měli být klinicky vyšetřeni alespoň 1× ročně.
Klíčová slova: osteoporóza, vápník, vitamin D, bisfosfonáty, denosumab, teriparatid, romosozumab, sekvenční léčba

Osteoporóza pod kontrolou, úloha denosumabu v moderní interní medicíně

Růžičková Olga

Pokud dojde k porušení rovnováhy mezi novotvorbou a resorpcí kosti, vzniká nejprve osteopenický stav, a pokud tato nerovnováha trvá, dojde ke vzniku osteoporózy se všemi jejími komplikacemi, vedoucími k výraznému zhoršení kvality života a zvýšení morbidity i mortality. Již 15 let máme možnost používat v léčbě osteoporózy přípravek, který cíleně zasahuje do procesu kostní remodelace, a to ve smyslu útlumu resorpce kosti. Jeho použití je tedy nejefektivnější v případě vystupňované resorpce kosti, která není následována adekvátně zvýšenou novotvorbou. Je to zejména případ postmenopauzální osteoporózy. Denosumab je plně humánní monoklonální IgG2 protilátka proti ligandu receptoru aktivátoru nukleárního faktoru kappa B (RANKL). Tento lék je prvním reprezentantem biologického léku v oblasti léčby osteoporózy. Podání denosumabu vede ke snížení resorpce kosti a k nárůstu BMD (denzita kostního minerálu) cestou inhibice RANKL. Denosumab podávaný 2× ročně podkožně po dobu 36 měsíců vedl ke snížení rizika obratlových zlomenin, zlomenin v oblasti kyčle i neobratlových zlomenin u postmenopauzálních žen s osteoporózou. Léčba denosumabem i po 10 letech signifikantně snížila výskyt nonvertebrálních a klinických vertebrálních fraktur při zachování pozitivního poměru benefit/riziko. Po ukončení podávání denosumabu dochází k nárůstu hladin markerů kostního obratu, hodnoty BMD rychle klesají a narůstá riziko mnohočetných fraktur, proto je třeba navázat další antiresorpční terapií.
Klíčová slova: postmenopauzální osteoporóza, RANK, RANKL, kostní denzita, riziko zlomeniny, bezpečnost léčby, denosumab

Máme osteoporózu pod kontrolou?

Kostelníková Pavlína, Horák Pavel

Osteoporóza (OP) je v současné době jedním z nejvýznamnějších chronických onemocnění pohybového aparátu. Je charakterizována úbytkem kostní hmoty a zvýšeným rizikem fraktur. Patofyziologie osteoporózy je komplexní a zahrnuje nerovnováhu mezi resorpcí a novotvorbou kosti, přičemž klíčovou roli hraje genetika, hormonální změny související s menopauzou či andropauzou, chronická onemocnění, dlouhodobě podávaná léčiva a vlivy životního stylu. Jako onemocnění s dlouhým latentním průběhem zůstává často nediagnostikovaná až do okamžiku OP zlomeniny, jež bývá spojena s významným nárůstem morbidity a mortality. Vzhledem k postupně stárnoucí populaci a rostoucí incidenci OP fraktur nabývá problematika prevence, diagnostiky a adekvátní léčby stále většího významu.
Současné terapeutické přístupy zahrnují jak farmakologické intervence zaměřené na zpomalení kostní resorpce či stimulaci novotvorby, tak i nefarmakologická opatření zahrnující úpravu životního stylu, dietní doporučení a přiměřenou pohybovou aktivitu. V posledních letech se rozšiřují možnosti cílené léčby ovlivňující konkrétní molekulární mechanismy kostního metabolismu, což přináší nové perspektivy v individualizované terapii.
Klíčová slova: osteoporóza, skóre FRAX, sekvenční terapie, osteoanabolická terapie, teriparatid

Psoriáza není jen onemocnění kůže – prevence, screening a management komorbidit

Nováková Michaela

Psoriáza je chronické, multisystémové, imunitně zprostředkované zánětlivé onemocnění, které postihuje přibližně 3 % světové populace. Hlavní roli v patogenezi psoriázy hraje regulační osa IL-23/IL-17 spolu s imunitními buňkami, zejména makrofágy a dendritickými buňkami. V průběhu let se terapeutické přístupy významně vyvinuly a od konvenční lokální terapie a fototerapie se přesunuly k sofistikovanějším systémovým intervencím, jako jsou monoklonální protilátky a nejnověji i perorální malé molekuly. Péče o pacienty s psoriázou vyžaduje multidisciplinární přístup, který zohledňuje nejen postižení kůže, ale také kardiovaskulární rizikové faktory. Vzájemná spolupráce dermatologa a internisty se zaměřením na léčbu a dlouhodobé sledování může podstatně zlepšit průběh onemocnění a s ním spojených komplikací.
Klíčová slova: psoriáza, dermatologie, vnitřní lékařství, komorbidity, monoklonální protilátky, malé molekuly, multidisciplinární přístup

Revmatoidní artritida – intenzivní léčebné strategie pro dosažení remise a prevenci kloubní destrukce

Šenolt Ladislav

Revmatoidní artritida (RA) je chronické autoimunitní zánětlivé onemocnění vedoucí k postupnému poškození kloubů, ztrátě funkce a zhoršení kvality života. V posledních více než dvou dekádách došlo díky časné diagnostice, novým lékům a strategii léčby k cíli k zásadnímu zlepšení prognózy nemocných. Základem léčby zůstává metotrexát a krátkodobé podávání glukokortikoidů. Při nedostatečném efektu je nutná časná eskalace na biologickou léčbu nebo inhibitory Janusových kináz. Intenzivní přístup vede nejen k dosažení remise, ale i k prevenci destrukce kloubů a invalidity. Přesto zůstává část nemocných s tzv. obtížně léčitelnou RA, která vyžaduje komplexní a multidisciplinární přístup.
Klíčová slova: revmatoidní artritida, remise, chorobu modifikující antirevmatické léky, biologická léčba, inhibitory Janusových kináz, obtížně léčitelná RA

Současné možnosti antiresorpční léčby – zaměřeno na denosumab

Brunerová Ludmila

Osteoporóza je od okamžiku stanovení diagnózy celoživotním onemocněním, které vyžaduje dlouhodobou léčbu a dispenzarizaci. Z těchto důvodů je zcela klíčové vytvoření individuálního léčebného plánu, v němž je třeba zahrnout mj. věk, komorbidity a preferenci pacienta, denzitometrický nález, anamnézu zlomenin a zhodnotit riziko fraktury. Zatímco u pacientů ve velmi vysokém, případně ve vysokém riziku bychom jako první volbu měli zvážit léčbu anabolickou, neboť sekvence anabolikum – antiresorptivum vede k významně vyššímu nárůstu BMD a je účinnější v redukci rizika fraktur, u pacientů ve středním a nízkém riziku pak léčbu antiresorpční. Tou také navazujeme na ukončenou léčbu osteoanabolickou. V současné době jsou v Česku dostupné dvě skupiny antiosteoporotik s dominantně antiresorpčním účinkem – bisfosfonáty a denosumab, jejichž základní srovnání je předmětem tohoto textu.

Věkem podmíněná makulární degenerace

Rejholcová Dita

Věkem podmíněná makulární degenerace (VPMD) představuje jedno z nejčastějších očních onemocnění a současně nejčastější příčinu těžkého postižení centrální zrakové ostrosti u pacientů ve věku nad 50 let. Prevalence onemocnění roste s věkem. Celosvětově se odhaduje počet postižených na asi 200 milionů a předpokládá se, že do roku 2040 dosáhne, vzhledem ke globálnímu stárnutí populace, téměř 300 milionů. VPMD, jak již z názvu vyplývá, postihuje centrální oblast sítnice zvanou makula. Onemocnění je zpravidla oboustranné s asymetrickým postižením a s postupným rozvojem od počáteční lehké formy až po pokročilou formu terminální. Rozvoj a postupná progrese VPMD vedou k postižení centrálního vidění, což významně omezuje běžné denní aktivity jako čtení, drobné práce na blízko, schopnost rozpoznávat obličeje nebo řídit vozidlo. Cílem článku je přiblížit čtenářům základní charakteristiku a klasifikaci onemocnění, jeho příčiny, rizikové faktory, symptomy a možnosti diagnostiky a léčby.

Cílená léčba intersticiálních plicních procesů

Šterclová Martina

Intersticiální plicní procesy tvoří heterogenní skupinu chorob, pro něž je typické postižení plicních sklípků a drobných bronchiolů. Zatímco pro některé choroby je typické izolované postižení plicní tkáně, v jiných případech (například v rámci systémových chorob pojiva nebo sarkoidózy) jsou plíce jedním ze zasažených orgánů. Cílená léčba našla svoje největší využití právě u zmiňovaných systémových chorob pojiva, kde i plicní projevy umíme ovlivnit zásahem do imunopatogeneze nemoci. Uplatňuje se dále u nemocných s progredujícím fibrotizujícím fenotypem intersticiálního plicního postižení včetně idiopatické plicní fibrózy, kde současné léčebné možnosti umožňují zpomalit proces fibrotické přestavby plicní tkáně díky cílenému zásahu do mechanismu fibrogeneze. Pozadu nezůstávají ani vzácné intersticiální plicní procesy, cílená léčba je k dispozici pro část pacientů s plicní histiocytózou z Langerhansových buněk, pro pacienty s autoimunitní plicní alveolární proteinózou nebo pro nemocné s deficitem kyselé sfingomyelinázy, typ B.

Remise diabetu

Svačina Štěpán

Diabetes 2. typu je závažné onemocnění a přináší výrazné například kardiovaskulární a onkologické riziko. Podobná rizika přinášejí i s diabetem pevně svázaná onemocnění, tzv. komorbidity diabetu 2. typu, spojené s pojmem metabolický syndrom, a částečně i tzv. prediabetes. Prognóza diabetu 1. typu je dnes ovlivněna dostupnými technologiemi, jako jsou senzory, inzulinové pumpy, pumpy se zpětnou vazbou. Diabetik 1. typu tak dnes může prožít stejně zdravý život jako nediabetik, ale jeho život je znepříjemněn celoživotním podáváním inzulinu. Optimální by tedy bylo se diabetu hned po jeho zjištění zbavit a dívat se na něj trochu jako na infekci či jiné rychle léčitelné onemocnění, kterého se lze natrvalo zbavit. U diabetu 2. typu je tento výsledek reálný a u diabetu 1. typu se výrazně přiblížil.

Inovace pro život II: nová data ÚZIS a moderní léčba karcinomu tlustého střeva a konečníku

Moravcová Jindra

Inovace pro život je projekt mapující přínosy inovativní léčby pro pacienty, pro zdravotní a sociální systém i ekonomiku České republiky. V této studii od roku 2019 Asociace inovativního farmaceutického průmyslu (AIFP) spolupracuje s Ústavem zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS), poradenskou společností Ernst & Young (EY) a s řadou expertů. Další informace o projektu lze získat též prostřednictvím speciálního webového portálu inovaceprozivot.cz.

Biologická terapie idiopatických střevních zánětů cílená na interleukin 23

Lukáš Milan

Idiopatické střevní záněty (IBD – inflammatory bowel disease) jsou imunitně zprostředkované a geneticky podmíněné choroby, které vznikají na podkladě alterované imunitní odpovědi na různé antigenní stimuly. Je pochopitelné, že řada genů (v současné době je jich asi 250) se podílí nejen při vzniku nemoci a modifikaci fenotypu choroby, ale mají také vliv na terapeutickou odpověď.

Bimekizumab – účinná moderní léčba psoriázy

Rob Filip

V současnosti máme k dispozici v rámci moderní biologické terapie psoriázy účinné a efektivní možnosti, po první generaci blokátorů TNF-alfa zvýšily naše očekávání blokátory interleukinu (IL)-17 a IL-23. Díky tomu se standardem účinnosti stalo zlepšení psoriázy minimálně o 75 % (tzv. Psoriasis Area and Severity Index – PASI 75) nebo dokonce i 90 %. Bimekizumab je nejnovějším biologickým preparátem, který máme k dispozici, inhibující cytokiny IL-17A a IL-17F, který nám umožňuje u většiny pacientů dosáhnout úplného vymizení kožních projevů psoriázy.

Umělá inteligence může řešit nedostupnost a standardizaci péče o pacienty

Šoupal Jan, Moravcová Jindra

MUDr. Jan Šoupal, Ph.D.:
> Chtěl jste být vždycky lékařem?
Úplně původně ne, i když do zdravotnictví jsem namířeno měl. Studoval jsem zdravotního laboranta. Ale poměrně rychle jsem pochopil, že to nebude cesta, kterou chci jít. Po maturitě mi zbývalo buď jít na medicínu, nebo farmacii. Nabízely se i nějaké technické obory, ale ty mě nelákaly. Vybral jsem si medicínu a vcelku bez problému jsem prošel prvními ročníky. Spoustu předmětů z prvních ročníků jsem znal, protože jsem z nich maturoval. Mám třeba maturitu z histologie a patologie, hematologie a dalších předmětů, na kterých se z medicíny vyhazovalo a třeba studentům z gymnázií dělávají problémy. Mně zase dělala problémy fyzika, tu jsme měli na střední škole jenom do druhého ročníku a musel jsem se hodně snažit, abych dohnal to, co je studentům gymnázia přednášeno in extenso. Na druhou stranu biofyzika a podobné předměty nejsou na medicíně ty, na kterých se končí studium. Později se rozdíly setřely.

Metformin, probiotika a střevní mikrobiota – na prahu hledání nových perspektiv?

Vejmelka Jiří, Kohout Pavel

Změna životního stylu, včetně úpravy stravovacích návyků, představuje klíčový terapeutický přístup v léčbě metabolického syndromu a diabetes mellitus 2. typu. Rostoucí množství vědeckých poznatků o lidské mikrobiotě a analýza jejích změn v kontextu chronických onemocnění otevírají nové možnosti cílených léčebných strategií zaměřených na modulaci mikrobioty. Tato modulace může příznivě ovlivnit interakci mezi mikrobiotou a imunitním systémem, což je zásadní pro udržení homeostázy organismu. Prebiotika, probiotika, synbiotika a perspektivně také postbiotika představují slibné nástroje k podpoře správné funkce a rozvoje střevní mikrobioty. Jejich působení směřuje k harmonizaci mikrobiálního ekosystému a dosažení eubiózy, která je považována za jeden z klíčových faktorů zdraví. Kombinace metforminu s probiotiky se jeví jako perspektivní přístup k obnově eubiózy u pacientů s metabolickým syndromem a diabetes mellitus 2. typu.
Klíčová slova: diabetes mellitus, eubióza, metabolický syndrom, metformin, probiotika, střevní mikrobiota

Autoimunitní onemocnění štítné žlázy a diabetes

Radovnická Lucie, Krejčík Daniel, Zdurná Tereza

Diabetes mellitus a onemocnění štítné žlázy patří mezi nejčastější endokrinní poruchy a často se vyskytují společně. Hormonální regulace obou těchto systémů je úzce propojena, což ovlivňuje nejen metabolismus glukózy, ale i citlivost na inzulin. Tento článek nabízí souhrn aktuálních poznatků o výskytu tyreopatií u diabetiků, jejich patofyziologických mechanismech, vlivu na kompenzaci diabetu, diagnostických postupech a možnostech léčby. Hlavní důraz je kladen na klinické důsledky souběhu těchto onemocnění a jejich dopad na celkový zdravotní stav pacientů.
Klíčová slova: diabetes mellitus, štítná žláza hypertyreóza, hypotyreóza, inzulinová rezistence, metabolismus glukózy, autoimunitní tyreoiditida

Myslíme na osteoporózu diabetiků dostatečně?

Brunerová Ludmila

Diabetes mellitus obou nejčastěji se vyskytujících typů je spojen s vyšším rizikem osteoporotických zlomenin, ačkoli patofyziologické mechanismy se liší. Specifické zhodnocení rizika fraktur a screening osteoporózy by měly patřit ke standardní péči o pacienty s diabetem. Vlastní diagnostické a léčebné možnosti osteoporózy u diabetiků odpovídají s určitými specifiky postupům v obecné populaci, zvláštní zřetel bychom měli věnovat kompenzaci diabetu, snížení rizika hypoglykemií a specifických mikrovaskulárních komplikací a úpravě antidiabetické medikace u pacientů v riziku osteoporózy a zlomenin.
Klíčová slova: diabetes mellitus, osteoporóza, fraktury, screening, terapie

Erektilní dysfunkce u diabetiků: možnosti terapie

Broul Marek, Hujová Aneta, Liegertová Michaela

Cílem této přehledové práce je shrnout aktuální poznatky o erektilní dysfunkci (ED) u pacientů s diabetes mellitus, přiblížit hlavní patofyziologické mechanismy, diagnostické postupy a současné terapeutické možnosti včetně inovativních přístupů v léčbě. V úvodní části je diskutována epidemiologie ED u diabetiků, přičemž je zdůrazněna vysoká prevalence i význam tohoto onemocnění v klinické praxi. Následuje rozbor patofyziologických mechanismů se zaměřením na endoteliální dysfunkci, diabetickou neuropatii a hormonální odchylky, včetně hypogonadismu. V diagnostické části jsou popsány základní i speciální vyšetřovací metody, od anamnézy a fyzikálního vyšetření až po penilní dopplerovskou ultrasonografii. Terapie ED u diabetiků zahrnuje především farmakoterapii (inhibitory fosfodiesterázy 5, testosteronová substituce) a doplňkové postupy od psychosexuální terapie, přes režimová opatření až po invazivní metody, jako je injekční léčba či implantace penilních protéz. Erektilní dysfunkce se u pacientů s diabetem vyskytuje častěji a s vyšší mírou závažnosti. Je proto nutné přistupovat k těmto pacientům komplexně, zahrnout do diagnostiky metabolické a hormonální abnormality a pečlivě zvažovat individuální volbu terapie. Správně zvolená léčba může zlepšit kvalitu života pacientů a snížit jejich kardiovaskulární riziko. Další výzkum se zaměří na personalizaci terapie a na vliv nových antidiabetik na sexuální funkce.
Klíčová slova: erektilní dysfunkce, diabetes mellitus, inhibitory PDE‑5, testosteron, kardiovaskulární riziko, penilní protézy

Diabetes a infekce močových cest z pohledu infektologa

Cíchová Lucie, Bartoš Hynek, Hašková Kateřina

Infekce močových cest (IMC) jsou v populaci diabetiků ještě častější než u pacientů bez této komorbidity. V článku popisujeme příčiny této zvýšené prevalence se zaměřením na specifické rizikové faktory u diabetiků. Podrobně je vysvětlena problematika asymptomatické bakteriurie (ABU), která je poměrně běžným nálezem, často nesprávně léčeným antibiotiky. Jedinou indikací léčby ABU je těhotenství nebo invazivní urologický výkon. Podrobně je v článku prezentována problematika akutní cystitidy a pyelonefritidy, jejich správné diagnostiky a doporučené antibiotické léčby. Článek rovněž upozorňuje na interpretaci nálezu zlatého stafylokoka v moči. Osvojení správných, a přitom jednoduchých diagnostických a terapeutických zásad zvládání močových infekcí může přispět k redukci používání antibiotik, a tím i zachování jejich účinku pro budoucnost i pro konkrétního pacienta.
Klíčová slova: infekce, moč, cystitida, pyelonefritida, diabetes, antibiotika

Diabetické onemocnění ledvin a nové možnosti terapie

Janíčková Žďárská Denisa

Diabetické onemocnění ledvin (DKD) je závažnou komplikací diabetes mellitus a v současné době je hlavní příčinou konečného selhání ledvin. DKD je spojeno se zvýšenou morbiditou a mortalitou, zejména z kardiovaskulárních příčin. Dlouhá léta bylo jedinou možností zpomalení progrese funkce ledvin mimo intenzivní léčbu krevního tlaku a glykemie ovlivnění systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAS). I přes blokádu systému RAS, který tvoří doposud základní kámen léčby DKD, přetrvávalo poměrně značné reziduální riziko, které ovlivňují nové léčebné třídy, konkrétně inhibitory sodíko-glukózového kotransportéru 2, nesteroidní antagonisté mineralokortikoidních receptorů a agonisté receptoru pro glukagonu podobný peptid 1. Každý z přístupů ovlivňuje specifický patofyziologický bod DKD, a jejich kombinací tak dochází v současné době k maximalizaci nefroprotekce.
Klíčová slova: chronické onemocnění ledvin, diabetes mellitus, nefroprotekce, inhibitory SGLT2, agonisté receptoru GLP‑1, nesteroidní antagonisté mineralokortikoidních receptorů, eGFR; albuminurie

Chronické srdeční selhání u diabetiků: význam NT-proBNP v diagnostice a managementu

Jakabčin Jozef, Radovnická Lucie

Diabetes mellitus 2. typu je významným rizikovým faktorem pro rozvoj srdečního selhání, přičemž prevalence diabetu u pacientů se srdečním selháním stále roste. Včasná diagnostika srdečního selhání u diabetiků je často obtížná kvůli absenci typických symptomů v časných stadiích. NT-proBNP je významným diagnostickým markerem, který umožňuje časnou detekci subklinické kardiální dysfunkce a ulehčuje diferenciální diagnostiku dyspnoe.
Zvýšené hodnoty NT-proBNP korelují se závažností srdečního selhání a mohou signalizovat i atriální myopatii a riziko vzniku fibrilace síní. Interpretace NT-proBNP však musí zohlednit obezitu, renální funkci a přítomnost dalších komorbidit, které mohou ovlivnit jeho koncentraci. Kromě diagnostického využití je NT-proBNP i markerem odpovědi na terapii, zejména při léčbě inhibitory SGLT2, GLP‑1 receptorovými agonisty a ARNI (sakubitril/valsartanem).
Kombinace NT-proBNP s klinickým vyšetřením, EKG a echokardiografií umožňuje přesnější diagnostiku a individualizaci terapie. Monitorování NT-proBNP přispívá ke zlepšení prognózy pacientů s diabetem a srdečním selháním, snižuje riziko hospitalizací a umožňuje optimalizaci léčby.
Klíčová slova: diabetes mellitus 2. typu, srdeční selhání, NT-proBNP, HFpEF, HFrEF

Semaglutid ve studiích FLOW a SOUL

Flekač Milan

Semaglutid je antidiabetikum patřící do skupiny GLP‑1 receptorových agonistů, kteří mají významný účinek na úpravu glykemie i tělesné hmotnosti. Jako u jediného zástupce třídy GLP‑1 RA je možné vedle jeho podávání subkutánní injekcí 1× týdně také užívání perorálně 1× denně. Semaglutid patří mezi nejúčinnější antidiabetika ve smyslu kontroly glykemie a redukce tělesné hmotnosti. Perorální semaglutid je nejúčinnějším perorálním antidiabetikem. GLP‑1 RA mají vedle výše uvedeného také řadu na glukóze nezávislých příznivých efektů, konkrétně prokázanou kardioprotektivitu a nově má právě semaglutid (konkrétně injekční forma) také potvrzenou nefroprotektivitu. Článek se zaměřuje na výsledky studie FLOW s primárně renálními cíli a studii SOUL, která měla primárně kardiovaskulární cíle u osob s DM 2. typu léčených perorálním semaglutidem.
Klíčová slova: semaglutid, nefroprotektivita, kardioprotektivita, GLP‑1

Tirzepatid v terapii diabetu a obezity

Doležalová Barbora

Tirzepatid je duální agonista receptorů GLP‑1 a GIP indikovaný k léčbě diabetu 2. typu a obezity. Současným agonismem dvou inkretinových drah poskytuje tirzepatid lepší kontrolu glykemie, snižuje chuť k jídlu a navozuje vyšší úbytek hmotnosti než dosud používané molekuly ze skupiny agonistů GLP‑1 receptoru. Klinická studie SURPASS‑2 prokázala, že tirzepatid dosahuje významnějšího snížení HbA1c a redukce tělesné hmotnosti než semaglutid. Studie SURMOUNT ukázaly, že tirzepatid dokáže u pacientů s obezitou snížit tělesnou hmotnost až o 22,5 %, což je výsledek srovnatelný s bariatrickou chirurgií. Tirzepatid se tak jeví jako jeden z nejúčinnějších léků pro léčbu diabetu 2. typu i obezity, s potenciálem změnit standardy léčby těchto metabolických onemocnění.
Klíčová slova: diabetes mellitus, obezita, tirzepatid, kompenzace diabetu, dlouhodobá regulace tělesné hmotnosti

Využití glukózových senzorů u diabetiků 2. typu

Kordíková Kristina, Kolár Leoš, Radovnická Lucie

Diabetes mellitus 2. typu patří mezi nejčastější metabolická onemocnění a jeho efektivní management vyžaduje pravidelné monitorování glykemie. Zlatým standardem pro monitoraci glykemie u diabetiků 2. typu je měření glykemie pomocí glukometru. Tato metoda však má své limity a nedostatky, a to především omezenou výpovědní hodnotu a větší zátěž pacienta. Naproti tomu kontinuální monitorace glukózy pomocí senzoru (CGM) představuje moderní technologii, která umožňuje detailnější sledování glykemických profilů a podporuje individualizaci léčby. Přestože je dnes využití CGM u pacientů s diabetes mellitus 1. typu (DM1T) již standardem, jeho přínosy se čím dál více ukazují i u pacientů s diabetes mellitus 2. typu (DM2T), zejména u pacientů léčených intenzifikovaným inzulinovým režimem. Tento přehledový článek shrnuje principy CGM, nejpoužívanější typy senzorů a jejich klinické přínosy u DM2T. Diskutovány jsou také ekonomické aspekty a současné i navrhované možnosti úhrady ze zdravotního pojištění.
Klíčová slova: diabetes mellitus 2. typu, kontinuální monitorace glukózy, CGM, hypoglykemie, intenzifikovaný inzulinový režim, glukózové senzory

Dokážeme vyléčit diabetes 1. typu?

Neuman Vít

Metabolická kompenzace lidí žijících s diabetes mellitus 1. typu (DM1) se v poslední dekádě významně zlepšila, ale u většiny z nich stále nedosahuje doporučených cílů. Zlatým grálem diabetologie tak stále zůstává úplné vyléčení DM1, buď zastavením jeho progrese v časných stadiích imunosupresivní léčbou, nebo transplantací beta-buněk u dlouhotrvajícího DM1. Recentní pokroky v obou z těchto léčebných přístupů dávají lidem s DM1 naději na brzké vyléčení.
Klíčová slova: diabetes mellitus 1. typu, imunosupresivní terapie, transplantace beta-buněk

Deeskalace antitrombotické léčby – strategie včasné deeskalace z duální terapie na monoterapii tikagrelorem po perkutánní koronární intervenci (PCI)

Krupička Jiří, Budek Tomáš, Franc Pavel, Králík Robin

Zkraťte duální protidestičkovou léčbu a snižte riziko krvácení. Zjistěte, u kterých pacientů po PCI je bezpečná deeskalace na tikagrelor.