Osteoporóza, diagnostika DXA, populační screening i léčba. Přečtěte si rozhovor s prof. Vladimírem Paličkou a zlepšete péči o své pacienty.
Osteoporóza
Dva roky s Populačním programem časného záchytu osteoporózy: radosti a starosti v ordinacích praktických lékařů
Osteoporóza je chronické a dlouhodobě podceňované onemocnění, které postihuje každou druhou ženu a každého pátého muže staršího 50 let. Často se projeví až zlomeninou, která může být pro pacienta osudová. My praktičtí lékaři jsme byli roky konfrontováni s tím, že jsme nemohli našim pacientům pomoci. Nebyly vyšetřovací kapacity, v některých obdobích jsme ani nemohli denzitometrické vyšetření indikovat. V léčbě osteoporózy byla situace ještě horší, až do konce roku 2024 jsme v naší odbornosti měli k dispozici pouze přípravky s kalciem a vitaminem D. Většina pacientů byla diagnostikována až po prodělané zlomenině, a i poté zůstávala osteoporóza často neléčená, protože specializované ambulance, které by zajistily diagnostiku a léčbu, byly pro většinu populace nedostupné. Neudržitelnost tohoto stavu byla zřejmá jak zainteresovaným odborným společnostem, tak i plátcům, zejména Všeobecné zdravotní pojišťovně. A tak se zrodil Populační program časného záchytu osteoporózy.
Poruchy hladiny magnesia v denní praxi
Hypomagnesemie patří k nejčastějším, avšak často přehlíženým elektrolytovým poruchám v ambulantní i nemocniční praxi. Vzniká při farmakoterapii (zejména diuretika a inhibitory protonové pumpy), chronickém abúzu alkoholu, gastrointestinálních ztrátách a u stavů spojených s inzulinovou rezistencí či malnutricí. Klinicky se manifestuje neuromuskulární dráždivostí, křečemi, poruchami vědomí, a především arytmiemi; často koexistuje s hypokalemií a hypokalcemií, které zhoršuje. Dlouhodobý deficit zvyšuje mj. riziko osteoporózy a urolitiázy. Hypermagnesemie je naopak vzácná a typicky sekundární při renální insuficienci nebo iatrogenní zátěži. Včasná diagnostika poruch metabolismu magnesia, cílená substituce hypomagnesemie a úprava vyvolávajících faktorů mají přímý dopad na stabilitu vnitřního prostředí a prevenci komplikací.
Klíčová slova: hořčík, hypomagnesemie, hypermagnesemie, arytmie, hypokalemie, osteoporóza, urolitiáza, praktické lékařství
Osteoporóza v roce 2025: klinická praxe a novinky v terapii v českém prostředí
Osteoporóza je rizikovým faktorem nízkotraumatických zlomenin. Její diagnostika zahrnuje anamnézu, klinické, denzitometrické (DXA) a laboratorní vyšetření. Jejich výstupem je zhodnocení krátko- a dlouhodobého rizika osteoporotické zlomeniny.
Vedle eliminace neskeletálních rizikových faktorů zlomenin je základem prevence i terapie osteoporózy suplementace vápníkem a vitaminem D, která je vzhledem k pravidelnému nedostatku uvedených živin v dietě téměř vždy nezbytná.
U pacientů ve zvýšeném riziku zlomeniny je namístě léčba ovlivňující aktivitu kostních buněk: léčba antiremodelační (bisfosfonáty a denosumab) nebo léčba osteoanabolická (teriparatid a romosozumab). U pacientů v nejvyšším riziku zlomeniny je indikováno zahájení osteoanabolické léčby, následované potentním antiremodelačním přípravkem (sekvenční léčba). U pacientů v nízkém a středním riziku zlomeniny je namístě šetrnější antiremodelační léčba, jež, v případě zvýšení rizika zlomeniny, umožňuje převedení na potentnější antiremodelační přípravek či osteoanabolikum. Do dlouhodobé léčby bisfosfonáty by měly být zařazovány pauzy, které nutně – vzhledem k perzistenci efektu bisfosfonátů – nemusí znamenat zvýšení rizika zlomeniny. Pacienti s léčenou osteoporózou by měli být klinicky vyšetřeni alespoň 1× ročně.
Klíčová slova: osteoporóza, vápník, vitamin D, bisfosfonáty, denosumab, teriparatid, romosozumab, sekvenční léčba
Osteoporóza pod kontrolou, úloha denosumabu v moderní interní medicíně
Pokud dojde k porušení rovnováhy mezi novotvorbou a resorpcí kosti, vzniká nejprve osteopenický stav, a pokud tato nerovnováha trvá, dojde ke vzniku osteoporózy se všemi jejími komplikacemi, vedoucími k výraznému zhoršení kvality života a zvýšení morbidity i mortality. Již 15 let máme možnost používat v léčbě osteoporózy přípravek, který cíleně zasahuje do procesu kostní remodelace, a to ve smyslu útlumu resorpce kosti. Jeho použití je tedy nejefektivnější v případě vystupňované resorpce kosti, která není následována adekvátně zvýšenou novotvorbou. Je to zejména případ postmenopauzální osteoporózy. Denosumab je plně humánní monoklonální IgG2 protilátka proti ligandu receptoru aktivátoru nukleárního faktoru kappa B (RANKL). Tento lék je prvním reprezentantem biologického léku v oblasti léčby osteoporózy. Podání denosumabu vede ke snížení resorpce kosti a k nárůstu BMD (denzita kostního minerálu) cestou inhibice RANKL. Denosumab podávaný 2× ročně podkožně po dobu 36 měsíců vedl ke snížení rizika obratlových zlomenin, zlomenin v oblasti kyčle i neobratlových zlomenin u postmenopauzálních žen s osteoporózou. Léčba denosumabem i po 10 letech signifikantně snížila výskyt nonvertebrálních a klinických vertebrálních fraktur při zachování pozitivního poměru benefit/riziko. Po ukončení podávání denosumabu dochází k nárůstu hladin markerů kostního obratu, hodnoty BMD rychle klesají a narůstá riziko mnohočetných fraktur, proto je třeba navázat další antiresorpční terapií.
Klíčová slova: postmenopauzální osteoporóza, RANK, RANKL, kostní denzita, riziko zlomeniny, bezpečnost léčby, denosumab
Máme osteoporózu pod kontrolou?
Osteoporóza (OP) je v současné době jedním z nejvýznamnějších chronických onemocnění pohybového aparátu. Je charakterizována úbytkem kostní hmoty a zvýšeným rizikem fraktur. Patofyziologie osteoporózy je komplexní a zahrnuje nerovnováhu mezi resorpcí a novotvorbou kosti, přičemž klíčovou roli hraje genetika, hormonální změny související s menopauzou či andropauzou, chronická onemocnění, dlouhodobě podávaná léčiva a vlivy životního stylu. Jako onemocnění s dlouhým latentním průběhem zůstává často nediagnostikovaná až do okamžiku OP zlomeniny, jež bývá spojena s významným nárůstem morbidity a mortality. Vzhledem k postupně stárnoucí populaci a rostoucí incidenci OP fraktur nabývá problematika prevence, diagnostiky a adekvátní léčby stále většího významu.
Současné terapeutické přístupy zahrnují jak farmakologické intervence zaměřené na zpomalení kostní resorpce či stimulaci novotvorby, tak i nefarmakologická opatření zahrnující úpravu životního stylu, dietní doporučení a přiměřenou pohybovou aktivitu. V posledních letech se rozšiřují možnosti cílené léčby ovlivňující konkrétní molekulární mechanismy kostního metabolismu, což přináší nové perspektivy v individualizované terapii.
Klíčová slova: osteoporóza, skóre FRAX, sekvenční terapie, osteoanabolická terapie, teriparatid
Současné možnosti antiresorpční léčby – zaměřeno na denosumab
Osteoporóza je od okamžiku stanovení diagnózy celoživotním onemocněním, které vyžaduje dlouhodobou léčbu a dispenzarizaci. Z těchto důvodů je zcela klíčové vytvoření individuálního léčebného plánu, v němž je třeba zahrnout mj. věk, komorbidity a preferenci pacienta, denzitometrický nález, anamnézu zlomenin a zhodnotit riziko fraktury. Zatímco u pacientů ve velmi vysokém, případně ve vysokém riziku bychom jako první volbu měli zvážit léčbu anabolickou, neboť sekvence anabolikum – antiresorptivum vede k významně vyššímu nárůstu BMD a je účinnější v redukci rizika fraktur, u pacientů ve středním a nízkém riziku pak léčbu antiresorpční. Tou také navazujeme na ukončenou léčbu osteoanabolickou. V současné době jsou v Česku dostupné dvě skupiny antiosteoporotik s dominantně antiresorpčním účinkem – bisfosfonáty a denosumab, jejichž základní srovnání je předmětem tohoto textu.
MUDr. Richard Pikner, Ph.D.: „Když se nám zdá, že něco v medicíně nemá logiku, tak o tom prostě většinou jenom nevíme dost.“
• Primář Oddělení klinických laboratoří a kostního metabolismu, Klatovská nemocnice a.s., odborný garant pro klinickou biochemii, odborný garant pro klinickou osteologii.
• Odborný asistent ÚKBH, LF UK v Plzni.
• Místopředseda Společnosti pro metabolická onemocnění skeletu ČLS JEP a místopředseda Společnosti klinické biochemie ČLS JEP.
• Člen Endokrinologické společnosti ČLS JEP, Společnosti pro menopauzu a andropauzu ČLS JEP, Společnosti nukleární medicíny, sekce imunoanalýzy ČLS JEP a člen mezinárodních odborných společností American Society for Bone and Mineral Research (ASBMR) a American Association for Clinical Chemistry (AACC).
Role hořčíku v biochemických a fyziologických procesech
Hořčík, hlavní intracelulární dvojmocný kation Mg2+, je kofaktorem stovek enzymů nezbytných pro syntézu bílkovin, tvorbu energie a metabolismus nukleových kyselin. Tvorbou Mg-ATP stabilizuje ATP pro fosforylační reakce a moduluje průchodnost iontových kanálů, čímž ovlivňuje membránovou excitabilitu a signální dráhy cAMP a IP₃. V jádře zajišťuje strukturální integritu DNA/RNA a aktivitu polymeráz, zatímco v nervovém systému podporuje synaptickou plasticitu a neuroprotektivní mechanismy. Narušení homeostázy hořčíku je spojeno s celou plejádou patologických stavů zahrnujících především metabolická, kardiovaskulární a neurologická onemocnění.
Magnesium a jeho suplementace v rámci primární péče
Magnesium (Mg2+) je životně důležitý prvek pro funkci a zdraví buněk, nachází se ve všech organismech a je klíčovým kofaktorem adenosintrifosfátu (ATP), buněčného zdroje energie. Podílí se na zásadních buněčných a fyziologických procesech, včetně vazby nukleotidů a regulace enzymatické aktivity. Všechny ATPázové reakce vyžadují komplex Mg2+ s ATP, což je nezbytné pro funkce RNA a DNA. Hořčík ovlivňuje metabolismus glukózy, lipidů a bílkovin, řídí nervosvalové funkce, srdeční rytmus a reguluje cévní tonus a sekreci hormonů. Dále hraje roli v centrálním nervovém systému jako modulátor N‑methyl-D-aspartátu a je zapojen do nitrobuněčné signalizace a regulace cirkadiánního rytmu. Prevalence hypomagnezemie se pohybuje v rozmezí 3–10 % v běžné populaci, ale stoupá například u pacientů s diabetem 2. typu a u pacientů na intenzivní péči, kde přesahuje 65 %.
Poruchy hladiny magnesia v denní praxi
Poruchy hladiny magnesia jsou v klinické praxi časté a mohou mít závažné důsledky. Hypomagnesemie, tedy nedostatek hořčíku, je obzvláště rozšířená a často přehlížená. Může být způsobena užíváním léků, jako jsou diuretika nebo inhibitory protonové pumpy, a souvisí také s chronickým alkoholismem a poruchami vstřebávání. Mezi její projevy patří svalové křeče, poruchy vědomí, a především závažné srdeční arytmie. Dlouhodobý nedostatek magnesia zvyšuje riziko osteoporózy a vzniku ledvinových kamenů. Hypermagnesemie (nadbytek hořčíku) je naopak vzácná a většinou vzniká jako důsledek špatné funkce ledvin. Včasná diagnostika a cílená léčba jsou klíčové, protože korekce magnesia má přímý vliv na stabilitu vnitřního prostředí a prevenci komplikací. Pro účinnou léčbu hypomagnesemie jsou dostupné různé formy, přičemž nejefektivnější jsou léčivé přípravky s dobrou biologickou dostupností, například Magnosolv.
Bolesti dolní poloviny zad
Bolest zad (BZ) patří mezi jednu z nejčastějších příčin vyhledání lékařské péče. Charakter BZ závisí na vyvolávající příčině a anatomické lokalizaci. Projevuje se bolestí, svalovým napětím a ztuhlostí. Příčiny BZ zahrnují somatické faktory i psychosociální vlivy. BZ můžeme rozdělit podle řady kritérií. Dělí se na specifické (s jasnou příčinou), nespecifické (nejasného původu) a podle trvání (akutní, subakutní, chronické). Prostá bolest dolní poloviny zad musí být odlišena od zánětlivé BZ. Zánětlivá BZ, spojená se spondyloartritidami, se projevuje klidovou, často plíživě nastupující bolestí, ranní ztuhlostí a odpovědí na nesteroidní antirevmatika. Systém „červených praporků“ pomáhá identifikovat závažná onemocnění spojená s BZ. Diagnostika často vyžaduje multi-oborovou spolupráci. Terapie zahrnuje farmakologické (analgetika, myorelaxancia) a nefarmakologické postupy (rehabilitace, chirurgické postupy a další).
Myslíme na osteoporózu diabetiků dostatečně?
Diabetes mellitus obou nejčastěji se vyskytujících typů je spojen s vyšším rizikem osteoporotických zlomenin, ačkoli patofyziologické mechanismy se liší. Specifické zhodnocení rizika fraktur a screening osteoporózy by měly patřit ke standardní péči o pacienty s diabetem. Vlastní diagnostické a léčebné možnosti osteoporózy u diabetiků odpovídají s určitými specifiky postupům v obecné populaci, zvláštní zřetel bychom měli věnovat kompenzaci diabetu, snížení rizika hypoglykemií a specifických mikrovaskulárních komplikací a úpravě antidiabetické medikace u pacientů v riziku osteoporózy a zlomenin.
Klíčová slova: diabetes mellitus, osteoporóza, fraktury, screening, terapie
Umělá inteligence může řešit nedostupnost a standardizaci péče o pacienty
MUDr. Jan Šoupal, Ph.D.:
> Chtěl jste být vždycky lékařem?
Úplně původně ne, i když do zdravotnictví jsem namířeno měl. Studoval jsem zdravotního laboranta. Ale poměrně rychle jsem pochopil, že to nebude cesta, kterou chci jít. Po maturitě mi zbývalo buď jít na medicínu, nebo farmacii. Nabízely se i nějaké technické obory, ale ty mě nelákaly. Vybral jsem si medicínu a vcelku bez problému jsem prošel prvními ročníky. Spoustu předmětů z prvních ročníků jsem znal, protože jsem z nich maturoval. Mám třeba maturitu z histologie a patologie, hematologie a dalších předmětů, na kterých se z medicíny vyhazovalo a třeba studentům z gymnázií dělávají problémy. Mně zase dělala problémy fyzika, tu jsme měli na střední škole jenom do druhého ročníku a musel jsem se hodně snažit, abych dohnal to, co je studentům gymnázia přednášeno in extenso. Na druhou stranu biofyzika a podobné předměty nejsou na medicíně ty, na kterých se končí studium. Později se rozdíly setřely.
Metformin, probiotika a střevní mikrobiota – na prahu hledání nových perspektiv?
Změna životního stylu, včetně úpravy stravovacích návyků, představuje klíčový terapeutický přístup v léčbě metabolického syndromu a diabetes mellitus 2. typu. Rostoucí množství vědeckých poznatků o lidské mikrobiotě a analýza jejích změn v kontextu chronických onemocnění otevírají nové možnosti cílených léčebných strategií zaměřených na modulaci mikrobioty. Tato modulace může příznivě ovlivnit interakci mezi mikrobiotou a imunitním systémem, což je zásadní pro udržení homeostázy organismu. Prebiotika, probiotika, synbiotika a perspektivně také postbiotika představují slibné nástroje k podpoře správné funkce a rozvoje střevní mikrobioty. Jejich působení směřuje k harmonizaci mikrobiálního ekosystému a dosažení eubiózy, která je považována za jeden z klíčových faktorů zdraví. Kombinace metforminu s probiotiky se jeví jako perspektivní přístup k obnově eubiózy u pacientů s metabolickým syndromem a diabetes mellitus 2. typu.
Klíčová slova: diabetes mellitus, eubióza, metabolický syndrom, metformin, probiotika, střevní mikrobiota
Autoimunitní onemocnění štítné žlázy a diabetes
Diabetes mellitus a onemocnění štítné žlázy patří mezi nejčastější endokrinní poruchy a často se vyskytují společně. Hormonální regulace obou těchto systémů je úzce propojena, což ovlivňuje nejen metabolismus glukózy, ale i citlivost na inzulin. Tento článek nabízí souhrn aktuálních poznatků o výskytu tyreopatií u diabetiků, jejich patofyziologických mechanismech, vlivu na kompenzaci diabetu, diagnostických postupech a možnostech léčby. Hlavní důraz je kladen na klinické důsledky souběhu těchto onemocnění a jejich dopad na celkový zdravotní stav pacientů.
Klíčová slova: diabetes mellitus, štítná žláza hypertyreóza, hypotyreóza, inzulinová rezistence, metabolismus glukózy, autoimunitní tyreoiditida
Myslíme na osteoporózu diabetiků dostatečně?
Diabetes mellitus obou nejčastěji se vyskytujících typů je spojen s vyšším rizikem osteoporotických zlomenin, ačkoli patofyziologické mechanismy se liší. Specifické zhodnocení rizika fraktur a screening osteoporózy by měly patřit ke standardní péči o pacienty s diabetem. Vlastní diagnostické a léčebné možnosti osteoporózy u diabetiků odpovídají s určitými specifiky postupům v obecné populaci, zvláštní zřetel bychom měli věnovat kompenzaci diabetu, snížení rizika hypoglykemií a specifických mikrovaskulárních komplikací a úpravě antidiabetické medikace u pacientů v riziku osteoporózy a zlomenin.
Klíčová slova: diabetes mellitus, osteoporóza, fraktury, screening, terapie
Erektilní dysfunkce u diabetiků: možnosti terapie
Cílem této přehledové práce je shrnout aktuální poznatky o erektilní dysfunkci (ED) u pacientů s diabetes mellitus, přiblížit hlavní patofyziologické mechanismy, diagnostické postupy a současné terapeutické možnosti včetně inovativních přístupů v léčbě. V úvodní části je diskutována epidemiologie ED u diabetiků, přičemž je zdůrazněna vysoká prevalence i význam tohoto onemocnění v klinické praxi. Následuje rozbor patofyziologických mechanismů se zaměřením na endoteliální dysfunkci, diabetickou neuropatii a hormonální odchylky, včetně hypogonadismu. V diagnostické části jsou popsány základní i speciální vyšetřovací metody, od anamnézy a fyzikálního vyšetření až po penilní dopplerovskou ultrasonografii. Terapie ED u diabetiků zahrnuje především farmakoterapii (inhibitory fosfodiesterázy 5, testosteronová substituce) a doplňkové postupy od psychosexuální terapie, přes režimová opatření až po invazivní metody, jako je injekční léčba či implantace penilních protéz. Erektilní dysfunkce se u pacientů s diabetem vyskytuje častěji a s vyšší mírou závažnosti. Je proto nutné přistupovat k těmto pacientům komplexně, zahrnout do diagnostiky metabolické a hormonální abnormality a pečlivě zvažovat individuální volbu terapie. Správně zvolená léčba může zlepšit kvalitu života pacientů a snížit jejich kardiovaskulární riziko. Další výzkum se zaměří na personalizaci terapie a na vliv nových antidiabetik na sexuální funkce.
Klíčová slova: erektilní dysfunkce, diabetes mellitus, inhibitory PDE‑5, testosteron, kardiovaskulární riziko, penilní protézy
Diabetes a infekce močových cest z pohledu infektologa
Infekce močových cest (IMC) jsou v populaci diabetiků ještě častější než u pacientů bez této komorbidity. V článku popisujeme příčiny této zvýšené prevalence se zaměřením na specifické rizikové faktory u diabetiků. Podrobně je vysvětlena problematika asymptomatické bakteriurie (ABU), která je poměrně běžným nálezem, často nesprávně léčeným antibiotiky. Jedinou indikací léčby ABU je těhotenství nebo invazivní urologický výkon. Podrobně je v článku prezentována problematika akutní cystitidy a pyelonefritidy, jejich správné diagnostiky a doporučené antibiotické léčby. Článek rovněž upozorňuje na interpretaci nálezu zlatého stafylokoka v moči. Osvojení správných, a přitom jednoduchých diagnostických a terapeutických zásad zvládání močových infekcí může přispět k redukci používání antibiotik, a tím i zachování jejich účinku pro budoucnost i pro konkrétního pacienta.
Klíčová slova: infekce, moč, cystitida, pyelonefritida, diabetes, antibiotika
Diabetické onemocnění ledvin a nové možnosti terapie
Diabetické onemocnění ledvin (DKD) je závažnou komplikací diabetes mellitus a v současné době je hlavní příčinou konečného selhání ledvin. DKD je spojeno se zvýšenou morbiditou a mortalitou, zejména z kardiovaskulárních příčin. Dlouhá léta bylo jedinou možností zpomalení progrese funkce ledvin mimo intenzivní léčbu krevního tlaku a glykemie ovlivnění systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAS). I přes blokádu systému RAS, který tvoří doposud základní kámen léčby DKD, přetrvávalo poměrně značné reziduální riziko, které ovlivňují nové léčebné třídy, konkrétně inhibitory sodíko-glukózového kotransportéru 2, nesteroidní antagonisté mineralokortikoidních receptorů a agonisté receptoru pro glukagonu podobný peptid 1. Každý z přístupů ovlivňuje specifický patofyziologický bod DKD, a jejich kombinací tak dochází v současné době k maximalizaci nefroprotekce.
Klíčová slova: chronické onemocnění ledvin, diabetes mellitus, nefroprotekce, inhibitory SGLT2, agonisté receptoru GLP‑1, nesteroidní antagonisté mineralokortikoidních receptorů, eGFR; albuminurie
Chronické srdeční selhání u diabetiků: význam NT-proBNP v diagnostice a managementu
Diabetes mellitus 2. typu je významným rizikovým faktorem pro rozvoj srdečního selhání, přičemž prevalence diabetu u pacientů se srdečním selháním stále roste. Včasná diagnostika srdečního selhání u diabetiků je často obtížná kvůli absenci typických symptomů v časných stadiích. NT-proBNP je významným diagnostickým markerem, který umožňuje časnou detekci subklinické kardiální dysfunkce a ulehčuje diferenciální diagnostiku dyspnoe.
Zvýšené hodnoty NT-proBNP korelují se závažností srdečního selhání a mohou signalizovat i atriální myopatii a riziko vzniku fibrilace síní. Interpretace NT-proBNP však musí zohlednit obezitu, renální funkci a přítomnost dalších komorbidit, které mohou ovlivnit jeho koncentraci. Kromě diagnostického využití je NT-proBNP i markerem odpovědi na terapii, zejména při léčbě inhibitory SGLT2, GLP‑1 receptorovými agonisty a ARNI (sakubitril/valsartanem).
Kombinace NT-proBNP s klinickým vyšetřením, EKG a echokardiografií umožňuje přesnější diagnostiku a individualizaci terapie. Monitorování NT-proBNP přispívá ke zlepšení prognózy pacientů s diabetem a srdečním selháním, snižuje riziko hospitalizací a umožňuje optimalizaci léčby.
Klíčová slova: diabetes mellitus 2. typu, srdeční selhání, NT-proBNP, HFpEF, HFrEF
Semaglutid ve studiích FLOW a SOUL
Semaglutid je antidiabetikum patřící do skupiny GLP‑1 receptorových agonistů, kteří mají významný účinek na úpravu glykemie i tělesné hmotnosti. Jako u jediného zástupce třídy GLP‑1 RA je možné vedle jeho podávání subkutánní injekcí 1× týdně také užívání perorálně 1× denně. Semaglutid patří mezi nejúčinnější antidiabetika ve smyslu kontroly glykemie a redukce tělesné hmotnosti. Perorální semaglutid je nejúčinnějším perorálním antidiabetikem. GLP‑1 RA mají vedle výše uvedeného také řadu na glukóze nezávislých příznivých efektů, konkrétně prokázanou kardioprotektivitu a nově má právě semaglutid (konkrétně injekční forma) také potvrzenou nefroprotektivitu. Článek se zaměřuje na výsledky studie FLOW s primárně renálními cíli a studii SOUL, která měla primárně kardiovaskulární cíle u osob s DM 2. typu léčených perorálním semaglutidem.
Klíčová slova: semaglutid, nefroprotektivita, kardioprotektivita, GLP‑1
Tirzepatid v terapii diabetu a obezity
Tirzepatid je duální agonista receptorů GLP‑1 a GIP indikovaný k léčbě diabetu 2. typu a obezity. Současným agonismem dvou inkretinových drah poskytuje tirzepatid lepší kontrolu glykemie, snižuje chuť k jídlu a navozuje vyšší úbytek hmotnosti než dosud používané molekuly ze skupiny agonistů GLP‑1 receptoru. Klinická studie SURPASS‑2 prokázala, že tirzepatid dosahuje významnějšího snížení HbA1c a redukce tělesné hmotnosti než semaglutid. Studie SURMOUNT ukázaly, že tirzepatid dokáže u pacientů s obezitou snížit tělesnou hmotnost až o 22,5 %, což je výsledek srovnatelný s bariatrickou chirurgií. Tirzepatid se tak jeví jako jeden z nejúčinnějších léků pro léčbu diabetu 2. typu i obezity, s potenciálem změnit standardy léčby těchto metabolických onemocnění.
Klíčová slova: diabetes mellitus, obezita, tirzepatid, kompenzace diabetu, dlouhodobá regulace tělesné hmotnosti
Využití glukózových senzorů u diabetiků 2. typu
Diabetes mellitus 2. typu patří mezi nejčastější metabolická onemocnění a jeho efektivní management vyžaduje pravidelné monitorování glykemie. Zlatým standardem pro monitoraci glykemie u diabetiků 2. typu je měření glykemie pomocí glukometru. Tato metoda však má své limity a nedostatky, a to především omezenou výpovědní hodnotu a větší zátěž pacienta. Naproti tomu kontinuální monitorace glukózy pomocí senzoru (CGM) představuje moderní technologii, která umožňuje detailnější sledování glykemických profilů a podporuje individualizaci léčby. Přestože je dnes využití CGM u pacientů s diabetes mellitus 1. typu (DM1T) již standardem, jeho přínosy se čím dál více ukazují i u pacientů s diabetes mellitus 2. typu (DM2T), zejména u pacientů léčených intenzifikovaným inzulinovým režimem. Tento přehledový článek shrnuje principy CGM, nejpoužívanější typy senzorů a jejich klinické přínosy u DM2T. Diskutovány jsou také ekonomické aspekty a současné i navrhované možnosti úhrady ze zdravotního pojištění.
Klíčová slova: diabetes mellitus 2. typu, kontinuální monitorace glukózy, CGM, hypoglykemie, intenzifikovaný inzulinový režim, glukózové senzory
Dokážeme vyléčit diabetes 1. typu?
Metabolická kompenzace lidí žijících s diabetes mellitus 1. typu (DM1) se v poslední dekádě významně zlepšila, ale u většiny z nich stále nedosahuje doporučených cílů. Zlatým grálem diabetologie tak stále zůstává úplné vyléčení DM1, buď zastavením jeho progrese v časných stadiích imunosupresivní léčbou, nebo transplantací beta-buněk u dlouhotrvajícího DM1. Recentní pokroky v obou z těchto léčebných přístupů dávají lidem s DM1 naději na brzké vyléčení.
Klíčová slova: diabetes mellitus 1. typu, imunosupresivní terapie, transplantace beta-buněk
Propojení mezi žilními a kardiovaskulárními chorobami jako nová realita vaskulární medicíny
Změňte pohled na chronické žilní onemocnění. Zjistěte, proč CVO zvyšuje kardiovaskulární riziko a jak efektivně zasáhnout pomocí MPFF. Otevřete článek.
NT-proBNP jako integrální součást preventivní péče a diagnostiky srdečního selhání v ambulanci všeobecného praktického lékaře
Zaveďte screening NT-proBNP do své praxe VPL. Zjistěte aktuální indikační kritéria, úhrady i možnosti POCT analyzátorů. Přečtěte si celý článek!
Deeskalace antitrombotické léčby – strategie včasné deeskalace z duální terapie na monoterapii tikagrelorem po perkutánní koronární intervenci (PCI)
Zkraťte duální protidestičkovou léčbu a snižte riziko krvácení. Zjistěte, u kterých pacientů po PCI je bezpečná deeskalace na tikagrelor.
Telmisartan – antihypertenzivum s komplexním farmakologickým profilem a příznivými metabolickými účinky
Telmisartan neřeší jen tlak. Znáte jeho vliv na metabolický syndrom či nefroprotektivní účinky? Otevřete si detailní přehled pro vaši praxi.
Metoprolol s prodlouženým uvolňováním v ambulantní praxi: více než jen kontrola tepové frekvence
Metoprolol není jen na tepovou frekvenci. Kdy nasadit metoprolol-sukcinát, jak na jeho dávkování a převod pacienta? Otevřete si praktický přehled.
Semaglutid v prevenci kardiovaskulárních příhod
Semaglutid snižuje riziko MACE o 20 % i bez diabetu. Přečtěte si přehled důkazů ze studií SUSTAIN‑6 a SELECT pro vaši klinickou praxi.
Cílená podpora hojení: sulodexid v terapii chronických ulcerací bérce
Kazuistika ukazuje roli sulodexidu v léčbě bércových vředů žilní etiologie. Přečtěte si praktický postup, dávkování a kombinovanou terapii.
Inovativní nutriční podpora při pocitu těžkých a unavených nohou –kazuistika z ordinace praktického lékaře
Chronická žilní nedostatečnost v kazuistice z praxe PL. Přečtěte si postup péče, diferenciální diagnostiku i možnosti podpory.
62. diabetologické dny v Luhačovicích: od tvrdých dat a umělé inteligence k neviditelné psychické zátěži pacientů
Co přinesly Diabetologické dny 2026? Umělá inteligence, nové inkretiny i EASD doporučení k distresu. Zjistěte, co zavést do praxe.
Semaglutid: dvojí tah na šachovnici léčby
Semaglutid nabízí komplexní kardiometabolickou ochranu. Jak správně titrovat dávku a řešit GI potíže? Zjistěte detaily z diabetologických dnů.