TSB_Konfigurator Ordinace

Členství - informace

Aktuální medicína 1/2023

  1. Home
  2. Aktuální medicína 1/2023
Tirzepatid jako posel budoucnosti – nové antidiabetikum se širokými perspektivami

Tirzepatid jako posel budoucnosti – nové antidiabetikum se širokými perspektivami

Injekční inkretinová analoga jsou v diabetologii používána již přes 15 let a v obezitologii 4 roky. Již několik let jsou vyvíjeny peptidové molekuly, které mají vlastnosti více střevních peptidů najednou. Prvním v USA a brzy i v Evropě dostupným lékem je tirzepatid – analog dvou hormonů (tzv. twincretin) glukagon like peptidu‑1 (GLP‑1) a gastrického inhibičního peptidu (GIP). Řada studií programu SURPASS i SURMOUNT ukázala vynikající pozitivní efekt při léčbě diabetu 2. typu i obezity. To ukazuje obrovskou perspektivu molekul s vlastnostmi více střevních peptidů v medicíně.
Klíčová slova: tirzepatid, inkretiny, antidiabetika, antiobezitika, twincretin, SURPASS, SURMOUNT

Jaké důvody upřednostňují IDegLira (Xultophy) jako intervenci volby?

Jaké důvody upřednostňují IDegLira (Xultophy) jako intervenci volby?

Přípravek IDegLira (Xultophy) je určen pro léčbu diabetiků 2. typu. Je to fixní kombinace dlouhodobého inzulinového analoga degludek a GLP‑1 analoga liraglutid. Umožňuje doplnění nižší (absolutní či relativní) hladiny vlastního bazálního inzulinu i snížení postprandiálních hyperglykemií bez rizika hypoglykemie a zvýšení hmotnosti. Slibná data o jeho efektivitě, bezpečnosti a komfortní aplikace z klinických studií již byly prověřeny několikaletou klinickou praxí. IDegLira je široce využitelný přípravek bez ohledu na věk u diabetiků 2. typu se zachovanou sekrecí inzulinu, kterým lze efektivně dosáhnout normoglykemie bez rizika hypoglykemií a zvyšování hmotnosti. Aplikuje se v jedné denní injekci s minimální potřebou selfmonitoringu glykemie (titrace dávek se řídí podle ranní glykemie).
Klíčová slova: diabetes 2. typu, degludek, liraglutid, IDegLira (Xultophy)

Včasné podání semaglutidu oddaluje progresi aterosklerózy

Včasné podání semaglutidu oddaluje progresi aterosklerózy

Agonisté receptorů pro glukagonu podobný peptid 1 (GLP‑1 RA) podávaní v léčbě diabetu 2. typu zajímají kromě diabetologů již dlouho také kardiology. Důvodem je jejich prokázaný přínos na snížení kardiovaskulární (KV) mortality, výskytu KV příhod a rizika hospitalizace pro srdeční selhání. První a zatím jediný GLP‑1 RA, jenž je k dispozici i v perorální formě – semaglutid, rozšiřuje využitelnost této třídy antidiabetik v klinické praxi.
Klíčová slova: ateroskleróza, kardiovaskulární riziko, GLP‑1 receptoroví agonisté, semaglutid, perorální forma

Jak může prospět lázeňská léčba pacientům s diabetem?

Jak může prospět lázeňská léčba pacientům s diabetem?

Lázeňská léčba diabetes mellitus se od poloviny 20. století stává opět významnou složkou terapeutických postupů. Výhodou lázeňské léčby je intenzifikovaný postup v relativně dlouhém období s minimalizací všech stresových vlivů. Naprosto zásadní součástí je i edukace pacientů a jejich motivace k dodržování režimových opatření. Při léčbě diabetu se využívají pitné kúry i celotělové koupele minerálními vodami. Specifické postavení v léčbě komplikací diabetu mají celotělové koupele radonovými vodami u diabetické polyneuropatie. Součástí je pohybová a nutriční terapie a podpůrná léčba. Lázeňskou léčbu diabetu v indikaci IV/1 lze předepsat jako komplexní na 21 dní s možností opakování v podobě příspěvkové lázeňské péče. Spojení přírodního léčivého zdroje, dietoterapie, pohybové terapie, fyzikální terapie a edukace přispívá ke kontrole diabetu a ke zmírnění dopadu jeho komplikací.
Klíčová slova: lázeňská léčba, diabetes mellitus, komplexní terapie, komplikace diabetu, pitné kúry, celotělové koupele, radonové vody

Svalová síla jako nejjednodušší ukazatel naděje dožití a možnosti jejího ovlivnění u seniorů

Svalová síla jako nejjednodušší ukazatel naděje dožití a možnosti jejího ovlivnění u seniorů

Sarkopenie je generalizovaná a progredující ztráta svalové hmoty a s ní související ztráta svalové síly a fyzického výkonu. U seniorních pacientů představuje sarkopenie závažný zdravotní problém, který výrazně snižuje kvalitu jejich života, zejména ve smyslu soběstačnosti a funkčních schopností i prognózy prožití kvalitního a soběstačného stáří. Příčiny vzniku a rozvoje sarkopenie jsou multifaktoriální, základem je porucha rovnováhy mezi anabolickými a katabolickými procesy ve svalu. Pro včasný záchyt pacienta ohroženého sarkopenií slouží systém varovných signálů (red flags), kterých by si u starších osob měli všichni zdravotníci dobře všímat. Pro sarkopenii dosud neexistuje kauzální léčba, lze se zaměřit pouze na její jednotlivé příznaky a na dobrou kompenzaci primárního onemocnění. Pokles svalové síly a z něj vyplývající hypomobilita či imobilita pacienta jsou spolehlivými indikátory prognózy a jsou zařazeny i do prognostického nástroje MPI (Multidimensional Prognostic Index), který predikuje krátkodobou i dlouhodobou mortalitu geriatrických pacientů.
Klíčová slova: starší pacient, sarkopenie, záchyt a diagnostika, terapeutické možnosti, vitamin D, multidimenzionální prognostický index, komplexní geriatrické hodnocení

Deficit vitaminu B12: kontinent ukrytý před zraky diabetologů

Deficit vitaminu B12: kontinent ukrytý před zraky diabetologů

Téma vitaminu B12 je tématem tradičním (rozumějme tématem, o kterém již bylo popsáno hodně stránek a prosloveno hodně přednášek), nicméně je to téma, kterému bychom se měli jako metabolicky zaměření lékaři stále věnovat. Je možné, že se někteří z nás domnívají, že o vitaminu B12 máme většinu informací a že ho také zcela správně využíváme v diferenciálnědiagnostických úvahách i terapeuticky. Nicméně je možné si znalosti o vitaminu B12 zopakovat a shrnout. Především pak ale zmínit některé novinky. Z těch bych pak na prvním místě uvedl možnost využít perorální podání vitaminu B12. To umožňuje zejména potvrzené vstřebávání pasivní difuzí i bez přítomnosti vnitřního faktoru. K pasivní difuzi při perorálním podání je potřebná dostatečná dávka (1000 μg).
Klíčová slova: vitamin B12, B12 perorálně, kobalamin, deficit, novinky

Může diabetolog ve své ambulanci rozpoznat srdeční selhání (a zahájit jeho léčbu)?

Může diabetolog ve své ambulanci rozpoznat srdeční selhání (a zahájit jeho léčbu)?

Článek odpovídá na položenou otázku jednoznačně kladně. Diabetolog, vzdělaný na lékařské fakultě v interně a v interní propedeutice, i za situace, kdy byl opuštěn požadavek interní atestace I. stupně před atestací z interní subspecializace (kardiologie, gastroenterologie, diabetologie atd.) a nahrazen „interním kmenem“, by měl být schopen na základě anamnézy, fyzikálního vyšetření a vyžádaných laboratorních a instrumentálních vyšetření minimálně vyslovit podezření na srdeční selhání. To může dále konzultovat s internistou (který zná celou interní medicínu) nebo s kardiologem. Článek se dále věnuje i možnému podílu diabetologa na sledování a léčbě diabetika se srdečním selháním.
Klíčová slova: srdeční selhání, diabetes mellitus, diagnostika srdečního selhání, klinické symptomy a známky srdečního selhání, laboratorní nálezy u srdečního selhání, léčba srdečního selhání, inhibitory SGLT2

Koreluje prevalence předepisování antidiabetik podle věku s patofyziologií a rizikem terapie?

Koreluje prevalence předepisování antidiabetik podle věku s patofyziologií a rizikem terapie?

V článku jsou popisovány jednotlivé lékové skupiny antidiabetik v závislosti na jejich preskripci v jednotlivých věkových skupinách podle údajů z Diabetologického registru (data NRHZS). Tento registr poskytuje zajímavé nové informace, které jsou zpětně využitelné pro další zkvalitnění léčby v jednotlivých věkových skupinách, zejména s ohledem na obecné patofyziologické změny související s věkem, a současně umožňuje vyhodnotit vztah k rizikovým nežádoucím účinkům, především k hypoglykemii. Důkladné statistické zpracování by se mohlo promítnout i do doporučených postupů, kdy by bylo možné léčbu ještě více personalizovat a uzpůsobit potřebám pacientů vyplývajícím z jejich věku.

Holistický personalizovaný přístup k léčbě diabetes mellitus 2. typu ve světle nových doporučení z roku 2022

Holistický personalizovaný přístup k léčbě diabetes mellitus 2. typu ve světle nových doporučení z roku 2022

Doporučení pro léčbu diabetu 2. typu zaznamenala v posledních letech dramatické změny. Zpočátku se v léčbě diabetu jednalo prakticky pouze o korekci hyperglykemie a snahu minimalizovat hypoglykemii. V souvislosti s léky ze skupiny gliflozinů a inkretinových analog, u kterých byly prokázány i nové neglykemické efekty, došlo v posledních letech k výraznému nárůstu ambicióznosti cílů při léčbě diabetu – nyní již nejde jen o prostou kontrolu hyper- a hypoglykemie, ale též o kardioprotektivitu, renoprotektivitu a kontrolu hmotnosti. Tyto změny se samozřejmě promítají i do guidelines. V článku je ukázán jejich vývoj za posledních pět let – od roku 2018 do současnosti.

Umělá inteligence může řešit nedostupnost a standardizaci péče o pacienty

Umělá inteligence může řešit nedostupnost a standardizaci péče o pacienty

MUDr. Jan Šoupal, Ph.D.:
> Chtěl jste být vždycky lékařem?
Úplně původně ne, i když do zdravotnictví jsem namířeno měl. Studoval jsem zdravotního laboranta. Ale poměrně rychle jsem pochopil, že to nebude cesta, kterou chci jít. Po maturitě mi zbývalo buď jít na medicínu, nebo farmacii. Nabízely se i nějaké technické obory, ale ty mě nelákaly. Vybral jsem si medicínu a vcelku bez problému jsem prošel prvními ročníky. Spoustu předmětů z prvních ročníků jsem znal, protože jsem z nich maturoval. Mám třeba maturitu z histologie a patologie, hematologie a dalších předmětů, na kterých se z medicíny vyhazovalo a třeba studentům z gymnázií dělávají problémy. Mně zase dělala problémy fyzika, tu jsme měli na střední škole jenom do druhého ročníku a musel jsem se hodně snažit, abych dohnal to, co je studentům gymnázia přednášeno in extenso. Na druhou stranu biofyzika a podobné předměty nejsou na medicíně ty, na kterých se končí studium. Později se rozdíly setřely.

Jaké důvody upřednostňují IDegLira (Xultophy) jako intervenci volby?

Metformin, probiotika a střevní mikrobiota – na prahu hledání nových perspektiv?

Změna životního stylu, včetně úpravy stravovacích návyků, představuje klíčový terapeutický přístup v léčbě metabolického syndromu a diabetes mellitus 2. typu. Rostoucí množství vědeckých poznatků o lidské mikrobiotě a analýza jejích změn v kontextu chronických onemocnění otevírají nové možnosti cílených léčebných strategií zaměřených na modulaci mikrobioty. Tato modulace může příznivě ovlivnit interakci mezi mikrobiotou a imunitním systémem, což je zásadní pro udržení homeostázy organismu. Prebiotika, probiotika, synbiotika a perspektivně také postbiotika představují slibné nástroje k podpoře správné funkce a rozvoje střevní mikrobioty. Jejich působení směřuje k harmonizaci mikrobiálního ekosystému a dosažení eubiózy, která je považována za jeden z klíčových faktorů zdraví. Kombinace metforminu s probiotiky se jeví jako perspektivní přístup k obnově eubiózy u pacientů s metabolickým syndromem a diabetes mellitus 2. typu.
Klíčová slova: diabetes mellitus, eubióza, metabolický syndrom, metformin, probiotika, střevní mikrobiota

Tirzepatid jako posel budoucnosti – nové antidiabetikum se širokými perspektivami

Autoimunitní onemocnění štítné žlázy a diabetes

Diabetes mellitus a onemocnění štítné žlázy patří mezi nejčastější endokrinní poruchy a často se vyskytují společně. Hormonální regulace obou těchto systémů je úzce propojena, což ovlivňuje nejen metabolismus glukózy, ale i citlivost na inzulin. Tento článek nabízí souhrn aktuálních poznatků o výskytu tyreopatií u diabetiků, jejich patofyziologických mechanismech, vlivu na kompenzaci diabetu, diagnostických postupech a možnostech léčby. Hlavní důraz je kladen na klinické důsledky souběhu těchto onemocnění a jejich dopad na celkový zdravotní stav pacientů.
Klíčová slova: diabetes mellitus, štítná žláza hypertyreóza, hypotyreóza, inzulinová rezistence, metabolismus glukózy, autoimunitní tyreoiditida

Koreluje prevalence předepisování antidiabetik podle věku s patofyziologií a rizikem terapie?

Myslíme na osteoporózu diabetiků dostatečně?

Diabetes mellitus obou nejčastěji se vyskytujících typů je spojen s vyšším rizikem osteoporotických zlomenin, ačkoli patofyziologické mechanismy se liší. Specifické zhodnocení rizika fraktur a screening osteoporózy by měly patřit ke standardní péči o pacienty s diabetem. Vlastní diagnostické a léčebné možnosti osteoporózy u diabetiků odpovídají s určitými specifiky postupům v obecné populaci, zvláštní zřetel bychom měli věnovat kompenzaci diabetu, snížení rizika hypoglykemií a specifických mikrovaskulárních komplikací a úpravě antidiabetické medikace u pacientů v riziku osteoporózy a zlomenin.
Klíčová slova: diabetes mellitus, osteoporóza, fraktury, screening, terapie

Může diabetolog ve své ambulanci rozpoznat srdeční selhání (a zahájit jeho léčbu)?

Erektilní dysfunkce u diabetiků: možnosti terapie

Cílem této přehledové práce je shrnout aktuální poznatky o erektilní dysfunkci (ED) u pacientů s diabetes mellitus, přiblížit hlavní patofyziologické mechanismy, diagnostické postupy a současné terapeutické možnosti včetně inovativních přístupů v léčbě. V úvodní části je diskutována epidemiologie ED u diabetiků, přičemž je zdůrazněna vysoká prevalence i význam tohoto onemocnění v klinické praxi. Následuje rozbor patofyziologických mechanismů se zaměřením na endoteliální dysfunkci, diabetickou neuropatii a hormonální odchylky, včetně hypogonadismu. V diagnostické části jsou popsány základní i speciální vyšetřovací metody, od anamnézy a fyzikálního vyšetření až po penilní dopplerovskou ultrasonografii. Terapie ED u diabetiků zahrnuje především farmakoterapii (inhibitory fosfodiesterázy 5, testosteronová substituce) a doplňkové postupy od psychosexuální terapie, přes režimová opatření až po invazivní metody, jako je injekční léčba či implantace penilních protéz. Erektilní dysfunkce se u pacientů s diabetem vyskytuje častěji a s vyšší mírou závažnosti. Je proto nutné přistupovat k těmto pacientům komplexně, zahrnout do diagnostiky metabolické a hormonální abnormality a pečlivě zvažovat individuální volbu terapie. Správně zvolená léčba může zlepšit kvalitu života pacientů a snížit jejich kardiovaskulární riziko. Další výzkum se zaměří na personalizaci terapie a na vliv nových antidiabetik na sexuální funkce.
Klíčová slova: erektilní dysfunkce, diabetes mellitus, inhibitory PDE‑5, testosteron, kardiovaskulární riziko, penilní protézy

Diabetes a infekce močových cest z pohledu infektologa

Diabetes a infekce močových cest z pohledu infektologa

Infekce močových cest (IMC) jsou v populaci diabetiků ještě častější než u pacientů bez této komorbidity. V článku popisujeme příčiny této zvýšené prevalence se zaměřením na specifické rizikové faktory u diabetiků. Podrobně je vysvětlena problematika asymptomatické bakteriurie (ABU), která je poměrně běžným nálezem, často nesprávně léčeným antibiotiky. Jedinou indikací léčby ABU je těhotenství nebo invazivní urologický výkon. Podrobně je v článku prezentována problematika akutní cystitidy a pyelonefritidy, jejich správné diagnostiky a doporučené antibiotické léčby. Článek rovněž upozorňuje na interpretaci nálezu zlatého stafylokoka v moči. Osvojení správných, a přitom jednoduchých diagnostických a terapeutických zásad zvládání močových infekcí může přispět k redukci používání antibiotik, a tím i zachování jejich účinku pro budoucnost i pro konkrétního pacienta.
Klíčová slova: infekce, moč, cystitida, pyelonefritida, diabetes, antibiotika

Svalová síla jako nejjednodušší ukazatel naděje dožití a možnosti jejího ovlivnění u seniorů

Diabetické onemocnění ledvin a nové možnosti terapie

Diabetické onemocnění ledvin (DKD) je závažnou komplikací diabetes mellitus a v současné době je hlavní příčinou konečného selhání ledvin. DKD je spojeno se zvýšenou morbiditou a mortalitou, zejména z kardiovaskulárních příčin. Dlouhá léta bylo jedinou možností zpomalení progrese funkce ledvin mimo intenzivní léčbu krevního tlaku a glykemie ovlivnění systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAS). I přes blokádu systému RAS, který tvoří doposud základní kámen léčby DKD, přetrvávalo poměrně značné reziduální riziko, které ovlivňují nové léčebné třídy, konkrétně inhibitory sodíko-glukózového kotransportéru 2, nesteroidní antagonisté mineralokortikoidních receptorů a agonisté receptoru pro glukagonu podobný peptid 1. Každý z přístupů ovlivňuje specifický patofyziologický bod DKD, a jejich kombinací tak dochází v současné době k maximalizaci nefroprotekce.
Klíčová slova: chronické onemocnění ledvin, diabetes mellitus, nefroprotekce, inhibitory SGLT2, agonisté receptoru GLP‑1, nesteroidní antagonisté mineralokortikoidních receptorů, eGFR; albuminurie

Jak může prospět lázeňská léčba pacientům s diabetem?

Chronické srdeční selhání u diabetiků: význam NT-proBNP v diagnostice a managementu

Diabetes mellitus 2. typu je významným rizikovým faktorem pro rozvoj srdečního selhání, přičemž prevalence diabetu u pacientů se srdečním selháním stále roste. Včasná diagnostika srdečního selhání u diabetiků je často obtížná kvůli absenci typických symptomů v časných stadiích. NT-proBNP je významným diagnostickým markerem, který umožňuje časnou detekci subklinické kardiální dysfunkce a ulehčuje diferenciální diagnostiku dyspnoe.
Zvýšené hodnoty NT-proBNP korelují se závažností srdečního selhání a mohou signalizovat i atriální myopatii a riziko vzniku fibrilace síní. Interpretace NT-proBNP však musí zohlednit obezitu, renální funkci a přítomnost dalších komorbidit, které mohou ovlivnit jeho koncentraci. Kromě diagnostického využití je NT-proBNP i markerem odpovědi na terapii, zejména při léčbě inhibitory SGLT2, GLP‑1 receptorovými agonisty a ARNI (sakubitril/valsartanem).
Kombinace NT-proBNP s klinickým vyšetřením, EKG a echokardiografií umožňuje přesnější diagnostiku a individualizaci terapie. Monitorování NT-proBNP přispívá ke zlepšení prognózy pacientů s diabetem a srdečním selháním, snižuje riziko hospitalizací a umožňuje optimalizaci léčby.
Klíčová slova: diabetes mellitus 2. typu, srdeční selhání, NT-proBNP, HFpEF, HFrEF

Diabetes a infekce močových cest z pohledu infektologa

Semaglutid ve studiích FLOW a SOUL

Semaglutid je antidiabetikum patřící do skupiny GLP‑1 receptorových agonistů, kteří mají významný účinek na úpravu glykemie i tělesné hmotnosti. Jako u jediného zástupce třídy GLP‑1 RA je možné vedle jeho podávání subkutánní injekcí 1× týdně také užívání perorálně 1× denně. Semaglutid patří mezi nejúčinnější antidiabetika ve smyslu kontroly glykemie a redukce tělesné hmotnosti. Perorální semaglutid je nejúčinnějším perorálním antidiabetikem. GLP‑1 RA mají vedle výše uvedeného také řadu na glukóze nezávislých příznivých efektů, konkrétně prokázanou kardioprotektivitu a nově má právě semaglutid (konkrétně injekční forma) také potvrzenou nefroprotektivitu. Článek se zaměřuje na výsledky studie FLOW s primárně renálními cíli a studii SOUL, která měla primárně kardiovaskulární cíle u osob s DM 2. typu léčených perorálním semaglutidem.
Klíčová slova: semaglutid, nefroprotektivita, kardioprotektivita, GLP‑1

Jaké důvody upřednostňují IDegLira (Xultophy) jako intervenci volby?

Tirzepatid v terapii diabetu a obezity

Tirzepatid je duální agonista receptorů GLP‑1 a GIP indikovaný k léčbě diabetu 2. typu a obezity. Současným agonismem dvou inkretinových drah poskytuje tirzepatid lepší kontrolu glykemie, snižuje chuť k jídlu a navozuje vyšší úbytek hmotnosti než dosud používané molekuly ze skupiny agonistů GLP‑1 receptoru. Klinická studie SURPASS‑2 prokázala, že tirzepatid dosahuje významnějšího snížení HbA1c a redukce tělesné hmotnosti než semaglutid. Studie SURMOUNT ukázaly, že tirzepatid dokáže u pacientů s obezitou snížit tělesnou hmotnost až o 22,5 %, což je výsledek srovnatelný s bariatrickou chirurgií. Tirzepatid se tak jeví jako jeden z nejúčinnějších léků pro léčbu diabetu 2. typu i obezity, s potenciálem změnit standardy léčby těchto metabolických onemocnění.
Klíčová slova: diabetes mellitus, obezita, tirzepatid, kompenzace diabetu, dlouhodobá regulace tělesné hmotnosti

Využití glukózových senzorů u diabetiků 2. typu

Využití glukózových senzorů u diabetiků 2. typu

Diabetes mellitus 2. typu patří mezi nejčastější metabolická onemocnění a jeho efektivní management vyžaduje pravidelné monitorování glykemie. Zlatým standardem pro monitoraci glykemie u diabetiků 2. typu je měření glykemie pomocí glukometru. Tato metoda však má své limity a nedostatky, a to především omezenou výpovědní hodnotu a větší zátěž pacienta. Naproti tomu kontinuální monitorace glukózy pomocí senzoru (CGM) představuje moderní technologii, která umožňuje detailnější sledování glykemických profilů a podporuje individualizaci léčby. Přestože je dnes využití CGM u pacientů s diabetes mellitus 1. typu (DM1T) již standardem, jeho přínosy se čím dál více ukazují i u pacientů s diabetes mellitus 2. typu (DM2T), zejména u pacientů léčených intenzifikovaným inzulinovým režimem. Tento přehledový článek shrnuje principy CGM, nejpoužívanější typy senzorů a jejich klinické přínosy u DM2T. Diskutovány jsou také ekonomické aspekty a současné i navrhované možnosti úhrady ze zdravotního pojištění.
Klíčová slova: diabetes mellitus 2. typu, kontinuální monitorace glukózy, CGM, hypoglykemie, intenzifikovaný inzulinový režim, glukózové senzory

Tirzepatid jako posel budoucnosti – nové antidiabetikum se širokými perspektivami

Dokážeme vyléčit diabetes 1. typu?

Metabolická kompenzace lidí žijících s diabetes mellitus 1. typu (DM1) se v poslední dekádě významně zlepšila, ale u většiny z nich stále nedosahuje doporučených cílů. Zlatým grálem diabetologie tak stále zůstává úplné vyléčení DM1, buď zastavením jeho progrese v časných stadiích imunosupresivní léčbou, nebo transplantací beta-buněk u dlouhotrvajícího DM1. Recentní pokroky v obou z těchto léčebných přístupů dávají lidem s DM1 naději na brzké vyléčení.
Klíčová slova: diabetes mellitus 1. typu, imunosupresivní terapie, transplantace beta-buněk