Antidiabetika

Orforglipron – nízkomolekulární GLP‑1 analog aneb konec injekčních léků v terapii diabetu 2. typu a obezity?

Orforglipron jako perorální GLP‑1: účinek na HbA1c i hmotnost v programech ACHIEVE/ATTAIN. Přečtěte si přehled a data.

Perorální orforglipron ve srovnání s perorálním semaglutidem u diabetu 2. typu (souhrn studie ACHIEVE‑3)

Nová éra perorální léčby diabetu? Zjistěte, jak orforglipron překonal semaglutid v redukci HbA1c. Otevřete si detailní shrnutí studie ACHIEVE‑3.

Semaglutid v reálném světě: výsledky studie SCORE

Mlíková Seidlerová Jitka

Jak funguje semaglutid u nediabetiků s obezitou v reálné praxi? Přečtěte si data ze studie SCORE, která potvrzuje pokles KV rizika. Zjistěte více!

Ovlivnění kardiorenometabolického syndromu dapagliflozinem

Karásek David

Souhrn: Kardiorenometabolický syndrom je onemocnění způsobené komplexní interakcí mezi kardiovaskulárním postižením, chronickým onemocněním ledvin a metabolickými rizikovými faktory. Jedná se o velmi častý zdravotní problém, který kromě nefarmakologických opatření často vyžaduje i farmakologickou intervenci. Mezi léky, které jsou schopny pozitivně ovlivnit projevy a komplikace kardiorenometabolického syndromu, patří dapagliflozin. Data z klinických studií, ale i z běžné praxe ukazují, že potenciál tohoto léku lze využít již v časných stadiích této poruchy, a proto by jeho užívání nemělo být zbytečně odkládáno.
Klíčová slova: kardiorenometabolický syndrom, diabetes 2. typu, kardiovaskulární onemocnění, chronická onemocnění ledvin, dapagliflozin

Gliptiny – stále důležitá a potřebná antidiabetika i v roce 2025

Oulehle Kateřina

V době, kdy léčbu diabetu 2. typu ovládají moderní přípravky s prokázaným kardiovaskulárním a renálním benefitem, mohou být inhibitory DPP‑4 (gliptiny) někdy vnímány jako léčiva na ústupu. Přesto však jejich role zůstává i v roce 2025 významná. Gliptiny si udržují dobrý bezpečnostní profil, jsou neutrální z hlediska hmotnosti i rizika hypoglykemie a nově také výrazně dostupnější díky vstupu generických přípravků na trh. Jejich ekonomická výhodnost v kombinaci s jednoduchým perorálním podáváním z nich činí racionální volbu pro nízkorizikové pacienty, pro nemocné nevhodné pro injekční léčbu či odmítající injekční léčbu i pro kombinaci s metforminem nebo jinými antidiabetiky v případech, kde není indikována intenzivnější terapie. Současná klinická praxe tak ukazuje, že gliptiny zdaleka nepatří do minulosti – naopak, jako dostupná, bezpečná a osvědčená skupina antidiabetik zůstávají praktickým nástrojem individualizované léčby diabetu 2. typu – jak v kombinační léčbě, tak v některých případech v monoterapii.
Klíčová slova: inhibitory DPP‑4, gliptiny, diabetes mellitus 2. typu, generika, perorální antidiabetika, kombinovaná léčba, individualizace terapie

Hubnutí jako terapeutický cíl: Co přináší tirzepatid jiného než GLP‑1 RA?

Radovnická Lucie

Obezita představuje zásadní rizikový faktor pro vznik a progresi diabetu 2. typu (T2DM). Snížení tělesné hmotnosti je proto esenciální součástí prevence i léčby. Současná farmakoterapie zahrnuje agonisty receptorů pro glukagonu podobný peptid‑1 (GLP‑1 RA) a relativně nový terapeutický přístup v podobě tirzepatidu, duálního agonisty receptorů pro glukózo-dependentní inzulinotropní polypeptid (GIP) a GLP‑1. Tento článek si klade za cíl porovnat účinnost a bezpečnost tirzepatidu s tradičními GLP‑1 RA, a to zejména z hlediska redukce tělesné hmotnosti, zlepšení kompenzace T2DM a vlivu na kardiovaskulární rizikové faktory.

Moderní léčba diabetes mellitus v produktivním věku – jak využít všech benefitů a zabránit komplikacím?

Flekač Milan

Zavedení nových antidiabetik do klinické praxe v posledních dvou desetiletích zcela změnilo přístup k terapii diabetes mellitus 2. typu. V návaznosti na výsledky nových klinických studií jsou pravidelně významně upravována mezinárodní doporučení pro léčbu diabetes mellitus, komorbidit a komplikací diabetu, zejména chronického onemocnění ledvin a chronického srdečního selhání. Léčba by měla být komplexní, zahrnovat nejen glykemické cíle, ale i efekty nezávislé na redukci hyperglykemie. Moderní antidiabetická terapie by měla být bezpečná z pohledu rizika výskytu hypoglykemie, minimálních požadavků na self-monitoring glykemie, vhodná do kombinační terapie. V blízké budoucnosti se v terapii DM 2. typu dočkáme inzulinů aplikovaných 1× týdně a duálních GLP‑1 a GIP analog.

Inkretiny – přelomová léčba diabetu a obezity je jen začátek

Svačina Štěpán

Inkretiny jsou hormony trávicího traktu, jejichž analoga dnes běžně využíváme v léčbě obezity a diabetu. GLP‑1 analoga jsou od roku 2008 užívaná injekční antidiabetika, od roku 2006 využíváme blokádu dipeptidylpeptidázy 4 (gliptiny) k prodloužení efektu GLP‑1 a léčbě diabetu. V posledních letech se liraglutid, semaglutid a tirzepatid staly také schválenými antiobezitiky. Provedené studie ukazují, že by inkretinové léky mohly být brzy využívány k léčbě téměř deseti dalších onemocnění. Výzkum a využití hormonů trávicího traktu čeká pravděpodobně velká budoucnost.

Semaglutid, zejména perorální, a jeho vliv na kardiovaskulární riziko

Karásek David

Glucagon-like peptide‑1 receptoroví agonisté (GLP‑1 RA) jsou účinná antidiabetika spojená s významným poklesem hmotnosti a minimálním rizikem hypoglykemie. Semaglutid patří mezi GLP‑1 RA s prokázaným kardiovaskulárním benefitem. V současné době je k dispozici také v perorální formě. Aktuálně publikované výsledky studie SOUL potvrzují jeho pozitivní efekt na redukci hlavních kardiovaskulárních příhod u nemocných s diabetem 2. typu. Současná úhradová kritéria činí perorální semaglutid relativně dostupným pro širokou skupinu pacientů. Je vhodný především k léčbě iniciální fáze onemocnění, nicméně bývá účinný i při pozdějším zahájení terapie. Do budoucna lze předpokládat rozšíření indikací perorálního semaglutidu také o jedince bez diabetu.

Polymorbidní pacient v ordinaci všeobecného praktického lékaře

Karen Igor

Stran polymorbidity se všeobecní praktičtí lékaři (VPL) nejčastěji setkávají ve svých ordinacích s arteriální hypertenzí (AH), dyslipidemií (hyperlipoproteinemií, HLP), obezitou a (pre)diabetem (DM). Nejvyšší podíl na úmrtnosti nejen v české populaci a ve všech vyspělých zemích Evropy, ale i v celém vyspělém průmyslovém světě má kardiovaskulární úmrtnost. Tedy typický pacient rizikový pro kardiovaskulární (KV) úmrtí je pacient léčený pro hypertenzi, dyslipidemii a diabetes, a pokud k tomu má obezitu centrálního typu s minimální fyzickou aktivitou, máme před sebou velmi rizikového pacienta, který je ohrožen předčasným úmrtím na kardiální, vaskulární, renální nebo i další komplikace spojené s těmito chorobami.

Metformin, probiotika a střevní mikrobiota – na prahu hledání nových perspektiv?

Vejmelka Jiří, Kohout Pavel

Změna životního stylu, včetně úpravy stravovacích návyků, představuje klíčový terapeutický přístup v léčbě metabolického syndromu a diabetes mellitus 2. typu. Rostoucí množství vědeckých poznatků o lidské mikrobiotě a analýza jejích změn v kontextu chronických onemocnění otevírají nové možnosti cílených léčebných strategií zaměřených na modulaci mikrobioty. Tato modulace může příznivě ovlivnit interakci mezi mikrobiotou a imunitním systémem, což je zásadní pro udržení homeostázy organismu. Prebiotika, probiotika, synbiotika a perspektivně také postbiotika představují slibné nástroje k podpoře správné funkce a rozvoje střevní mikrobioty. Jejich působení směřuje k harmonizaci mikrobiálního ekosystému a dosažení eubiózy, která je považována za jeden z klíčových faktorů zdraví. Kombinace metforminu s probiotiky se jeví jako perspektivní přístup k obnově eubiózy u pacientů s metabolickým syndromem a diabetes mellitus 2. typu.
Klíčová slova: diabetes mellitus, eubióza, metabolický syndrom, metformin, probiotika, střevní mikrobiota

Semaglutid ve studiích FLOW a SOUL

Flekač Milan

Semaglutid je antidiabetikum patřící do skupiny GLP‑1 receptorových agonistů, kteří mají významný účinek na úpravu glykemie i tělesné hmotnosti. Jako u jediného zástupce třídy GLP‑1 RA je možné vedle jeho podávání subkutánní injekcí 1× týdně také užívání perorálně 1× denně. Semaglutid patří mezi nejúčinnější antidiabetika ve smyslu kontroly glykemie a redukce tělesné hmotnosti. Perorální semaglutid je nejúčinnějším perorálním antidiabetikem. GLP‑1 RA mají vedle výše uvedeného také řadu na glukóze nezávislých příznivých efektů, konkrétně prokázanou kardioprotektivitu a nově má právě semaglutid (konkrétně injekční forma) také potvrzenou nefroprotektivitu. Článek se zaměřuje na výsledky studie FLOW s primárně renálními cíli a studii SOUL, která měla primárně kardiovaskulární cíle u osob s DM 2. typu léčených perorálním semaglutidem.
Klíčová slova: semaglutid, nefroprotektivita, kardioprotektivita, GLP‑1

Tirzepatid v terapii diabetu a obezity

Doležalová Barbora

Tirzepatid je duální agonista receptorů GLP‑1 a GIP indikovaný k léčbě diabetu 2. typu a obezity. Současným agonismem dvou inkretinových drah poskytuje tirzepatid lepší kontrolu glykemie, snižuje chuť k jídlu a navozuje vyšší úbytek hmotnosti než dosud používané molekuly ze skupiny agonistů GLP‑1 receptoru. Klinická studie SURPASS‑2 prokázala, že tirzepatid dosahuje významnějšího snížení HbA1c a redukce tělesné hmotnosti než semaglutid. Studie SURMOUNT ukázaly, že tirzepatid dokáže u pacientů s obezitou snížit tělesnou hmotnost až o 22,5 %, což je výsledek srovnatelný s bariatrickou chirurgií. Tirzepatid se tak jeví jako jeden z nejúčinnějších léků pro léčbu diabetu 2. typu i obezity, s potenciálem změnit standardy léčby těchto metabolických onemocnění.
Klíčová slova: diabetes mellitus, obezita, tirzepatid, kompenzace diabetu, dlouhodobá regulace tělesné hmotnosti

Tirzepatid jako posel budoucnosti – nové antidiabetikum se širokými perspektivami

Svačina Štěpán

Injekční inkretinová analoga jsou v diabetologii používána již přes 15 let a v obezitologii 4 roky. Již několik let jsou vyvíjeny peptidové molekuly, které mají vlastnosti více střevních peptidů najednou. Prvním v USA a brzy i v Evropě dostupným lékem je tirzepatid – analog dvou hormonů (tzv. twincretin) glukagon like peptidu‑1 (GLP‑1) a gastrického inhibičního peptidu (GIP). Řada studií programu SURPASS i SURMOUNT ukázala vynikající pozitivní efekt při léčbě diabetu 2. typu i obezity. To ukazuje obrovskou perspektivu molekul s vlastnostmi více střevních peptidů v medicíně.
Klíčová slova: tirzepatid, inkretiny, antidiabetika, antiobezitika, twincretin, SURPASS, SURMOUNT

Jaké důvody upřednostňují IDegLira (Xultophy) jako intervenci volby?

Šmahelová Alena

Přípravek IDegLira (Xultophy) je určen pro léčbu diabetiků 2. typu. Je to fixní kombinace dlouhodobého inzulinového analoga degludek a GLP‑1 analoga liraglutid. Umožňuje doplnění nižší (absolutní či relativní) hladiny vlastního bazálního inzulinu i snížení postprandiálních hyperglykemií bez rizika hypoglykemie a zvýšení hmotnosti. Slibná data o jeho efektivitě, bezpečnosti a komfortní aplikace z klinických studií již byly prověřeny několikaletou klinickou praxí. IDegLira je široce využitelný přípravek bez ohledu na věk u diabetiků 2. typu se zachovanou sekrecí inzulinu, kterým lze efektivně dosáhnout normoglykemie bez rizika hypoglykemií a zvyšování hmotnosti. Aplikuje se v jedné denní injekci s minimální potřebou selfmonitoringu glykemie (titrace dávek se řídí podle ranní glykemie).
Klíčová slova: diabetes 2. typu, degludek, liraglutid, IDegLira (Xultophy)

Včasné podání semaglutidu oddaluje progresi aterosklerózy

Linhart Aleš

Agonisté receptorů pro glukagonu podobný peptid 1 (GLP‑1 RA) podávaní v léčbě diabetu 2. typu zajímají kromě diabetologů již dlouho také kardiology. Důvodem je jejich prokázaný přínos na snížení kardiovaskulární (KV) mortality, výskytu KV příhod a rizika hospitalizace pro srdeční selhání. První a zatím jediný GLP‑1 RA, jenž je k dispozici i v perorální formě – semaglutid, rozšiřuje využitelnost této třídy antidiabetik v klinické praxi.
Klíčová slova: ateroskleróza, kardiovaskulární riziko, GLP‑1 receptoroví agonisté, semaglutid, perorální forma

Koreluje prevalence předepisování antidiabetik podle věku s patofyziologií a rizikem terapie?

Kvapil Milan

V článku jsou popisovány jednotlivé lékové skupiny antidiabetik v závislosti na jejich preskripci v jednotlivých věkových skupinách podle údajů z Diabetologického registru (data NRHZS). Tento registr poskytuje zajímavé nové informace, které jsou zpětně využitelné pro další zkvalitnění léčby v jednotlivých věkových skupinách, zejména s ohledem na obecné patofyziologické změny související s věkem, a současně umožňuje vyhodnotit vztah k rizikovým nežádoucím účinkům, především k hypoglykemii. Důkladné statistické zpracování by se mohlo promítnout i do doporučených postupů, kdy by bylo možné léčbu ještě více personalizovat a uzpůsobit potřebám pacientů vyplývajícím z jejich věku.

Holistický personalizovaný přístup k léčbě diabetes mellitus 2. typu ve světle nových doporučení z roku 2022

Svačina Štěpán

Doporučení pro léčbu diabetu 2. typu zaznamenala v posledních letech dramatické změny. Zpočátku se v léčbě diabetu jednalo prakticky pouze o korekci hyperglykemie a snahu minimalizovat hypoglykemii. V souvislosti s léky ze skupiny gliflozinů a inkretinových analog, u kterých byly prokázány i nové neglykemické efekty, došlo v posledních letech k výraznému nárůstu ambicióznosti cílů při léčbě diabetu – nyní již nejde jen o prostou kontrolu hyper- a hypoglykemie, ale též o kardioprotektivitu, renoprotektivitu a kontrolu hmotnosti. Tyto změny se samozřejmě promítají i do guidelines. V článku je ukázán jejich vývoj za posledních pět let – od roku 2018 do současnosti.

Perorální semaglutid v ordinaci všeobecného praktického lékaře – postřehy z praxe

Karen Igor

V současnosti je semaglutid jediným GLP‑1 receptorovým agonistou (GLP‑1 RA), jejž máme pod názvem Rybelsus k dispozici v perorální tabletové formě. Jedná se o nejúčinnější perorální antidiabetikum (PAD), které mohou diabetikům předepisovat i všeobecní praktičtí lékaři (VPL) – ideálně v kombinaci s metforminem. Kromě antidiabetického účinku mají GLP‑1 RA obecně pozitivní vliv i na snížení tělesné hmotnosti, řadu příznivých efektů na cévní stěnu a kardiorenální benefity. Časné zahájení léčby GLP‑1 RA může pomoci oddálit kardiorenálně-metabolické komplikace u pacientů nebo jim zcela zabránit. V článku je blíže rozebráno, kdy a kterým pacientům je vhodné perorální semaglutid nasadit, jaká je pacientova spoluúčast na léčbě, a jsou popsány dva případy pacientů z ordinace VPL v Benátkách nad Jizerou.

Umělá inteligence může řešit nedostupnost a standardizaci péče o pacienty

Šoupal Jan, Moravcová Jindra

MUDr. Jan Šoupal, Ph.D.:
> Chtěl jste být vždycky lékařem?
Úplně původně ne, i když do zdravotnictví jsem namířeno měl. Studoval jsem zdravotního laboranta. Ale poměrně rychle jsem pochopil, že to nebude cesta, kterou chci jít. Po maturitě mi zbývalo buď jít na medicínu, nebo farmacii. Nabízely se i nějaké technické obory, ale ty mě nelákaly. Vybral jsem si medicínu a vcelku bez problému jsem prošel prvními ročníky. Spoustu předmětů z prvních ročníků jsem znal, protože jsem z nich maturoval. Mám třeba maturitu z histologie a patologie, hematologie a dalších předmětů, na kterých se z medicíny vyhazovalo a třeba studentům z gymnázií dělávají problémy. Mně zase dělala problémy fyzika, tu jsme měli na střední škole jenom do druhého ročníku a musel jsem se hodně snažit, abych dohnal to, co je studentům gymnázia přednášeno in extenso. Na druhou stranu biofyzika a podobné předměty nejsou na medicíně ty, na kterých se končí studium. Později se rozdíly setřely.

Metformin, probiotika a střevní mikrobiota – na prahu hledání nových perspektiv?

Vejmelka Jiří, Kohout Pavel

Autoimunitní onemocnění štítné žlázy a diabetes

Radovnická Lucie, Krejčík Daniel, Zdurná Tereza

Diabetes mellitus a onemocnění štítné žlázy patří mezi nejčastější endokrinní poruchy a často se vyskytují společně. Hormonální regulace obou těchto systémů je úzce propojena, což ovlivňuje nejen metabolismus glukózy, ale i citlivost na inzulin. Tento článek nabízí souhrn aktuálních poznatků o výskytu tyreopatií u diabetiků, jejich patofyziologických mechanismech, vlivu na kompenzaci diabetu, diagnostických postupech a možnostech léčby. Hlavní důraz je kladen na klinické důsledky souběhu těchto onemocnění a jejich dopad na celkový zdravotní stav pacientů.
Klíčová slova: diabetes mellitus, štítná žláza hypertyreóza, hypotyreóza, inzulinová rezistence, metabolismus glukózy, autoimunitní tyreoiditida

Myslíme na osteoporózu diabetiků dostatečně?

Brunerová Ludmila

Diabetes mellitus obou nejčastěji se vyskytujících typů je spojen s vyšším rizikem osteoporotických zlomenin, ačkoli patofyziologické mechanismy se liší. Specifické zhodnocení rizika fraktur a screening osteoporózy by měly patřit ke standardní péči o pacienty s diabetem. Vlastní diagnostické a léčebné možnosti osteoporózy u diabetiků odpovídají s určitými specifiky postupům v obecné populaci, zvláštní zřetel bychom měli věnovat kompenzaci diabetu, snížení rizika hypoglykemií a specifických mikrovaskulárních komplikací a úpravě antidiabetické medikace u pacientů v riziku osteoporózy a zlomenin.
Klíčová slova: diabetes mellitus, osteoporóza, fraktury, screening, terapie

Erektilní dysfunkce u diabetiků: možnosti terapie

Broul Marek, Hujová Aneta, Liegertová Michaela

Cílem této přehledové práce je shrnout aktuální poznatky o erektilní dysfunkci (ED) u pacientů s diabetes mellitus, přiblížit hlavní patofyziologické mechanismy, diagnostické postupy a současné terapeutické možnosti včetně inovativních přístupů v léčbě. V úvodní části je diskutována epidemiologie ED u diabetiků, přičemž je zdůrazněna vysoká prevalence i význam tohoto onemocnění v klinické praxi. Následuje rozbor patofyziologických mechanismů se zaměřením na endoteliální dysfunkci, diabetickou neuropatii a hormonální odchylky, včetně hypogonadismu. V diagnostické části jsou popsány základní i speciální vyšetřovací metody, od anamnézy a fyzikálního vyšetření až po penilní dopplerovskou ultrasonografii. Terapie ED u diabetiků zahrnuje především farmakoterapii (inhibitory fosfodiesterázy 5, testosteronová substituce) a doplňkové postupy od psychosexuální terapie, přes režimová opatření až po invazivní metody, jako je injekční léčba či implantace penilních protéz. Erektilní dysfunkce se u pacientů s diabetem vyskytuje častěji a s vyšší mírou závažnosti. Je proto nutné přistupovat k těmto pacientům komplexně, zahrnout do diagnostiky metabolické a hormonální abnormality a pečlivě zvažovat individuální volbu terapie. Správně zvolená léčba může zlepšit kvalitu života pacientů a snížit jejich kardiovaskulární riziko. Další výzkum se zaměří na personalizaci terapie a na vliv nových antidiabetik na sexuální funkce.
Klíčová slova: erektilní dysfunkce, diabetes mellitus, inhibitory PDE‑5, testosteron, kardiovaskulární riziko, penilní protézy

Diabetes a infekce močových cest z pohledu infektologa

Cíchová Lucie, Bartoš Hynek, Hašková Kateřina

Infekce močových cest (IMC) jsou v populaci diabetiků ještě častější než u pacientů bez této komorbidity. V článku popisujeme příčiny této zvýšené prevalence se zaměřením na specifické rizikové faktory u diabetiků. Podrobně je vysvětlena problematika asymptomatické bakteriurie (ABU), která je poměrně běžným nálezem, často nesprávně léčeným antibiotiky. Jedinou indikací léčby ABU je těhotenství nebo invazivní urologický výkon. Podrobně je v článku prezentována problematika akutní cystitidy a pyelonefritidy, jejich správné diagnostiky a doporučené antibiotické léčby. Článek rovněž upozorňuje na interpretaci nálezu zlatého stafylokoka v moči. Osvojení správných, a přitom jednoduchých diagnostických a terapeutických zásad zvládání močových infekcí může přispět k redukci používání antibiotik, a tím i zachování jejich účinku pro budoucnost i pro konkrétního pacienta.
Klíčová slova: infekce, moč, cystitida, pyelonefritida, diabetes, antibiotika

Diabetické onemocnění ledvin a nové možnosti terapie

Janíčková Žďárská Denisa

Diabetické onemocnění ledvin (DKD) je závažnou komplikací diabetes mellitus a v současné době je hlavní příčinou konečného selhání ledvin. DKD je spojeno se zvýšenou morbiditou a mortalitou, zejména z kardiovaskulárních příčin. Dlouhá léta bylo jedinou možností zpomalení progrese funkce ledvin mimo intenzivní léčbu krevního tlaku a glykemie ovlivnění systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAS). I přes blokádu systému RAS, který tvoří doposud základní kámen léčby DKD, přetrvávalo poměrně značné reziduální riziko, které ovlivňují nové léčebné třídy, konkrétně inhibitory sodíko-glukózového kotransportéru 2, nesteroidní antagonisté mineralokortikoidních receptorů a agonisté receptoru pro glukagonu podobný peptid 1. Každý z přístupů ovlivňuje specifický patofyziologický bod DKD, a jejich kombinací tak dochází v současné době k maximalizaci nefroprotekce.
Klíčová slova: chronické onemocnění ledvin, diabetes mellitus, nefroprotekce, inhibitory SGLT2, agonisté receptoru GLP‑1, nesteroidní antagonisté mineralokortikoidních receptorů, eGFR; albuminurie

Chronické srdeční selhání u diabetiků: význam NT-proBNP v diagnostice a managementu

Jakabčin Jozef, Radovnická Lucie

Diabetes mellitus 2. typu je významným rizikovým faktorem pro rozvoj srdečního selhání, přičemž prevalence diabetu u pacientů se srdečním selháním stále roste. Včasná diagnostika srdečního selhání u diabetiků je často obtížná kvůli absenci typických symptomů v časných stadiích. NT-proBNP je významným diagnostickým markerem, který umožňuje časnou detekci subklinické kardiální dysfunkce a ulehčuje diferenciální diagnostiku dyspnoe.
Zvýšené hodnoty NT-proBNP korelují se závažností srdečního selhání a mohou signalizovat i atriální myopatii a riziko vzniku fibrilace síní. Interpretace NT-proBNP však musí zohlednit obezitu, renální funkci a přítomnost dalších komorbidit, které mohou ovlivnit jeho koncentraci. Kromě diagnostického využití je NT-proBNP i markerem odpovědi na terapii, zejména při léčbě inhibitory SGLT2, GLP‑1 receptorovými agonisty a ARNI (sakubitril/valsartanem).
Kombinace NT-proBNP s klinickým vyšetřením, EKG a echokardiografií umožňuje přesnější diagnostiku a individualizaci terapie. Monitorování NT-proBNP přispívá ke zlepšení prognózy pacientů s diabetem a srdečním selháním, snižuje riziko hospitalizací a umožňuje optimalizaci léčby.
Klíčová slova: diabetes mellitus 2. typu, srdeční selhání, NT-proBNP, HFpEF, HFrEF

Semaglutid ve studiích FLOW a SOUL

Flekač Milan

Tirzepatid v terapii diabetu a obezity

Doležalová Barbora

Využití glukózových senzorů u diabetiků 2. typu

Kordíková Kristina, Kolár Leoš, Radovnická Lucie

Diabetes mellitus 2. typu patří mezi nejčastější metabolická onemocnění a jeho efektivní management vyžaduje pravidelné monitorování glykemie. Zlatým standardem pro monitoraci glykemie u diabetiků 2. typu je měření glykemie pomocí glukometru. Tato metoda však má své limity a nedostatky, a to především omezenou výpovědní hodnotu a větší zátěž pacienta. Naproti tomu kontinuální monitorace glukózy pomocí senzoru (CGM) představuje moderní technologii, která umožňuje detailnější sledování glykemických profilů a podporuje individualizaci léčby. Přestože je dnes využití CGM u pacientů s diabetes mellitus 1. typu (DM1T) již standardem, jeho přínosy se čím dál více ukazují i u pacientů s diabetes mellitus 2. typu (DM2T), zejména u pacientů léčených intenzifikovaným inzulinovým režimem. Tento přehledový článek shrnuje principy CGM, nejpoužívanější typy senzorů a jejich klinické přínosy u DM2T. Diskutovány jsou také ekonomické aspekty a současné i navrhované možnosti úhrady ze zdravotního pojištění.
Klíčová slova: diabetes mellitus 2. typu, kontinuální monitorace glukózy, CGM, hypoglykemie, intenzifikovaný inzulinový režim, glukózové senzory

Dokážeme vyléčit diabetes 1. typu?

Neuman Vít

Metabolická kompenzace lidí žijících s diabetes mellitus 1. typu (DM1) se v poslední dekádě významně zlepšila, ale u většiny z nich stále nedosahuje doporučených cílů. Zlatým grálem diabetologie tak stále zůstává úplné vyléčení DM1, buď zastavením jeho progrese v časných stadiích imunosupresivní léčbou, nebo transplantací beta-buněk u dlouhotrvajícího DM1. Recentní pokroky v obou z těchto léčebných přístupů dávají lidem s DM1 naději na brzké vyléčení.
Klíčová slova: diabetes mellitus 1. typu, imunosupresivní terapie, transplantace beta-buněk

Deeskalace antitrombotické léčby – strategie včasné deeskalace z duální terapie na monoterapii tikagrelorem po perkutánní koronární intervenci (PCI)

Krupička Jiří, Budek Tomáš, Franc Pavel, Králík Robin

Zkraťte duální protidestičkovou léčbu a snižte riziko krvácení. Zjistěte, u kterých pacientů po PCI je bezpečná deeskalace na tikagrelor.