info@axonite.cz
+420 608 058 398
+420 222 544 852
Přihlásit se

Členství - informace

Medicína 39 plus

  1. Home
  2. Medicína 39 plus
Úvodník časopisu Medicína 39 plus 1/2025

Úvodník časopisu Medicína 39 plus 1/2025

Vážení kolegové, milí čtenáři,
je mi ctí vám představit první číslo nového medicínského časopisu Medicína 39 plus – prostoru, který jsme vytvořili přímo pro vás, kolegyně a kolegy všech oborů a typů praxe.
Cílem nakladatelství Axonite a redakční rady je nabídnout vám rychlý, přehledný a zároveň fundovaný vhled do současných témat medicíny, která nás všechny denně provázejí.

Dvanáct klíčových bodů z nefrologie, které by měl znát každý internista a praktický lékař

Dvanáct klíčových bodů z nefrologie, které by měl znát každý internista a praktický lékař

, ,

„Údělem“ lékaře je celoživotní kontinuální vzdělávání. V rubrice Praktické klinické rady (Clinical Pearls) přinášíme ve formě několika bodů stěžejní informace, které by z vybraného oboru měl znát každý praktický lékař a internista. Zde jsme se zaměřili na obor nefrologie. Tyto informace mohou pomoci též začínajícím lékařům v předatestační přípravě.

Poruchy dýchání ve spánku

Poruchy dýchání ve spánku

Úlohou spánku je fyzický a psychický odpočinek organismu. Délka spánku je individuální, důležitá je role spánku na výkonnost v následujícím dni. Lidé se dělí na ty, kterým stačí krátká nebo dlouhá doba spánku – krátko- a dlouhospáči, a dále na tzv. sovy – s větší výkonností v noci a potřebou spánku v dopoledních hodinách a tzv. skřivany, u kterých je vše naopak.
Příliš dlouhý i příliš krátký spánek je spojen s častějším výskytem kardiovaskulárních nemocí, karcinomu, cévní mozkové příhody a suicidií.

Hormonální antikoncepce v roce 2025

Hormonální antikoncepce v roce 2025

Článek velmi stručně vyjadřuje možnosti hormonální antikoncepce v dnešní době v kontextu vývoje nových preparátů a vývoje mentality a přístupu žen k užívání hormonální antikoncepce.

Bolesti dolní poloviny zad

Bolesti dolní poloviny zad

,

Bolest zad (BZ) patří mezi jednu z nejčastějších příčin vyhledání lékařské péče. Charakter BZ závisí na vyvolávající příčině a anatomické lokalizaci. Projevuje se bolestí, svalovým napětím a ztuhlostí. Příčiny BZ zahrnují somatické faktory i psychosociální vlivy. BZ můžeme rozdělit podle řady kritérií. Dělí se na specifické (s jasnou příčinou), nespecifické (nejasného původu) a podle trvání (akutní, subakutní, chronické). Prostá bolest dolní poloviny zad musí být odlišena od zánětlivé BZ. Zánětlivá BZ, spojená se spondyloartritidami, se projevuje klidovou, často plíživě nastupující bolestí, ranní ztuhlostí a odpovědí na nesteroidní antirevmatika. Systém „červených praporků“ pomáhá identifikovat závažná onemocnění spojená s BZ. Diagnostika často vyžaduje multi-oborovou spolupráci. Terapie zahrnuje farmakologické (analgetika, myorelaxancia) a nefarmakologické postupy (rehabilitace, chirurgické postupy a další).

Objektivizace screeningových nástrojů v diagnostice erektilní dysfunkce

Objektivizace screeningových nástrojů v diagnostice erektilní dysfunkce

Erektilní dysfunkce (ED) představuje neschopnost dosáhnout dostatečné erekce nebo udržet dostatečnou erekci k uspokojivému pohlavnímu styku a patří mezi nejčastější sexuální poruchy u mužů. Její etiologie je multifaktoriální a zahrnuje psychologické, neurologické, hormonální, cévní a anatomické příčiny. V posledních letech je stále více zdůrazňován význam komorbidit, jako jsou diabetes mellitus, hypertenze či kardiovaskulární onemocnění, které mohou přispět k rozvoji či zhoršení ED. Diagnostika a léčba proto často vyžadují komplexní přístup, který kombinuje farmakologickou terapii, behaviorální intervence a cílenou terapii průvodních onemocnění [1]. V posledních 12 měsících bylo publikováno několik nových studií, jež přispívají k lepšímu pochopení problematiky a zdokonalují diagnostické i terapeutické postupy v urologii, andrologii a sexuologii. Mezi klíčové oblasti výzkumu patří zejména zavádění nových diagnostických metod, pokroky v léčbě mužské neplodnosti a erektilní dysfunkce a současné trendy v sexuologickém výzkumu s důrazem na psychologické aspekty sexuality.

Úvodník časopisu Medicína 39 plus 1/2025

Hypertenze a erektilní dysfunkce

Na vzniku erektilní dysfunkce coby nejčastější mužské sexuální dysfunkce se kromě známých rizikových faktorů mohou paradoxně podílet i medikamenty určené k léčbě těchto rizikových faktorů. Jedněmi z těchto léčiv jsou i antihypertenziva.

Moderní léčba diabetes mellitus v produktivním věku – jak využít všech benefitů a zabránit komplikacím?

Moderní léčba diabetes mellitus v produktivním věku – jak využít všech benefitů a zabránit komplikacím?

Zavedení nových antidiabetik do klinické praxe v posledních dvou desetiletích zcela změnilo přístup k terapii diabetes mellitus 2. typu. V návaznosti na výsledky nových klinických studií jsou pravidelně významně upravována mezinárodní doporučení pro léčbu diabetes mellitus, komorbidit a komplikací diabetu, zejména chronického onemocnění ledvin a chronického srdečního selhání. Léčba by měla být komplexní, zahrnovat nejen glykemické cíle, ale i efekty nezávislé na redukci hyperglykemie. Moderní antidiabetická terapie by měla být bezpečná z pohledu rizika výskytu hypoglykemie, minimálních požadavků na self-monitoring glykemie, vhodná do kombinační terapie. V blízké budoucnosti se v terapii DM 2. typu dočkáme inzulinů aplikovaných 1× týdně a duálních GLP‑1 a GIP analog.

Dvanáct klíčových bodů z nefrologie, které by měl znát každý internista a praktický lékař

Věkem podmíněná makulární degenerace

Věkem podmíněná makulární degenerace (VPMD) představuje jedno z nejčastějších očních onemocnění a současně nejčastější příčinu těžkého postižení centrální zrakové ostrosti u pacientů ve věku nad 50 let. Prevalence onemocnění roste s věkem. Celosvětově se odhaduje počet postižených na asi 200 milionů a předpokládá se, že do roku 2040 dosáhne, vzhledem ke globálnímu stárnutí populace, téměř 300 milionů. VPMD, jak již z názvu vyplývá, postihuje centrální oblast sítnice zvanou makula. Onemocnění je zpravidla oboustranné s asymetrickým postižením a s postupným rozvojem od počáteční lehké formy až po pokročilou formu terminální. Rozvoj a postupná progrese VPMD vedou k postižení centrálního vidění, což významně omezuje běžné denní aktivity jako čtení, drobné práce na blízko, schopnost rozpoznávat obličeje nebo řídit vozidlo. Cílem článku je přiblížit čtenářům základní charakteristiku a klasifikaci onemocnění, jeho příčiny, rizikové faktory, symptomy a možnosti diagnostiky a léčby.

Poruchy dýchání ve spánku

„Oftalmologie je optimistický obor,“ říká Pavel Studený

,

prof. MUDr. Pavel Studený, Ph.D.
Málokdo si uvědomuje, že věk je rizikovým faktorem pro zdraví očí. Pokud si někdo připustí, že s věkem slábne zrak, má na mysli ztrátu ostrosti vidění na dálku nebo nutnost používat brýle na blízko. „Refrakční vady samozřejmě souvisejí s věkem, ale zdaleka nejde o jediné potíže. Některé vady, které korelují s věkem, mohou vést až ke ztrátě zraku,“ říká oftalmochirurg prof. MUDr. Pavel Studený, Ph.D., přednosta Oftalmologické kliniky 3. LF UK a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady a člen výboru České oftalmologické společnosti ČLS JEP.

Hormonální antikoncepce v roce 2025

Sideropenická anemie a anemie chronických chorob – nejběžnější typy anemií

Článek se zaměřuje na diagnostiku a léčbu sideropenické anemie. Při laboratorní diagnostice je naprostým minimem stanovení ferritinu. Pro léčbu je důležitá úprava stravovacích zvyklostí a dále je využívána suplemetace železem, a to jednak v perorální formě a jednak v intravenózní formě. Pro správnou léčbu je zároveň nezbytné pátrat po příčině, která k nedostatku železa vedla – sideropenická anemie je často jen projevem nějakého dalšího chronického onemocnění, což dokládají i dvě uvedené kazuistiky.

Umělá inteligence může řešit nedostupnost a standardizaci péče o pacienty

Umělá inteligence může řešit nedostupnost a standardizaci péče o pacienty

,

MUDr. Jan Šoupal, Ph.D.:
> Chtěl jste být vždycky lékařem?
Úplně původně ne, i když do zdravotnictví jsem namířeno měl. Studoval jsem zdravotního laboranta. Ale poměrně rychle jsem pochopil, že to nebude cesta, kterou chci jít. Po maturitě mi zbývalo buď jít na medicínu, nebo farmacii. Nabízely se i nějaké technické obory, ale ty mě nelákaly. Vybral jsem si medicínu a vcelku bez problému jsem prošel prvními ročníky. Spoustu předmětů z prvních ročníků jsem znal, protože jsem z nich maturoval. Mám třeba maturitu z histologie a patologie, hematologie a dalších předmětů, na kterých se z medicíny vyhazovalo a třeba studentům z gymnázií dělávají problémy. Mně zase dělala problémy fyzika, tu jsme měli na střední škole jenom do druhého ročníku a musel jsem se hodně snažit, abych dohnal to, co je studentům gymnázia přednášeno in extenso. Na druhou stranu biofyzika a podobné předměty nejsou na medicíně ty, na kterých se končí studium. Později se rozdíly setřely.

Metformin, probiotika a střevní mikrobiota – na prahu hledání nových perspektiv?

Metformin, probiotika a střevní mikrobiota – na prahu hledání nových perspektiv?

,

Změna životního stylu, včetně úpravy stravovacích návyků, představuje klíčový terapeutický přístup v léčbě metabolického syndromu a diabetes mellitus 2. typu. Rostoucí množství vědeckých poznatků o lidské mikrobiotě a analýza jejích změn v kontextu chronických onemocnění otevírají nové možnosti cílených léčebných strategií zaměřených na modulaci mikrobioty. Tato modulace může příznivě ovlivnit interakci mezi mikrobiotou a imunitním systémem, což je zásadní pro udržení homeostázy organismu. Prebiotika, probiotika, synbiotika a perspektivně také postbiotika představují slibné nástroje k podpoře správné funkce a rozvoje střevní mikrobioty. Jejich působení směřuje k harmonizaci mikrobiálního ekosystému a dosažení eubiózy, která je považována za jeden z klíčových faktorů zdraví. Kombinace metforminu s probiotiky se jeví jako perspektivní přístup k obnově eubiózy u pacientů s metabolickým syndromem a diabetes mellitus 2. typu.
Klíčová slova: diabetes mellitus, eubióza, metabolický syndrom, metformin, probiotika, střevní mikrobiota

Autoimunitní onemocnění štítné žlázy a diabetes

Autoimunitní onemocnění štítné žlázy a diabetes

, ,

Diabetes mellitus a onemocnění štítné žlázy patří mezi nejčastější endokrinní poruchy a často se vyskytují společně. Hormonální regulace obou těchto systémů je úzce propojena, což ovlivňuje nejen metabolismus glukózy, ale i citlivost na inzulin. Tento článek nabízí souhrn aktuálních poznatků o výskytu tyreopatií u diabetiků, jejich patofyziologických mechanismech, vlivu na kompenzaci diabetu, diagnostických postupech a možnostech léčby. Hlavní důraz je kladen na klinické důsledky souběhu těchto onemocnění a jejich dopad na celkový zdravotní stav pacientů.
Klíčová slova: diabetes mellitus, štítná žláza hypertyreóza, hypotyreóza, inzulinová rezistence, metabolismus glukózy, autoimunitní tyreoiditida

Myslíme na osteoporózu diabetiků dostatečně?

Myslíme na osteoporózu diabetiků dostatečně?

Diabetes mellitus obou nejčastěji se vyskytujících typů je spojen s vyšším rizikem osteoporotických zlomenin, ačkoli patofyziologické mechanismy se liší. Specifické zhodnocení rizika fraktur a screening osteoporózy by měly patřit ke standardní péči o pacienty s diabetem. Vlastní diagnostické a léčebné možnosti osteoporózy u diabetiků odpovídají s určitými specifiky postupům v obecné populaci, zvláštní zřetel bychom měli věnovat kompenzaci diabetu, snížení rizika hypoglykemií a specifických mikrovaskulárních komplikací a úpravě antidiabetické medikace u pacientů v riziku osteoporózy a zlomenin.
Klíčová slova: diabetes mellitus, osteoporóza, fraktury, screening, terapie

Erektilní dysfunkce u diabetiků: možnosti terapie

Erektilní dysfunkce u diabetiků: možnosti terapie

, ,

Cílem této přehledové práce je shrnout aktuální poznatky o erektilní dysfunkci (ED) u pacientů s diabetes mellitus, přiblížit hlavní patofyziologické mechanismy, diagnostické postupy a současné terapeutické možnosti včetně inovativních přístupů v léčbě. V úvodní části je diskutována epidemiologie ED u diabetiků, přičemž je zdůrazněna vysoká prevalence i význam tohoto onemocnění v klinické praxi. Následuje rozbor patofyziologických mechanismů se zaměřením na endoteliální dysfunkci, diabetickou neuropatii a hormonální odchylky, včetně hypogonadismu. V diagnostické části jsou popsány základní i speciální vyšetřovací metody, od anamnézy a fyzikálního vyšetření až po penilní dopplerovskou ultrasonografii. Terapie ED u diabetiků zahrnuje především farmakoterapii (inhibitory fosfodiesterázy 5, testosteronová substituce) a doplňkové postupy od psychosexuální terapie, přes režimová opatření až po invazivní metody, jako je injekční léčba či implantace penilních protéz. Erektilní dysfunkce se u pacientů s diabetem vyskytuje častěji a s vyšší mírou závažnosti. Je proto nutné přistupovat k těmto pacientům komplexně, zahrnout do diagnostiky metabolické a hormonální abnormality a pečlivě zvažovat individuální volbu terapie. Správně zvolená léčba může zlepšit kvalitu života pacientů a snížit jejich kardiovaskulární riziko. Další výzkum se zaměří na personalizaci terapie a na vliv nových antidiabetik na sexuální funkce.
Klíčová slova: erektilní dysfunkce, diabetes mellitus, inhibitory PDE‑5, testosteron, kardiovaskulární riziko, penilní protézy

Diabetes a infekce močových cest z pohledu infektologa

Diabetes a infekce močových cest z pohledu infektologa

, ,

Infekce močových cest (IMC) jsou v populaci diabetiků ještě častější než u pacientů bez této komorbidity. V článku popisujeme příčiny této zvýšené prevalence se zaměřením na specifické rizikové faktory u diabetiků. Podrobně je vysvětlena problematika asymptomatické bakteriurie (ABU), která je poměrně běžným nálezem, často nesprávně léčeným antibiotiky. Jedinou indikací léčby ABU je těhotenství nebo invazivní urologický výkon. Podrobně je v článku prezentována problematika akutní cystitidy a pyelonefritidy, jejich správné diagnostiky a doporučené antibiotické léčby. Článek rovněž upozorňuje na interpretaci nálezu zlatého stafylokoka v moči. Osvojení správných, a přitom jednoduchých diagnostických a terapeutických zásad zvládání močových infekcí může přispět k redukci používání antibiotik, a tím i zachování jejich účinku pro budoucnost i pro konkrétního pacienta.
Klíčová slova: infekce, moč, cystitida, pyelonefritida, diabetes, antibiotika

Diabetické onemocnění ledvin a nové možnosti terapie

Diabetické onemocnění ledvin a nové možnosti terapie

Diabetické onemocnění ledvin (DKD) je závažnou komplikací diabetes mellitus a v současné době je hlavní příčinou konečného selhání ledvin. DKD je spojeno se zvýšenou morbiditou a mortalitou, zejména z kardiovaskulárních příčin. Dlouhá léta bylo jedinou možností zpomalení progrese funkce ledvin mimo intenzivní léčbu krevního tlaku a glykemie ovlivnění systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAS). I přes blokádu systému RAS, který tvoří doposud základní kámen léčby DKD, přetrvávalo poměrně značné reziduální riziko, které ovlivňují nové léčebné třídy, konkrétně inhibitory sodíko-glukózového kotransportéru 2, nesteroidní antagonisté mineralokortikoidních receptorů a agonisté receptoru pro glukagonu podobný peptid 1. Každý z přístupů ovlivňuje specifický patofyziologický bod DKD, a jejich kombinací tak dochází v současné době k maximalizaci nefroprotekce.
Klíčová slova: chronické onemocnění ledvin, diabetes mellitus, nefroprotekce, inhibitory SGLT2, agonisté receptoru GLP‑1, nesteroidní antagonisté mineralokortikoidních receptorů, eGFR; albuminurie

Chronické srdeční selhání u diabetiků: význam NT-proBNP v diagnostice a managementu

Chronické srdeční selhání u diabetiků: význam NT-proBNP v diagnostice a managementu

,

Diabetes mellitus 2. typu je významným rizikovým faktorem pro rozvoj srdečního selhání, přičemž prevalence diabetu u pacientů se srdečním selháním stále roste. Včasná diagnostika srdečního selhání u diabetiků je často obtížná kvůli absenci typických symptomů v časných stadiích. NT-proBNP je významným diagnostickým markerem, který umožňuje časnou detekci subklinické kardiální dysfunkce a ulehčuje diferenciální diagnostiku dyspnoe.
Zvýšené hodnoty NT-proBNP korelují se závažností srdečního selhání a mohou signalizovat i atriální myopatii a riziko vzniku fibrilace síní. Interpretace NT-proBNP však musí zohlednit obezitu, renální funkci a přítomnost dalších komorbidit, které mohou ovlivnit jeho koncentraci. Kromě diagnostického využití je NT-proBNP i markerem odpovědi na terapii, zejména při léčbě inhibitory SGLT2, GLP‑1 receptorovými agonisty a ARNI (sakubitril/valsartanem).
Kombinace NT-proBNP s klinickým vyšetřením, EKG a echokardiografií umožňuje přesnější diagnostiku a individualizaci terapie. Monitorování NT-proBNP přispívá ke zlepšení prognózy pacientů s diabetem a srdečním selháním, snižuje riziko hospitalizací a umožňuje optimalizaci léčby.
Klíčová slova: diabetes mellitus 2. typu, srdeční selhání, NT-proBNP, HFpEF, HFrEF

Diabetes a infekce močových cest z pohledu infektologa

Semaglutid ve studiích FLOW a SOUL

Semaglutid je antidiabetikum patřící do skupiny GLP‑1 receptorových agonistů, kteří mají významný účinek na úpravu glykemie i tělesné hmotnosti. Jako u jediného zástupce třídy GLP‑1 RA je možné vedle jeho podávání subkutánní injekcí 1× týdně také užívání perorálně 1× denně. Semaglutid patří mezi nejúčinnější antidiabetika ve smyslu kontroly glykemie a redukce tělesné hmotnosti. Perorální semaglutid je nejúčinnějším perorálním antidiabetikem. GLP‑1 RA mají vedle výše uvedeného také řadu na glukóze nezávislých příznivých efektů, konkrétně prokázanou kardioprotektivitu a nově má právě semaglutid (konkrétně injekční forma) také potvrzenou nefroprotektivitu. Článek se zaměřuje na výsledky studie FLOW s primárně renálními cíli a studii SOUL, která měla primárně kardiovaskulární cíle u osob s DM 2. typu léčených perorálním semaglutidem.
Klíčová slova: semaglutid, nefroprotektivita, kardioprotektivita, GLP‑1

Metformin, probiotika a střevní mikrobiota – na prahu hledání nových perspektiv?

Tirzepatid v terapii diabetu a obezity

Tirzepatid je duální agonista receptorů GLP‑1 a GIP indikovaný k léčbě diabetu 2. typu a obezity. Současným agonismem dvou inkretinových drah poskytuje tirzepatid lepší kontrolu glykemie, snižuje chuť k jídlu a navozuje vyšší úbytek hmotnosti než dosud používané molekuly ze skupiny agonistů GLP‑1 receptoru. Klinická studie SURPASS‑2 prokázala, že tirzepatid dosahuje významnějšího snížení HbA1c a redukce tělesné hmotnosti než semaglutid. Studie SURMOUNT ukázaly, že tirzepatid dokáže u pacientů s obezitou snížit tělesnou hmotnost až o 22,5 %, což je výsledek srovnatelný s bariatrickou chirurgií. Tirzepatid se tak jeví jako jeden z nejúčinnějších léků pro léčbu diabetu 2. typu i obezity, s potenciálem změnit standardy léčby těchto metabolických onemocnění.
Klíčová slova: diabetes mellitus, obezita, tirzepatid, kompenzace diabetu, dlouhodobá regulace tělesné hmotnosti

Využití glukózových senzorů u diabetiků 2. typu

Využití glukózových senzorů u diabetiků 2. typu

, ,

Diabetes mellitus 2. typu patří mezi nejčastější metabolická onemocnění a jeho efektivní management vyžaduje pravidelné monitorování glykemie. Zlatým standardem pro monitoraci glykemie u diabetiků 2. typu je měření glykemie pomocí glukometru. Tato metoda však má své limity a nedostatky, a to především omezenou výpovědní hodnotu a větší zátěž pacienta. Naproti tomu kontinuální monitorace glukózy pomocí senzoru (CGM) představuje moderní technologii, která umožňuje detailnější sledování glykemických profilů a podporuje individualizaci léčby. Přestože je dnes využití CGM u pacientů s diabetes mellitus 1. typu (DM1T) již standardem, jeho přínosy se čím dál více ukazují i u pacientů s diabetes mellitus 2. typu (DM2T), zejména u pacientů léčených intenzifikovaným inzulinovým režimem. Tento přehledový článek shrnuje principy CGM, nejpoužívanější typy senzorů a jejich klinické přínosy u DM2T. Diskutovány jsou také ekonomické aspekty a současné i navrhované možnosti úhrady ze zdravotního pojištění.
Klíčová slova: diabetes mellitus 2. typu, kontinuální monitorace glukózy, CGM, hypoglykemie, intenzifikovaný inzulinový režim, glukózové senzory

Autoimunitní onemocnění štítné žlázy a diabetes

Dokážeme vyléčit diabetes 1. typu?

Metabolická kompenzace lidí žijících s diabetes mellitus 1. typu (DM1) se v poslední dekádě významně zlepšila, ale u většiny z nich stále nedosahuje doporučených cílů. Zlatým grálem diabetologie tak stále zůstává úplné vyléčení DM1, buď zastavením jeho progrese v časných stadiích imunosupresivní léčbou, nebo transplantací beta-buněk u dlouhotrvajícího DM1. Recentní pokroky v obou z těchto léčebných přístupů dávají lidem s DM1 naději na brzké vyléčení.
Klíčová slova: diabetes mellitus 1. typu, imunosupresivní terapie, transplantace beta-buněk