Úvodní slovo Svět praktické medicíny 3/2025
MUDr. Kateřina Oulehle
Interní oddělení, Klatovská nemocnice a.s., Klatovy
Úvodní slovo Svět praktické medicíny 3/2025
MUDr. Kateřina Oulehle
Interní oddělení, Klatovská nemocnice a.s., Klatovy
Arteriální hypertenze je onemocnění tak běžné, že jej zná nejen každý lékař, ale i téměř každý laik. Onemocnění, které zásadním způsobem ovlivňuje kardiovaskulární prognózu populace a mnohdy píše neveselé osudy našich pacientů. Moderní terapie dokáže tyto osudy významně příznivě ovlivnit, a právě proto je naším úkolem být v diagnostice a léčbě hypertenze proaktivní a důslední. Čím déle hypertenze na organismus působí, tím horší jsou důsledky tohoto onemocnění. Proto je nutné, abychom byli obezřetní u mladých pacientek a pacientů, kterým se hypertenze bohužel nevyhýbá a kteří současně mají ze správně vedené léčby hypertenze největší benefit.
Hypertenze se vyskytuje u více než poloviny pacientů s CHOPN a počet pacientů, u nichž se tyto dvě nemoci vyskytují současně, roste.
Pacienti s CHOPN a hypertenzí často trpí dalšími komorbiditami, jako je obezita, srdeční selhání a ischemická choroba srdeční. Je nutné vždy stanovit kardiovaskulární riziko nemocného a adekvátně léčit přidružená onemocnění.
Léčba hypertenze je u většiny pacientů s CHOPN podobná léčbě hypertenze u běžné populace, s výjimkou specifických případů.
Při výběru antihypertenziv pro pacienty s CHOPN je třeba zohlednit riziko nežádoucích účinků (např. kašel), riziko interakcí s ostatní medikací (např. hypokalemie u beta2-mimetik) a riziko vyplývající z přidružených onemocnění.
Současné údaje o plicních účincích antihypertenzní terapie jsou omezené.
Obezita představuje závažný a rostoucí zdravotní problém s významnými socioekonomickými dopady a rizikem řady komorbidit, jako jsou kardiovaskulární onemocnění a diabetes 2. typu. Tento článek poskytuje ucelený přehled moderního, komplexního managementu obezity, který je založen na integrovaném a dlouhodobém přístupu. Klíčové terapeutické pilíře zahrnují nutrici, pohybovou aktivitu, spánkovou hygienu, psychologickou podporu a farmakoterapii. Úspěšná léčba obezity vyžaduje holistickou a dlouhodobou strategii, která je klíčová pro dosažení klinicky významných výsledků a zlepšení kvality života pacientů.
Obezita představuje zásadní rizikový faktor pro vznik a progresi diabetu 2. typu (T2DM). Snížení tělesné hmotnosti je proto esenciální součástí prevence i léčby. Současná farmakoterapie zahrnuje agonisty receptorů pro glukagonu podobný peptid‑1 (GLP‑1 RA) a relativně nový terapeutický přístup v podobě tirzepatidu, duálního agonisty receptorů pro glukózo-dependentní inzulinotropní polypeptid (GIP) a GLP‑1. Tento článek si klade za cíl porovnat účinnost a bezpečnost tirzepatidu s tradičními GLP‑1 RA, a to zejména z hlediska redukce tělesné hmotnosti, zlepšení kompenzace T2DM a vlivu na kardiovaskulární rizikové faktory.
Recidivující infekce močových cest představují častý klinický problém. D‑manóza, přírodní monosacharid, se ukazuje jako slibná alternativa či doplněk k antibiotické profylaxi díky svému specifickému mechanismu účinku. Klinické studie naznačují její účinnost v prevenci i léčbě nekomplikované cystitidy, přičemž vykazuje příznivý bezpečnostní profil a dobrou snášenlivost.
V minulém čísle Světa praktické medicíny jsme přinesli článek Kam kráčíš, česká onkologie 1, v němž byly shrnuty informace a výstupy z diskusí kulatého stolu pořádaného v květnu Asociací inovativního farmaceutického průmyslu (AIFP) a Medical Tribune. Přítomní odborníci diskutovali o dostupnosti a kvalitě onkologické péče v ČR a věnovali se jejímu budoucímu vývoji. Jaké jsou konkrétní zkušenosti se současným systémem onkologické péče a jak se diskutovaná témata promítají v praxi? O tom jsme hovořili s MUDr. Kateřinou Jirsovou a doc. MUDr. Milanem Vošmikem, Ph.D.
Osteoporóza je od okamžiku stanovení diagnózy celoživotním onemocněním, které vyžaduje dlouhodobou léčbu a dispenzarizaci. Z těchto důvodů je zcela klíčové vytvoření individuálního léčebného plánu, v němž je třeba zahrnout mj. věk, komorbidity a preferenci pacienta, denzitometrický nález, anamnézu zlomenin a zhodnotit riziko fraktury. Zatímco u pacientů ve velmi vysokém, případně ve vysokém riziku bychom jako první volbu měli zvážit léčbu anabolickou, neboť sekvence anabolikum – antiresorptivum vede k významně vyššímu nárůstu BMD a je účinnější v redukci rizika fraktur, u pacientů ve středním a nízkém riziku pak léčbu antiresorpční. Tou také navazujeme na ukončenou léčbu osteoanabolickou. V současné době jsou v Česku dostupné dvě skupiny antiosteoporotik s dominantně antiresorpčním účinkem – bisfosfonáty a denosumab, jejichž základní srovnání je předmětem tohoto textu.
Prevence je klíčovou součástí primární zdravotní péče. Přestože české zdravotnictví nabízí pacientům širokou škálu preventivních prohlídek a screeningů, ne všichni je využívají. V následujícím textu se podíváme, jak tuto situaci pomocí uživatelsky jednoduchých digitálních nástrojů změnit, přivést do ordinace na pravidelné prohlídky více pojištěnců, a ještě ušetřit čas a práci.
• Primář Oddělení klinických laboratoří a kostního metabolismu, Klatovská nemocnice a.s., odborný garant pro klinickou biochemii, odborný garant pro klinickou osteologii.
• Odborný asistent ÚKBH, LF UK v Plzni.
• Místopředseda Společnosti pro metabolická onemocnění skeletu ČLS JEP a místopředseda Společnosti klinické biochemie ČLS JEP.
• Člen Endokrinologické společnosti ČLS JEP, Společnosti pro menopauzu a andropauzu ČLS JEP, Společnosti nukleární medicíny, sekce imunoanalýzy ČLS JEP a člen mezinárodních odborných společností American Society for Bone and Mineral Research (ASBMR) a American Association for Clinical Chemistry (AACC).
Evropská léková agentura (EMA) přinesla v posledních měsících klíčová rozhodnutí o nových terapeutických možnostech. V oblasti dermatologie je pozornost věnována clascoteronu, topickému antiandrogenu, jenž nabízí slibnou léčbu akné. Jeho cesta ke schválení v EU však byla komplikovaná kvůli obavám z možných systémových účinků u adolescentů, přestože EMA nakonec doporučila jeho schválení. Revoluční posun nastal v léčbě poporodní deprese (PPD) se schválením zuranolonu, prvního perorálního neurosteroidu pro tuto indikaci. Jeho unikátní mechanismus účinku rychle snižuje depresivní příznaky, což potvrzují klinické studie. Další významnou novinkou je levacetylleucin, který získal schválení pro léčbu vzácné Niemannovy–Pickovy choroby typu C, čímž nabízí novou naději pro pacienty, kteří netolerují stávající léčbu. V neposlední řadě, olezarsen byl doporučen pro terapii syndromu familiární chylomikronemie, čímž zásadně snižuje riziko akutní pankreatitidy. Významným přínosem pro veřejné zdraví je potom schválení lenakapaviru, který představuje inovativní přístup v oblasti antivirové profylaxe a může napomoci snížení incidence HIV infekcí.
Hořčík, hlavní intracelulární dvojmocný kation Mg2+, je kofaktorem stovek enzymů nezbytných pro syntézu bílkovin, tvorbu energie a metabolismus nukleových kyselin. Tvorbou Mg-ATP stabilizuje ATP pro fosforylační reakce a moduluje průchodnost iontových kanálů, čímž ovlivňuje membránovou excitabilitu a signální dráhy cAMP a IP₃. V jádře zajišťuje strukturální integritu DNA/RNA a aktivitu polymeráz, zatímco v nervovém systému podporuje synaptickou plasticitu a neuroprotektivní mechanismy. Narušení homeostázy hořčíku je spojeno s celou plejádou patologických stavů zahrnujících především metabolická, kardiovaskulární a neurologická onemocnění.
Magnesium (Mg2+) je životně důležitý prvek pro funkci a zdraví buněk, nachází se ve všech organismech a je klíčovým kofaktorem adenosintrifosfátu (ATP), buněčného zdroje energie. Podílí se na zásadních buněčných a fyziologických procesech, včetně vazby nukleotidů a regulace enzymatické aktivity. Všechny ATPázové reakce vyžadují komplex Mg2+ s ATP, což je nezbytné pro funkce RNA a DNA. Hořčík ovlivňuje metabolismus glukózy, lipidů a bílkovin, řídí nervosvalové funkce, srdeční rytmus a reguluje cévní tonus a sekreci hormonů. Dále hraje roli v centrálním nervovém systému jako modulátor N‑methyl-D-aspartátu a je zapojen do nitrobuněčné signalizace a regulace cirkadiánního rytmu. Prevalence hypomagnezemie se pohybuje v rozmezí 3–10 % v běžné populaci, ale stoupá například u pacientů s diabetem 2. typu a u pacientů na intenzivní péči, kde přesahuje 65 %.
Poruchy hladiny magnesia jsou v klinické praxi časté a mohou mít závažné důsledky. Hypomagnesemie, tedy nedostatek hořčíku, je obzvláště rozšířená a často přehlížená. Může být způsobena užíváním léků, jako jsou diuretika nebo inhibitory protonové pumpy, a souvisí také s chronickým alkoholismem a poruchami vstřebávání. Mezi její projevy patří svalové křeče, poruchy vědomí, a především závažné srdeční arytmie. Dlouhodobý nedostatek magnesia zvyšuje riziko osteoporózy a vzniku ledvinových kamenů. Hypermagnesemie (nadbytek hořčíku) je naopak vzácná a většinou vzniká jako důsledek špatné funkce ledvin. Včasná diagnostika a cílená léčba jsou klíčové, protože korekce magnesia má přímý vliv na stabilitu vnitřního prostředí a prevenci komplikací. Pro účinnou léčbu hypomagnesemie jsou dostupné různé formy, přičemž nejefektivnější jsou léčivé přípravky s dobrou biologickou dostupností, například Magnosolv.
Donedávna měli praktičtí lékaři možnost antikoagulovat indikované pacienty pouze warfarinem či nízkomolekulárními hepariny. V roce 2024 se však možnosti preskripce antikoagulační léčby (nejen) praktickým lékařům rozšířily o nová perorální antikoagulancia, což s sebou nese značné výhody pro pacienty i samotné lékaře. Nová antikoagulancia mají predikovatelnou farmakodynamiku, fixní dávkování a méně lékových interakcí. Potřeba monitorace pacientů užívajících nová perorální antikoagulancia je výrazně nižší než u warfarinu. Mají významně kratší biologický poločas než warfarin, jejich účinek je tedy možné lépe odhadnout a ukončit. Dabigatran patří mezi inhibitory trombinu (faktor IIa) a nabízí alternativu k tradiční terapii warfarinem ve většině indikací. Pro praktického lékaře je důležité orientovat se v základních indikacích, dávkování a rizicích spojených s léčbou dabigatranem, aby mohl bezpečně navázat na péči specialistů a dlouhodobě sledovat pacienty užívající tuto terapii.
Zácpa zatěžuje až pětinu dospělé populace. Neohrožuje na životě, ale významně snižuje jeho kvalitu. Léčba zácpy je především konzervativní. Chirurgická léčba přichází v úvahu po vyčerpání možností konzervativní léčby. Problematiku refrakterní chronické zácpy předkládá následující text s kazuistikami různých chirurgických řešení a následnou diskusí.
Proč bývá karcinom pankreatu diagnostikován často až v pokročilých stadiích? Jak probíhá diagnostika tohoto onemocnění? Máme k dispozici nějaké screeningové programy a bude možné karcinom slinivky diagnostikovat jen z krve? Tyto a další otázky nám zodpověděl přednosta Kliniky hepatogastroenterologie IKEM prof. MUDr. Tomáš Hucl, Ph.D.